Prvotina Kristýny Trpkové oceněná Cenou Jiřího Marka se dočkala filmové podoby
Tvůrci filmové adaptace knihy Kristýny Trpkové Stvůra pokřtili 6. října v kavárně Paláce knih Luxor nové vydání knižní předlohy. Film Stvůry bude mít premiéru 23. října.
Kristýna Trpková vydala v roce 2021 svůj první román Stvůra, ve kterém dvojice vyšetřovatelů Laura Linhartová a Adam Beneš řeší případ dvojnásobné vraždy ve východočeských Holicích. Za svůj debut autorka získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román a ve svých šestadvaceti letech se stala nejmladší laureátkou této ceny. Následovaly další tituly série (Vesnice a Vetřelec), přičemž ve třetím dílu Kristýna sérii poměrně razantně ukončila, aby se mohla věnovat samostatným románům (Někdo z nás, Šmírák).
Většina autorčiných titulů se na Databázi knih těší velmi dobrému hodnocení. Výše zmíněnou cenu už sice Kristýna neobhájila, nicméně získala další ocenění, přičemž se jí dobře dařilo i v povídkové tvorbě. Za úspěch se dá jistě považovat i audioknižní podoba autorčiných románů (načetla je herečka Zuzana Kajnarová). Nyní si mladá autorka může zapsat do svého pomyslného deníčku úspěchů i filmovou podobu její prvotiny.
Palác knih uprostřed Václavského náměstí je už tradičním místem pro besedy a autogramiády. Vzhledem k několika ohlášeným hereckým představitelům, kteří jsou tak říkajíc „v kurzu“, jsem tu čekal davy lidí už dlouho před začátkem. Překvapilo mě ale, že ještě nějakých dvacet minut před stanovenou sedmnáctou hodinu tu bylo jen asi dvacet dorazivších. To se ovšem rychle změnilo s příchodem několika hereckých představitelů, samotné autorky a nezbytné smečky fotografů (Kristýna nicméně zůstala fotografickému šílenství trochu skromně stranou). Čekalo se na Kryštofa Hádka, až zaparkuje, i tak se ale začátek zpozdil jen asi o deset minut, což je tady v normě. Oproti dřívějším akcím došlo k přeskupení sedadel, což byl určitě správný krok, už jen kvůli udržení průchodnosti prvním patrem. Ale i tak řada lidí nakonec stála.
S blížící se filmovou premiérou Stvůr se autorčina prvotina dočkala nového vydání s „filmovým obalem“. Právě to přišli pokřtít tvůrci filmu – režisér Jan Těšitel, producenti Silvie Michajlova a Ondřej Zima, herci Kristýna Ryška, Kryštof Hádek, Václav Vašák, Olga Zounarová a Beata Kaňoková. Akci moderovala ostřílená Hanka Koutná.
V redakci nakladatelství se každá kniha čte několikrát. První otázka moderátorky tedy zněla, zdali knižní předlohu četli všichni tvůrci a kolikrát ji četli. Ondřej Zima odpověděl, že z jejich producentské dvojice knihu čte vždy jen jeden (v tomto případě on), zatímco druhý to má „zakázané“ a čte pouze scénář, protože ten musí fungovat sám o sobě. Jeho kolegyně Michajlova k tomu dodala, že knihu nečetla i z důvodu, aby nebyla ovlivněna obvyklými námitkami typu „ale v knize je to takhle“. Zároveň doplnila, že scénář nikdy nebude jako kniha, ale musí knihu respektovat. Navíc podle ní si někdy stačí přečíst anotaci na obalu knihy, aby „do toho šli“. Ještě se sluší dodat, že za kamerou stál Filip Marek, který získal Českého lva za sci-fi detektivku Bod obnovy.
Jan Těšitel, který zatím sklízel úspěchy spíše s krátkometrážními filmy, knihu četl několikrát, ovšem ještě předtím si dělal rešerše, jaké krimi příběhy v Čechách vychází. Soudí, že v našich kinech detektivní žánr příliš nedominuje (na rozdíl od televizní tvorby). V tomto žánru se u nás točí jen málo adaptací a pouze jedna třetina vychází z knižní předlohy, zatímco v zahraničí vznikají na základě knih až dvě třetiny. Pro chystanou filmovou podobu hledal nějakou „dospělou krimi“ a Stvůra podle něj pro to měla všechny atributy. Ohledně herců měl jistý předobraz a nakonec je šťastný, že typově odpovídají. Pro producenty je ovšem důležitým vodítkem pro výběr herců spíše charakter než vzhled. Ten se dá přizpůsobit, s charakterem už to tak „jednoduché“ není. A pokud jde o malinko odlišný název filmu, tak podle režiséra množné číslo odkazuje na to, že ve filmu mají všechny postavy vnitřní démony, takové malé stvůry.
Další otázka Hanky Koutné logicky směřovala na Kristýnu Trpkovou. Jak došlo k tomu, že byla oslovena s nabídkou adaptace a především – co na výslednou filmovou podobu jako autorka říká? Kristýna přiznala, že to nebylo poprvé, kdy ji někdo oslovil ohledně zfilmování její knihy. Je ale nedůvěřivá a opatrná, a tak z nabídky vycouvala, jelikož se jí tehdy zdálo všechno příliš zbrklé. Když později dostala novou nabídku, nic si od ní neslibovala. Přesvědčilo ji až setkání s režisérem a také možná – jak se smíchem dodala – i jeho uklidňující příjmení.
Co se týče její spokojenosti s výslednou podobou, bylo vidět, že je s odpovědí trochu v rozpacích. Po chvilce váhání odpověděla, že se jí to těžko hodnotí, jelikož ví, co funguje v knize, ale nemůže posoudit, co funguje na plátně, neboť v tomto případě už dílo vnímá jen jako divák. Nakonec přikývla, že se jí film líbí (přesto se však nelze ubránit dojmu, že šlo spíše o diplomatickou odpověď). Později ještě dodala, že adaptace knihy určitě je pro ni zadostiučinění. Vyrůstala v ne úplně fungující rodině, po gymnáziu krátce pracovala v elektru a hned nato šla na mateřskou. Prý by si tehdy ani ve snu nepomyslela, že se za osm let bude dívat na film podle své knihy.
Slovo pochopitelně dostali také herci, aby se mohli vyjádřit, zda knihu četli, koho ve filmu vlastně hrají a jak se jim na něm pracovalo. Herečka Kristýna Ryška, kterou diváci nejspíš znají hlavně z televizních seriálů Král Šumavy a Studna, knihu četla jednou. Na otázku, zdali se jí rolí vyšetřovatelky splnil nějaký herecký sen, odpověděla, že ano, jelikož ten o princeznách jí nevyšel. Lauru si dle svých slov tak trochu vytvořila k obrazu svému a byla za tuto možnost byla režisérovi vděčná.
Kryštofa Hádka můžeme v současnosti vidět v televizi hned ve dvou rolích vyšetřovatelů – ve druhé řadě seriálu Oktopus a v novém seriálu Mladá krev. K postavě Adama Beneše se moc nevyjadřoval, podle něj je tak trošku „šíblej“ a navíc má vlastnosti, jež by asi kriminalista mít neměl. Stejně jako jeho herecká kolegyně se i on snažil svou postavu pojmout jinak, ať už změnou vizáže či charakterem. Je to právě i kvůli jeho častému obsazování do role vyšetřovatele. Tam je to dle jeho slov o tom, že se „pořád někoho na něco ptá“, takže snaha vtisknout postavě něco nového byla namístě.
Herec Václav Vašák si zahrál roli otce oběti. Přiznal, že si ani neumí představit, co musí ve skutečnosti rodiče oběti zažívat. Knihu nečetl, jen scénář. Teprve později na jednom večírku potkal někoho, kdo měl knihu právě u sebe, a tak si v ní vyhledával, jak jsou ty jeho scény v knize vlastně napsány. S většinou tvůrců se neznal a těšil se na práci v novém týmu.
Olga Zounarová hraje oběť. Scény, kdy leží coby mrtvola na pitevně si prý docela užívala, jen se bála, aby je nezkazila. Nicméně doufá, že temnota příběhu, která byla znát už z natáčení, se dostane i k divákovi. K Olžině roli režisér už vážněji dodal, že byla poměrně těžká, neboť kromě ležení na pitevně musela také hrát (nejspíš půjde o retrospektivní scény) a ještě nadto zpívat.
Beáta Kaňoková hraje členku vyšetřovacího týmu. Po mateřské dovolené to byl pro ni vítaný návrat do práce. Dalším hostem měl být ještě herec František Prachař, ten se však omluvil.
Beseda byla zhruba po hodině zakončena křtem knihy a následnou autogramiádou.
Jak si Stvůry povedou v kinech, teprve ukáže čas. Je jisté, že to budou mít v záplavě televizních severských i českých kriminálek těžké. Už jen proto, že se tu objevují herci, kteří jsou v současnosti v tomto žánru velmi častými hosty na obrazovkách (kromě Kryštofa Hádka z Oktopusu a Mladé krvi tu ještě hraje Gabriela Míčová – alias patoložka ze Specialistů). Už jen k sympatickému nadšení tvůrců a snaze přistoupit k látce jinak doufejme, že se jim vynaložené úsilí vyplatí.
