Nezničitelná tetička Poldi už má Mnichova dost a chce dožit někde s výhledem na moře, nejlépe v zemi svých předků, Sicílii. Příbuzenstvo napne síly a usadí ji v ospalém Torre Archirafi. Po tetině příjezdu ale nezůstane ospalé nadlouho. Korpulentní šedesátiletá neřízená střela si všechny podmaní, dobyde, zotročí…
Vypravěč, její bezejmenný synovec, je už za ta léta zvyklý na hlučné italské příbuzné i na bojový naturel tety Poldi, která je sice původně kostymérka, ale po tatíkovi zdědila policajtský nos. Když nečekaně zmizí mladík Valentino, který pro tetu zařizoval různé věci, začne Poldi vyšetřovat. Fešný comissario Montana sice o pomocnici nestojí, tetě se ale zapálila lýtka a taky chce dopadnou vraha svého ubohého známého, a tak se jejich cesty neustále kříží. Tetin hlavní podezřelý je majitel zahradnictví s mafiánskými praktikami, pak je tu patolízalský stavitel, tajemná sousedka s francouzskými kořeny a zchudlý hrabě posedlý bezvýznamným básníkem. Ani ti podezřelí nemůžou být trochu normální…
Bláznivé příbuzenstvo jak z Tlusté řecké svatby (až na to, že italské) je jedním z důvodů, proč je tahle knížka tak praštěná. Tím dalším je sama Sicílie, trochu Kocourkov, trochu Armageddon. K tomu teta Poldi s nevyčerpatelným elánem připomíná Agathu Raisinovou, obě dámy do všeho strkají nos a nenechají se jen tak odbýt. Obě jsou svéhlavé a jako bitevní křižníky rozráží klidné vody maloměst. Teta Poldi (oficiálně Isolda) se mezi nezřízeným pitím, sváděním komisaře a jadrnými německými nadávkami vrhá na své podezřelé jako orlosup a chrlí jednu teorii za druhou. A co je nejlepší, celé to vyprávění vlastně převypravuje synovec a teta mu do toho občas skočí a něco opraví (nebo naopak), prostě blázinec.
„Ty umíš hvízdat na prsty?“ přerušil jsem ji, když mi to o několik týdnů později vyprávěla.
(…) „Můžu pokračovat? Já jenom, jestli tě neunavuju, nenudím, nebo tak něco.“
Zmatek ještě přiživují tetiny detektivní instinkty, o kterých je přesvědčená, že je má, ačkoli čtenář by mohl nesouhlasit. Kolikrát že to jistojistě tvrdila, že ví, kdo je vrah? Minimálně pětkrát. Nakonec ji před bídnou smrtí zachránila až sama Etna…
Veselé vyprávění plné barvitých postaviček je vlastně smutnou připomínkou, že léto je ještě daleko. Můžeme si tak aspoň pomyslně zaletět na horkou Sicílii a závidět postavám, jak se napájejí limoncellem a mlsají gelato…
Originál: Tante Poldi und sizilianischen Löwen, 2015
Překlad: Hana Krejčí
Vydal: Ikar, 2016
342 stran
