Ukázka z temného mystery thrilleru Drážy Vejražkové Alice

Dráža Vejražková napsala temný mystery thriller o ženě, která přežila roky domácího násilí, ale z role oběti se nevymanila. Je o to děsivější, že byl inspirován životem autorky. Máme ukázku z thrilleru Alice.

Kniha nabízí mrazivý vhled do života ženy, která čelí domácímu násilí – a zároveň je vtažena do příběhu plného temných tajemství, paranoie a morálně nejednoznačných rozhodnutí. Autentičnost emocí i děsivých situací vás zasáhne naplno.

Přečtěte si ukázku z knihy Alice.

***

Stále stojím v koupelně za dveřmi. Dech mám zrychlený a srdce mi buší jako o závod. Ve tvé blízkosti doslova šílím. Prožívám naprostou euforii. Vím, že stačí vyjít ven a můžu se tě dotknout. Ukojit svoji zběsilou touhu. Ale právě tohle napínání, ten okamžik mezi chtěním a dosažením, miluju.

Svět venku přestal existovat. Jsme jenom ty a já. Už dlouho jsem nebyl takhle šťastný. Každá vteřina čekání je slastná a mučivá.

Konečně mám zase vztah a jsem zamilovaný. Ty jsi určitě taky šťastná, proto ses vrátila. A hlavně sama. Teď máme jeden druhého a takhle nám je nejlíp. Potichu vyjdu ven. Už to mám za všechny ty roky nacvičené. Zmizím v tmavé chodbě, jako bych tam ani nebyl.

Ale jsem tady, lásko, a čekám na svoji příležitost.

KAPITOLA 27

Alice pocítila mrazení v zádech, jako by za ní někdo stál. Ohlédla se, čekala Erika, ale nikdo tam nebyl. Někde v domě cvakly dveře. Byla odhodlaná se nenechat rozhodit. Chtěl ji mučit, to bylo jisté. Musela souhlasit s jeho rozhořčením, měl na něj plné právo. Ona to vydrží, a on se nakonec určitě ukáže a začne s ní mluvit.

Neuteče jako spráskaný pes. To by nebylo pro ni typické řešení. Obzvlášť ne teď, když ví, že ji sleduje někdo až sem. Někdo, kdo ji chce zastrašit. A to už nikomu nedovolí! Vyřeší tuhle šílenost a taky Alexovo zmizení. Pak snad bude mít šanci na klidný život.

Svoji pozornost znovu nasměrovala k lístku s adresou. Styl písma působil žensky. Náhle jí to blesklo hlavou. Petra! To ona je pořád napružená. Z nějakého důvodu se z ní stal nepřítel. Musela zjistit proč. Znovu se ponořila do Petřina facebookového profilu. Měla ho uzavřený, viděla jen několik veřejných příspěvků, které o ničem nevypovídaly. Neměla však schované přátele. Vzrušení se mísilo s obavami. Alice věděla, že musí jednat rychle. Možná by mohla Petře napsat, ale co by jí řekla? A co když by tím jen všechno zhoršila? Myšlenky jí vířily hlavou, zatímco se snažila najít další stopy. Byla odhodlaná zjistit pravdu, ať už byla jakákoli.

A bylo to tam. Mezi Petřinými přáteli byl Alex. Na jeho profilu to nenašla, protože měl vše zamknuté. Tohle spojení jí začalo vrtat v hlavě. Co zrovna tyhle dva spojuje? Zkusila vyhledat fotky s Petrou v celé facebookové síti. Vyskočila na ni spousta fotek, Petra se zřejmě fotila ráda. Pozorně prohlížela každou z nich, až narazila na jednu z párty. Byl to nějaký noční klub a Petra byla na té fotce označená.

V boxu seděla partička lidí. Po zvětšení fotografie mohla Alice rozeznat jednotlivé obličeje, přestože se tím trochu zhoršila kvalita. I tak s jistotou poznala muže, který seděl vedle Petry a držel ji kolem ramen. Alex! Byla k němu přivinutá a působilo to dost intimně. Takže je možné, že mezi nimi byl, nebo snad pořád je, nějaký vztah? Proto byla tolik zaujatá a nepříjemná? Nejraději by zvedla telefon a zavolala jí, ale Petra by s ní vůbec nemluvila.

Napsala Davidovi SMS, aby jí zavolal, až bude mít čas. Okamžitě jí přišla odpověď. Jsem na cestě za tebou.

Cože?! Jak ví, že jsem se vrátila?

Neodpověděla mu na volání ani na zprávu. Jediný, komu řekla kam jede, byla Maruška a ta by jí přece řekla, kdyby se jí na to ptal.

Ale kam? Domů nebo sem? Jak by mohl vědět, kde jsem? Můžu mu věřit? Nebo je to on, kdo nás pronásleduje?

Jenomže jaký by měl důvod? Musela se na něj připravit a zavalit ho palbou otázek. Nervózně prošla pokojem. Myšlenky jí lítaly hlavou jedna za druhou, nedokázala ten kolotoč zastavit. Všechno se minutu po minutě hroutilo jako ve zpomaleném záběru. Snažila se dát dohromady vše, co jí hrozilo a co musela vyřešit.

Erik, který je obviňoval ze své smrti, David z Alexova zmizení a do toho všeho neznámý vyděrač. Jak by se z toho mohly dostat?

Jsme úplně v hajzlu, odepsaný. Každou chvíli se všechno provalí, a pak půjdeme sedět. Co asi bude s dětma?

Utápěla se v myšlenkách a zalykala se pláčem. Propadala do beznaděje a přestávala vnímat okolí. Zrovna vytahovala kapesníček z krabičky, když zaslechla tiché vrznutí podlahy. Zkoprněla a nehnutě poslouchala zvuky domu. Vše ztichlo, skoro až nepřirozeně. Snažila se zklidnit dech i hukot v uších. Věděla, že se musí dát do pořádku, než přijede David.

Ani netušila, jak je daleko. Šla si opláchnout obličej a chvíli se pozorovala v zrcadle. Opuchlé oči by potřebovaly nějaký čas na splasknutí. Rozhodla se je nedráždit líčením. Snad se David dřív než za hodinu neobjeví.

A znovu to cvaknutí. Tentokrát to znělo jinak, jako cvaknutí zámku, když se v něm otáčí klíč. Srdce se jí znovu rozeběhlo jako o závod.

Co to má znamenat? Je tady snad někdo? Nebo to dělá Erik, aby mě vystrašil? Možná, že už začínám bláznit a jsou to jen běžný zvuky velkého domu. Trochu se tady porozhlédnu.

Tohle patro si s Marií vůbec neprohlédly. Zabraly ložnici u schodů s koupelnou hned naproti a do tmavé chodby se jí ani Marii nechtělo. Někde vzadu slyšela vrznout dveře, ale v domě měla být sama, a když před časem chtěly ostatní pokoje zkontrolovat, byly zamčené.

Sebrala všechnu odvahu, kterou v tu chvíli měla, a vydala se do tmy. Chodba byla dlouhá, bez oken působila tmavě a světlo svítilo jen u ložnice. Pravděpodobně by bylo potřeba vyměnit žárovky. Hned jak půjde nakupovat, několik jich koupí.

Zkusila první dveře. Nebyly zamčené. Majitel tam po jejich odjezdu musel být a zapomněl je pak zamknout. Otevíraly se těžce a s vrzáním. Musela by slyšet, kdyby se s nimi hýbalo. Pokoj byl malý, zařízený stejným vyřezávaným nábytkem jako ložnice.

Byl pokrytý nánosem prachu a zjevně se už dlouho nepoužíval. Zbylé troje dveře v zadní části chodby tonuly už skoro ve tmě. Litovala, že si nevzala mobil, aby si mohla posvítit. Zkoušela kliky, ale ani jedna ji nepustila dál. U posledních dveří měla zvláštní pocit. Chvíli jen tiše stála a sledovala je s přesvědčením, že za nimi někdo stojí.

Vzala za kliku a lomcovala jimi. Byly zamčené. Cítila silnou potřebu nahlédnout dovnitř. Dírka v zámku byla úzká, ale nevzdávala to. Zkoumala ty staré hrubé dřevěné dveře, až zahlédla světlo skrz dírku. Zřejmě vypadl suk. Pomalu se přibližovala. Každý krok byl těžší než předchozí. Srdce jí v hrudi zběsile bušilo.

Tlak v uších byl tak hlasitý, že neslyšela vlastní myšlenky, které jí radily rychlý ústup. Konečně nakoukla do dírky, která byla trochu výš, než jí bylo pohodlné. Stála na špičkách, jak nejvíc to šlo. Nahlédla do otvoru v očekávání, že uvidí místnost podobnou ostatním. Párkrát zamrkala, aby přivykla šeru. Chvíli trvalo, než jí došlo, co vidí.

Oko!

Zíralo přímo na ni. Na vteřinu se nemohla pohnout. Pak se křik z jejího hrdla vydral nečekanou silou. Vpadla do ložnice. Zabouchla za sebou dveře, opřela se o ně celou vahou a snažila se uklidnit.

Tohle není možný.

Muselo se jí to zdát. Byla vystrašená a viděla věci, které tam nebyly.

Ale vždyť na mě zíralo oko!

ANOTACE

Alice si s dvěma syny buduje nový život. Po rozchodu s nebezpečným partnerem se vrací k práci u policie, studuje kriminologii a snaží se žít normální, obyčejný život. Jenže trauma se nevypaří. Ne když se po ulicích plíží neznámý stín, někdo sleduje její rutinu a minulost ji dohání v nejméně vhodný okamžik. Když kamarádčin manžel ohrozí nejen ji, ale i jejich děti je Alice nucena jednat. Překročí hranici, ze které už není návratu.

Únik na chatu daleko od civilizace měl být začátkem nové životní kapitoly. Místo toho se z něj stává děsivé divadlo paranoie, podezření, nevysvětlitelných jevů a dusivého strachu. Někdo tam je. Někdo ví. A někdo se nechce jen dívat.

 

Nakladatel: George Publishing, 2025
280 str.