*4. února 1896 Vídeň – 6. prosince 1938 Nervi, Itálie švýcarská detektivka
Životní osudy autora, kterému se říká „švýcarský Simenon,“ rozhodně nemají nic společného s hlavní postavou jeho knih, s klidným a pečlivým strážmistrem Studerem. Protože Glauser byl všechno, jen ne klidný…
Narodil se ve Vídni – matka byla Rakušanka, otec Švýcar, který učil ve městě francouzštinu. Ale matka brzy zemřela a otec si s nezvladatelným dítětem nevěděl rady – útěky z domu, konflikty s učiteli, vyloučení ze škol, první pokusy o sebevraždu už v 17 letech… V Curychu se Glauser seznámil s dadaisty a bohémským životem, alkoholem a morfiem. S drogovou závislostí měl pak problémy po zbytek života. Prošel mnoha odvykacími kůrami s nulovým výsledkem. Otec nad ním láme hůl a roku 1918 ho úředně nechává zbavil svéprávnosti, což Glausera častokrát zachránilo od vězení – místo toho ho posílali do psychiatrických ústavů.
Ve světlé chvilce se přihlásil do cizinecké legie a strávil 2 roky v severní Africe. Tuto zkušenost zaplatil malárií, dalším pokusem o sebevraždu (celkem jich bylo 5), ale také výborným autobiografickým románem Gourramaa, který je řazen mezi nejlepší knihy o cizinecké legii.
Pak pobýval ve Francii a Belgii, odkud byl deportován zpět do Švýcarska poté, co v morfiovém opojení podpálil pokoj v nemocnici, kde dočasně pracoval. Do roku 1936 se důvěrně seznámil s řadou dalších ústavů a nápravných zařízení. Pak však začal mít úspěch v literatuře i osobním životě – zamiloval se do ošetřovatelky z jedné psychiatrické kliniky a kvůli ní podstoupil další odvykací léčení.
Ale této ztracené existenci nebyl dopřán šťastný konec – po cestě Itálií Glauser umírá v předvečer své svatby na srdeční selhání.
Jeho dílo – šest románů, životopis a pár povídek – je během válečných let zapomenuto, až v 60.letech je postupně znovuobjeven a v letech 80. už jeho popularitu nemůže nikdo popřít, mluví se o něm jako o „otci německy psané detektivky“ a pro uměleckou kvalitu je řazen k nejvýraznějším autorům moderní švýcarské literatury.
První román s bernským policejním strážmistrem Studerem Glauser napsal v pracovní kolonii během dvou měsíců, a nejprve vycházel časopisecky. Studer je vlastně autorův protiklad, je solidní a vytrvalý, ale má zároveň také pochopení pro lidské slabosti a věří v druhou šanci, a proto často pomáhá nešťastným duším vybřednout z tíživé situace, tak jak se to autorovi nikdy nepodařilo. Je prostě někdo, koho si Glauser přál potkat a znát…
Glauserovo jméno nese také současná prestižní literární cena, udělovaná každoročně nejlepším německy psaným krimi a detektivním románům.
Třikrát strážmistr Studer: (Odeon, 1992, přel. Jaroslav Kovář a Jana Zoubková)
- Strážmistr Studer (Wachtmeister Studer)
- Kde vládne Matto (Matto regiert)
- Číňan (Der Chinese)
