Byl zastřelený sedmdesátiletý muž před budovou OSN v New Yorku obětí omylu, nebo šlo skutečně o teroristu? A kdo z OSN má nacistickou minulost, kterou se snaží za každou cenu utajit? To vše se dozvíte z thrilleru, jehož nitky jsou utkány už za holocaustu druhé světové války. Z příběhu, ze kterého mrazí…
V New Yorku se v sídle Organizace spojených národů (OSN) koná setkání státníků ze všech koutů světa. Zpravodajská služba dostane echo o podezřelém muži, který se v jednom hotelu setkal s ruským obchodníkem se zbraněmi. Tento muž jednoho rána zamíří přímo k budově OSN. Ostraha objektu je varována. Jeden z členů ostrahy vidí, jak se podezřelý muž zastavuje a rozevírá kabát. Bodyguard zpanikaří a muže v obavě před sebevražedným úkolem zastřelí.
Mrtvý muž je identifikován jako sedmdesátiletý britský občan Gerald Merton. Zdá se, že vůbec nešlo o teroristu a že došlo k tragickému omylu. OSN pověří právníka Toma Byrnea, aby navštívil v Londýně dceru zemřelého, doktorku Rebeccu Mertonovou, a dojednal s ní výši odškodného. OSN si v žádném případě nepřeje skandál se zastřelením nevinného občana.
Tom (sám původem Brit) přijíždí do města nad Temží a neprodleně Rebeccu navštíví. Okamžitě se mu zalíbí, ale s doktorkou nebude jednoduché pořízení. Jakékoliv návrhy na odškodnění ostře odmítá. Brzy však bude mít dvojice mnohem větší starosti.
Byrne si z náhlého popudu půjčí deník Rebečina otce. V něm se dočítá, že zastřelený muž byl původem z Litvy. Jako mladý Žid, který se tehdy jmenoval Gershon Matzkin, vyrůstal v litevském Kovnu a zažil nejdříve šikanu rodiny ze strany Litevců, což mělo za následek násilnou smrt jeho otce a poté sebevraždu matky. S příchodem Němců zažil vyhnání Židů do ghetta na okraji města, hromadné popravy, a nakonec uprchl do Polska, kde se přidal k odbojové skupině.
Zakrátko dům Rebeccy během její krátké nepřítomnosti navštíví neznámí vetřelci, kteří ho nemilosrdně obrátí vzhůru nohama. Nejde o loupež – někdo něco usilovně hledal. Byl cílem Geraldův deník, který měl Tom zrovna u sebe? Že by nebyl Gerald Merton zase tak nevinný? Brzy je jasné, že se Tom a Rebecca ocitli v hledáčku neznámých lidí, kteří je sledují a zoufale se snaží něco najít. A objevuje se první mrtvý…
Je škoda, že je Sam Bourne (vlastním jménem Jonathan Freedland) u nás prakticky neznámý. Četl jsem od něj zatím jen Třicet šest spravedlivých a stejně jako v případě této knihy jsem hltal stránku za stránkou. Bourne píše úžasně jednoduše a srozumitelně a dokáže vás hned od první chvíle vtáhnout do děje. S otočením prvních několika stránek zaslechnete onu zlověstnou notu, která vás nutí číst dál a dál, protože v každé kapitole se něco stane a jako ve správném napínavém románu končí kapitola tak, abyste si hned nalistovali další.
Zatímco ve „Spravedlivých“ musel hlavní hrdina, novinář Will Monroe, hledat únosce své manželky a přitom objevoval šokující fakta, zde se vše odvíjí kolem nalezeného deníku, který líčí nepředstavitelné hrůzy druhé světové války. Právě tyhle části příběhu jsou mnohem děsivější než samotná současná linie vyprávění, protože se opravdu staly. A rozhodně nejsou líčeny přemrštěně a neslouží jen jako laciná, rádoby atraktivní kulisa příběhu, pomůcka k ještě většímu šokování čtenáře.
Ten se tak může něco dozvědět o méně známých skutečnostech ohledně litevského židovského pogromu a popravách v tzv. Deváté pevnosti. A možná je to v knižním podání mnohem působivější než ve strohých novinových článcích či odborných publikacích.
Bourne je sám novinář, a tak všechno jeho vyprávění je založeno na pečlivých přípravných pracích, průzkumech a ověřováních (doporučuji přečíst si doslov). Osobně snad ani nemusím dodávat, že je to příběh, který by si mělo přečíst co nejvíce lidí a který by se měl stále připomínat.
Nejprve nacisté do jámy naházeli děti. Kulometčíci rozmístění přesně pro tento účel pak zahájili palbu. Ženy byly postaveny do řady na okraj kráteru a střeleny do zad tak, aby padaly na děti. Jako poslední přišli na řadu muži.
Zabíjeli je po skupinách čítajících tři stovky lidí, ale často ještě nebyli hotovi s jednou várkou, a už se pouštěli do další. Museli pracovat rychle. Navíc se šetřilo střelivem, takže si nacisté nemohli dovolit víc než jednu kulku do zad na každou oběť. A většina střelců byla opilá.
Mnozí Židé proto ani nebyli mrtví, když dopadli do jámy. Byli pohřebeni zaživa. To byl osud zejména spousty dětí – ale nejen jich. Očití svědkové tvrdili, že se ta jáma hýbala ještě tři dny, jak dýchala.
Str. 99 a 100
Abychom nezapomněli na současnou linii – v Londýně se tedy snaží Tom a Rebecca (kteří se – jak jinak – postupně sbližují) přijít na to, co by někomu stálo za hledání. Jde snad o prodlouženou ruku OSN? Má někdo ze současných státníků co skrývat a bojí se odhalení? Ale všichni nacisté, o kterých Gerald Merton v deníku psal, už musí být po smrti nebo musí být tak staří, že už by ve službách Spojených národů být nemohli. O co tu tedy jde? Co ještě odhalí deník? V závěru budeme ještě několikrát překvapeni.
Při pátrání docela pěkně kontrastuje popis Geraldovi odbojářské činnosti a vykreslení poválečného období s čistě moderními pomůckami současnosti, jako jsou internetové kavárny, Facebook či Google. Tady se Konečné zúčtování tak trochu řadí k mnoha ryze současným „high tech“ thrillerům, kde hlavní hrdinové nepotřebují ani tak zbraň, jako spíš notebook či BlackBerry.
Myslím, že nebudu sám, kdo bude mít z přečtení knihy nejen zážitek z příjemného mrazení při souboji Toma a Rebeccy s neznámými protivníky, ale kdo si odnese i něco víc a na kom kniha zanechá mrazení hlavně z toho, co si lidé dokázali (a stále ještě dokáží) provádět za zvěrstva.
Originální titul: The Final Reckoning (2008)
Vydáno: HarperCollins (2008)
Vydání v České republice: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha 2010
Přeložil: Pavel Kaas (2010)
432 stran
www.bux.cz
