Po jednom z večírků byl postřelen. Než však mohl začít bádat po tom, kdo ho měl na mušce, zabijí jeho kamaráda. Jak to spolu souvisí? Úspěšný reklamní fotograf a sochař nabízí čtenářům svižně napsanou a vtipnou detektivku z reklamní branže. Vše nasvědčuje tomu, že bude úspěšný i v tomto oboru.
Emil Bratršovský byl až doposud známý především jako reportér a reklamní fotograf. Později se začal věnovat sochařství, ještě později přišla literární tvorba. V roce 2012 vydal svou první detektivku Nejasné představy o vraždě. Na konci loňského roku mu vyšlo volné pokračování této knihy. Křest novinky byl spojen s výstavou autorových sochařských děl (o křtu jsme Vás informovali).
Hlavním hrdinou detektivního románu Lež je opět fotograf na volné noze (podobně jako v Kopřivově Rychlopalbě nemá jméno). Po odchodu z jednoho z nesčetných večírků ještě debatuje s kamarády na ulici, když je záhy lehce postřelen. Je tak trošku hypochondr a je nespokojen, že mu lékaři, ani policie nevěnují dostatečnou pozornost. Úvahy o vlastní smůle jsou však rychle zahnány, když se fotograf hned následujícího dne dozvídá, že byl jeho kamarád Martin zavražděn. Kdosi ho v jeho bytě bodl do břicha. Fotograf je přesvědčen, že spolu obě události – jeho postřelení i vražda kamaráda – souvisejí. Dobře si totiž pamatuje, že Martin předešlý den na ulici možná střelce zahlédl, navíc se od té doby choval velice divně… Fotograf se rozhodne na vlastní pěst přijít na to, kdo má smrt Martina na svědomí.
Příběh vyprávěný v první osobě z pohledu „antihrdiny“ je vždy pro čtenáře zajímavý, protože se může lépe vcítit do kůže hlavní postavy. Přemýšlet, jak by se zachoval sám, co by udělal lépe, nebo co by naopak nedokázal. Novinka Emila Bratršovského přesně vychází v tomto směru čtenáři vstříc. Jeho fotograf beze jména je v podstatě líný. Nejraději by popíjel s kamarády doma nebo v hospodě a debatoval o nesmrtelnosti chrousta. Ekonomická situace ho občas donutí přijmout zakázku, která je sice lukrativní, ale obnáší jednání s lidmi, kteří jsou mu proti srsti, svému oboru často ani pořádně nerozumí, zato mají ty správné konexe a potřebnou dávku drzosti. Právě tady se projevuje vlastní zkušenost Emila Bratršovského z reklamní branže. Ať už v samotných pasážích focení reklamní kampaně pro amerického klienta, na jehož pozadí se příběh odehrává, nebo v úvahách hlavní postavy. V nich můžeme vypozorovat autorovy biografické prvky.
„Prosím tě, Jani, vždyť já jsem portrétoval ty nejzajímavější lidi týhle republiky, herce, politiky, olympioniky, a ty mi seženeš jen takovouhle sračku?“
Str. 17
Když však přijde na „lámání chleba“, dokáže Bratršovského hrdina svůj smysl pro spravedlnost. I za cenu konfrontace přátel, do které se mu příliš nechce. Jenže touha najít kamarádova vraha je silnější. A jako v každé správné detektivce podezřelých přibývá. Ukazuje se, že vrahem mohl být skoro každý z okruhu kamarádů, kteří byli na onom večírku. Navíc vychází na světlo, že Martin nebyl zase tak čistá duše, za jakou ho všichni pokládali. O to těžší bude najít pachatele.
Co mi však bylo na celém příběhu ještě sympatičtější, je lehkost a vtip, se kterou autor svůj román napsal. Co odstavec, to vtipné, leckdy hodně ironické a sarkastické glosování děje kolem sebe. Výborně jsem se bavil postřehy a úvahami hlavní postavy a přitom si uvědomoval, že román stále dobře funguje jako detektivka. V závěru dojde i na napětí a překvapivé odhalení. Autor si šikovně poradil i s tím, jak se s celým odhalením vypořádá jeho hlavní hrdina.
Zvednul oči ke stropu. „A nechat do sebe proudit energii. Nechte se jí naplnit.“ Bylo vidět, že je sám se sebou spokojen.
A přesně v tom okamžiku podal Vídží důkaz, že do něj naproudilo kosmické energie víc než dost. Dal mu takovou facku, až to v malé místnosti skoro zahřmělo. Nebyla to obyčejná facka, byla to facka kovářská, byl to praotec všech facek.
Velký kazatel zakopl o indický sedáček, zády shodil ze zdi dva modlitební mlýnky a upadl na zem. Hned se začal zvedat. Najednou mu oči zalily vztek a zloba, která musela určitě velice škodit jeho nitru.
Str. 121
Mám rád svěží a srozumitelný styl psaní, bez zbytečných oklik a hlubokomyslných pasáží, které akorát odvádějí pozornost od hlavního děje. Jsem rád, když kniha funguje jako detektivka a zároveň baví. Navíc, když je to z českého prostředí, které je našim čtenářům bližší, ale zároveň je to prostředí atraktivní, do kterého se ne každý z nás dostane. Tohle všechno druhá detektivka Emila Bratršovského splňuje. Nečetl jsem autorovu prvotinu, ale po této knížce to hodlám napravit.
Text: Emil Bratršovský (2016)
Vydáno: Fabrička ve dvoře s.r.o. (2016)
232 stran
