Pravá krev 1 — Mrtví do soumraku (Charlaine Harris)

Mrtvi-do-soumrakuV neděli 22. června 2014 odstartoval ve Spojených státech první díl poslední řady i u nás populárního seriálu Pravá krev (True Blood). Možná si budete říkat, že jsme se zbláznili, když tu píšeme o jedné z nejznámějších „upírských ság“, ale víte, že vše vzniklo podle knižních předloh a že ta první z nich byla alespoň částečně i detektivkou? Pak mi možná dáte za pravdu, že by zde kniha pro ozvláštnění své místo mít mohla. Vždyť pokud znáte jen televizní seriál, možná vás zkrátka jen bude zajímat, jaká vlastně knižní předloha je. Začíná léto, pojďme se na chvíli přesunout na horký Jih, do Louisiany…

Připomeňme si na úvod, jak to vše začalo. Pětadvacetiletá Sookie Stackhouseová pracuje jako servírka v baru Merlotte‘s v malém louisianském (fiktivním) městečku Bon Temps. Jednoho večera zavítá do baru upír. Krvežízniví tvorové totiž vstali před nějakým časem z rakví, ale díky umělé krvi, kterou vyvinuli Japonci a kterou pod názvem Tru: Blood (tedy Pravá krev) stáčí do lahví, se mohou normálně pohybovat mezi lidmi.
Upír se jmenuje Bill Compton a Sookie se okamžitě zalíbí. Díky tomu, že je nadaná zvláštní schopností číst lidem myšlenky, odposlouchá manželskou dvojici, která si k Billovi přisedne. Úmysly onoho páru však vůbec nejsou čisté. Chtějí venku na parkovišti upíra napadnout, vysát mu krev a tu pak prodat. Upíří krev je horkým artiklem, mnohem žádanějším a účinnějším než drogy.
Sookie Billa na poslední chvíli statečně zachrání. Postupně se sbližují. Mezitím dojde v městečku k několika vraždám mladých žen. Všechny měly jedno společné – sex s nějakým upírem. Všichni přátelé Sookii varují, aby dala od Billa ruce pryč. Jednak mu ani zdaleka nevěří tak jako Sookie, jednak se o dívku bojí. Co když bude příští obětí nějakého sadistického upíra nebo možná i jejich zavilého nepřítele právě ona?

Charlaine Harrisové se někdy v roce 2001 zrodil v hlavě nápad, který si pak nechala posvětit od svých přátel. Díky tomu přišla na svět Sookie Stackhouseová, dívka se zvláštním nadáním, křehká, avšak nebojácná. Po knize Mrtví do soumraku brzy přišly další tituly a filmaři, které vždy upíří tematika zajímala (připomeňme jen různé verze Draculy, film Interview s upírem nebo novější Stmívání), dlouho s nabídkou zfilmování neotáleli.
Produkce se ujal dnes už renomovaný Alan Ball, do hlavních rolí televizního seriálu obsadil Annu Paquinovou (mj. film Piano) a u nás téměř neznámého Stephena Moyera. Pro oba herce celé natáčení znamenalo mnohem víc než jen práci – sblížili se i v reálu a od roku 2010 tvoří manželský pár. Seriál pomohl i country hudebníkovi jménem Jace Everett, jehož skladbu Bad Things si producent vybral jako úvodní znělku a společně s výborně natočeným klipem jde podle názoru mnohých o jedno z nejpovedenějších úvodních sekvencí vůbec.

První řada seriálu vznikla právě na motivy knihy Mrtví do soumraku, ale vzhledem k tomu, že měla dvanáct dílů (první epizoda byla odvysílána v srpnu 2008), tak je jasné, že filmaři museli oproti relativně útlé knize něco přidat. Dosadili tedy do děje další postavy (např. Tara v první knize vůbec není) a dopsali mnohé scény. Klasická upírská tematika by už asi dnes mnoho lidí neoslovila, a tak přidali tvůrci televizního seriálu i tak trochu „politickou“ linii, kdy upíři hájí své právo na koexistenci s normálními lidmi.
Právě v tomhle je televizní podoba zajímavá – dosaďte si místo upírů například černochy, židy, imigranty a hned to dostane jiný ráz.

Foto: hbo.cz
Foto: (c) HBO

V knize tohle všechno chybí. Zatímco televizní verze přináší i zmíněný politický aspekt a je mnohem více „nad věcí“, přičemž se nezříká ani sarkasmu, drsného sexu nebo černého humoru, vyprávění Sookie v první osobě v mnoha pasážích připomíná spíše červenou knihovnu. Servírka je sice stejně zděšená vraždami jako všichni ostatní, ale její největší „starostí“ je přeci jenom to, nakolik a zdali ještě má Billa k sobě pustit.
Tady je vidět rozdíl ve vnímání autorky. Jako první jsem se v roce 2009 setkal na knižním veletrhu poblíž americké Atlanty právě s Charlaine Harris. Bylo to na besedě s autogramiádou. Tehdy vládl ve Státech obrovský boom kolem True Blood. Po návratu do Česka jsem seriál pod těmito dojmy začal sledovat a jen jsem žasl nad tím, jak taková spisovatelka, která vypadá jako dobrosrdečná tetka, co píše maximálně kuchařky, může napsat něco tak plného násilí, krve a sexu. Když si však otevřete knihu, vidíte přeci jen umírněnější posun k románům pro něžnější pohlaví. Zkrátka a dobře seriáloví tvůrci to vzali trošku za jiný konec

Pokud jde o napětí, dá se říci, že v knize nechybí. Přízrak nebezpečí se kolem starého domu, kde Sookie bydlí se svou babičkou, pohybuje stále. Autorce se celkem dobře podařilo vystihnout atmosféru jižanského městečka, perfektně pracuje s pocity letní noci, vystihuje pachy a zvuky, že si při troše fantazie umíme představit, že jsme tam spolu s hrdiny knížky.

Odhalení pachatele celkem nijak zvláštní překvapení nepřináší. Možná proto, že na něj nejste zase až tak zvědaví, protože to není hlavním pilířem děje. Pokud dodržíme jedno z pravidel detektivky, že to musí být postava, která se vyskytuje v příběhu už od začátku, může být důvodem třeba i fakt, že moc potenciálních pachatelů nezbývá. Ale nemůžeme upřít autorce, že nám jedno nenápadné vodítko v průběhu děje poskytne.

Osobně považuji seriál za mnohem povedenější. Ale je to názor někoho, kdo předtím zhlédl šest řad, než otevřel knihu. Naopak někdo, kdo přečetl všechny knihy a má raději poklidný styl vyprávění Charlaine Harris, může být z televizní verze zklamán. Pro spoustu zapřisáhlých fanoušků této ságy představují knihy nepostradatelný doplněk jejich „upírské sbírky“, spolu s vydanými DVD, přičemž jim chybí možná už jen plastové lahve s Pravou krví (kterou lze koupit za dvacet dolarů přes internet; ve skutečnosti je to sladký nápoj z červených pomerančů). A pak po knize mohou sáhnout ti, kterým se zdá dlouhé čekání na vysílání další řady.
Ať už patříte do kterékoliv skupiny a rozhodnete se pro některou z knih, nakupte si česnek (asi je jedno jestli čínský, španělský, nebo český) a půjčte si od souseda-chalupáře nějaký dřevěný kůl. Zamkněte, nalijte si jahodovou šťávu nebo něco s červenou barvou, abyste měli pocit, že popíjíte Tru: Blood a udělejte si u čtení dobrou pohodu. Díky údajně opravdu poslední vysílané řadě seriálu už brzy zbudou jen ty knihy.

Originální titul: Dead Until Dark (2001)
Vydáno: Ace Books, New York (2001)
Vydání v České republice: Baronet, a. s. (2009)
Přeložili: Ludmila a Tomáš Havlíkovi (2009)
296 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA