Neklidné pobřeží (Chris Ould)

Janu Reynovy Faerské ostrovy nechyběly. Nestýskalo se mu po všudypřítomném dešti, mlhách a tichu. Přesto se tam po třiceti letech vrací…

Jeho matka ho odvezla z ostrovů, když byl ještě malý, a Reyna se od minulosti poctivě odstřihl. Ale teď je zpátky – jeho odcizený otec je v bezvědomí a tohle je možná poslední příležitost k rozloučení, k uzavření nezhojených ran.

Na ostrovech nikdo moc o existenci Jana netušil, starý Signar tu má novou rodinu, Reynovy nevlastní dva bratry. Dokáže od nich něco zjistit o tom, proč ho matka tehdy odvezla?

Ale než vůbec začne řešit osobní záležitosti, je vtažený do jiného problému – otec byl nalezený v bezvědomí za dost podezřelých okolností, a to, že je Reyna britský detektiv, berou místní poldové jako výhodu. Tedy především Hentze, který pochopí, že díky němu se můžou spíš dostat k informacích z rodiny – že jim bude Jan dělat špiona. Proč ne, jemu to nevadí. Ale že ho případ až tak vtáhne, to ani on nečekal…

Faerské ostrovy jsou zvláštní. Domluvíte se tu dánsky, anglicky, ale hlavně faersky. Ale všechno tu spíš připomíná Island. Obyvatelé jsou dost svérázní, ale přátelští. Vůbec ne zasmušilí, jak jsem čekala. Vlastně člověk získá dojem, že je to snad vymyšlené souostroví jako Doggerland Marie Adolfssonové, že něco tak rozporuplného přece nemůže opravdu existovat.

Stejný dojem má často i sám Jan Reyna. Ten už se dávno necítí být Faeřan, takže je pro něj okolí cizí a těžko pochopitelné (nemluvě o šíleném názvosloví, z něj největší peckou je Troisvágsfjørður).

Prochází neznámou krajinou a cítí se jak turista. To, že je hlavní hrdina, dokládají především kapitoly psané z jeho pohledu. Ale funguje tu spíš jako konzultant místnímu poldovi Hjeltimu Hentzeovi a jeho tórshavenské policejní stanici. Jsou taková zvláštní dvojka, naladění na stejnou vlnu. I když Reyna brzdí jazyková bariéra, a celkově i jiný přístup k životu, nakonec se k odpovědím dokáží dopracovat společně.

Ostrovní prostředí čtenáře fascinuje. Máme už detektivky z Grónska, Hebrid, Shetland nebo Gotlandu. Co na nich tak láká? Izolovanost? Moře kolem dokola, uzavřené komunity? Mizerné počasí a depresívní nálada? Ať už je to cokoli, na Faerské ostrovy očima Chrise Oulda máte chuť se vypravit, už jenom proto, abyste si jeho celkem příznivé dojmy ověřili. Právě jeho popis unikátního faerského prostředí pozvedá tuhle klasickou detektivku o stupeň výš. A že Reyna pořád ještě neodkryl celou svou minulost, dává tušit, že se s policisty z ostrova Streymoy nevidíme naposledy…

Originál: The Blood Strand, 2017
Překlad: Alžběta Lexová
Vydal: Mystery Press, 2020
377 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA