Tak tohle vypadá velmi, velmi zajímavě… Poslední úkol Jacka Reachera předtím, než odešel nebo byl odejit z armády. Není to lahůdka?
Pro všechny milovníky téhle série thrillerů rozhodně bonbónek. Příběh se odehrává asi půl roky před Jatkami, oficiálně prvním dílem řady. Píše se rok 1997, s terorismem si nikdo nedělá hlavu, co zajímá Pentagon, je spíš zlá situace na Balkáně. Jack Reacher je vojenským policistou s hodností majora a svou práci vykonává precizně jak švýcarské hodinky.
Poslední sbohem patří k té polovině série, kdy sledujeme děj Jackovýma očima, a v prvních kapitolách nám naservíruje tolik úžasných hlášek a kouzelných dialogů, až jsem se musela nahlas smát. A co teprve sledovat situace a scény, pro nás už důvěrně známé, které se tady ale dějí vlastně poprvé… Tady se teprve utvářela pravid la,která si Reacher pak odnesl do života v civilu – stopování, žádný majetek, večeře v dálničních bistrech… Může to znít podivně někomu, kdo tuhle sérii nezná, ale scéna, kdy potěšeně objeví v krámě skládací zubní kartáček, patří do pantheonu nejlepších situací téhle řady…
Po příjezdu do Carter Crossing už ale končí sranda a nastupuje vyšetřování. (Čili standardní schéma zůstalo: malé město = velké problémy.) Ve městě kolem vojenské základny kdesi v Mississippi došlo k vraždě místního děvčete a vojáci ze základny mohou být podezřelí. Což se ale moc nehodí, anžto tam slouží i synáček jistého senátora, na něhož nesmí padnout ani stín podezření. Na základnu vyráží vyšetřovat nová vycházející hvězda major Munro, a Jack je vyslán inkognito do městečka obhlédnout situaci a získat informace od místní policie. Je to pro něj krajně nezvyklé, protože jako civilista dosud nevystupoval. Život mimo základnu přirovnává ke zvykům cizího kmene, které člověk letmo zahlédne, ale nikdy jim neporozumí…
Šerifa se mu však oblbnout nepodaří – Elizabeth Deverauxová sloužila u námořní pěchoty a prokoukla ho hned v první vteřině. A tak chápe jeho situace a uzavřou spolu jakési spojenectví, dohodu o sdílení informací, jenže těch není mnoho. Všechno je náhle hrozně tajné, mrtvých přibývá a velení mlží.
Nemá smysl rozepisovat se o adrenalinu, napětí, tempu vyprávění nebo údernosti hlavní postavy. To všechno už dobře známe, patří to neodmyslitelně k sérii a k důvodům, proč má tolik fanoušků. Pro ně jsou tu i další lahůdky: například ledová seržantka Neagleyová, se kterou jsme se už setkali v knize Volný Pád, anebo Reacherův bratr Joe, respektive jeho nepřítomnost. Znalcům série netřeba připomínat, proč se nehlásí v práci a jak to s ním dopadne. Ostatní ať začnou od Jatek a pochopí…
Celou touhle knihou krom nadšení ze známých věcí prosakuje i kus nostalgie – tou je Jackovo loučení s jistotou armádního kolosu za zády. Protože Reacher v průběhu vyšetřování pochopí, že tohle může být jeho labutí píseň, že to asi dobře nedopadne. Dojde mu, že major Munro je vlastně jeho přesná kopie jen o trochu mladší, jeho nástupce, protože on už je stará škola a nadbytečná relikvie. A proto chce – a musí – dotáhnout tenhle případ do konce, a to hezky po svém. Drsně a brutálně, ale účinně.
Někde někdo prohlásil, že Reacherova série jsou vlastně detektivky, kde detektiv spáchá víc vražd, než kolik jich vyřeší. Nějak tak to i bude. Ale já s tím problém nemám…
Originál: The Affair, 2011
Překlad: Iva Harrisová
Vydal: BB art, 2012
374 stran
www.bbart.cz
