Poslední waltz (Pavel Jansa)

Pavel Jansa Poslední waltzNamísto prohlášení, že všechny postavy příběhu jsou smyšlené, najdeme na začátku krátkou kapitolu Několik slov úvodem. Kdosi v první osobě (má to být Pavel Jansa?) píše, že má rád náhody, zmiňuje se o kolegovi Kamilovi, pak také o lékaři Tomášovi a policistovi Bobovi. Ovšem pozor, jsme zde upozorněni, že nejde o skutečná jména a i město, okolo kterého se hodně děje točí, se ve skutečnosti jmenuje jinak. Ústí nad Moravou ale zní zajímavě.

Potom jednačtyřicetiletý lékař Tomáš Zich vypráví svůj příběh. Udržuje vztah s dcerou svého šéfa Kamila a hlavně se chystá do Ústí nad Moravou převzít ocenění pro svého nedávno zesnulého otce – výtvarníka, který má na kontě i pár oblíbených večerníčků. Do rodného Ústí se ale Tomášovi moc nechce, má na něj nepříjemné vzpomínky ještě z dob před rokem 1989. V moravském městě se setkává s bývalým spolužákem a nakonec i se svou bývalou láskou Tamarou, která si kdysi nevzala Tomáše, ale jistého Smolíka, dnes starostu Ústí nad Moravou. Tomáš při návštěvě Ústí vzpomíná na seznámení s Tamarou, ale postupně také vychází najevo, proč nemá k městu zrovna vřelý vztah.
Podobně jako v případě Jansova románu Tajnosti Renaty L. ale kniha nemá jen jednoho vypravěče. Těmi dalšími jsou Tomášův šéf Kamil Kunc a Bob Mareš, ústecký policista a Tomášův bývalý spolužák. Jaká je jejich část vyprávění se říkat nesuší, to by již prozrazovalo příliš z děje.

Oproti manželům Škvoreckým, pár knihám Inny Rottové nebo třeba Hlídej si svou holčičku Zdenky Hamerové, kde se v průběhu celé knihy střídají vypravěči obvykle každou kapitolu, volí Pavel Jansa jiný způsob. Delší část textu z pohledu jednoho vypravěče – a pak navázání na děj, ale také trocha jiného pohledu na už popsané události.
Jednotlivé postavy nejsou zrovna superhrdinové, mají vlastnosti a dělají věci, za které byste jim možná někdy neudělili zrovna kladné body (snad až na policajta Boba). Třeba Tomáš mi zpočátku nebyl úplně sympatický a ani jsem se do knihy nezačetl hned zpočátku. Rozhodně bych však pochválil, že jde o detektivku vztahovou bez nějakých stříleček a zahraničních mafií. To na retrospektivních pasáží – odehrávajících se před rokem 1989 – vás možná zaujme, že zde krátce objeví i tehdejší prezident (přímo není jmenován, jméno Gustava Husáka si ale každý sám dosadí). Zmíněn je tu Shakespere, Connery, Hrabal, Kundera nebo třeba taky Karel Svoboda.

Řešení zločinu je takové zvláštní, najdete tu i krátké filozofující zamyšlení a pak také A ještě pár slov na závěr. Jedná se opravdu o ztvárnění skutečné události, nebo šlo autorovi o to úmyslně navnadit čtenáře, že čte něco, co se stalo?
Jedna z těch knih, kterou jsem nepřelouskal jedním dechem a myslím, že ani nezaujme každého, autor se ostatně nesnaží o nějakou podbízivou líbivost, což jde určitě přičíst k dobru. Jsou ale důvody, proč si ji přečíst – jako například střídání vypravěčů, kultivovaný styl, láska a další mezi lidské vztahy.

Moba, Brno 2008
Edice Původní česká detektivka, svazek 91
256 stran

www.mobaknihy.cz

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.