Jak jsem si hrál na detektiva

Ta představa mě lákala, už když jsem kdysi prvně četl Hru na vraždu Agathy Christie. Skupina lidí se někde sejde. Hrajíce si na detektivy, vyšetřují fiktivní zločin. Fungují tak i Detektivní hry paní Kolombové, což není chyba, ale zřejmě nějaký vtípek, proč nepsat jméno správně.

Hra na detektiva
Foto: www.detektivnihry.eu

Hra probíhá pravidelně v prostorech školy pražského Jedličkova ústavu a zúčastnit se může každý. Jen je třeba se předem přihlásit. Se skupinou dalších lidí jsem na akci vyrazil i já. Zatímco ostatní se účastnili řešení jiných případů už dříve, někteří dokonce pěti her, sám jsem tu poprvé. Střídá se několik případů, takže koho akce zaujme, je třeba si dát pozor, aby příště nevyšetřoval to samé. Nová záhada se prý chystá na leden.
Dělíme se na dva týmy a po nějaké době pak přijdou postupně další, cizí lidé. Paní Kolombová a slečna Watsonová se nám představují. Nu dobrá, občanská jména se asi nedozvíme. Dostáváme základní informace o případu pojmenovaném Vražedné stopy a shrnutí, jak co funguje. Je nám k dispozici daktyloskopie a centrála. Tam se pro nás v deskách s číslem týmu můžou průběžně objevovat nové poznatky o případu a můžeme klást nebo na lístečky psát všetečné otázky. Na které nutně nemusíme dostat odpověď.

Nepřehlédnout stopy

Vybavují nás kufříkem, který obsahuje sáčky na sběr důkazního materiálu, rukavice, zkumavku, pinzetu a další věci. Třeba lístečky, aby se důkazní materiál označil. Všechno ideálně zapsat do bloku, kterým jsme také vybaveni.
Dostáváme slečnu, která nás vede na místo činu, které není v budově, ale venku. Tým našich parťáků vyráží zas s mužem-policajtem zkoumat to samé vedle nás. Je to jistě rychlejší, než kdyby čekali, až to všechno prohlédneme, a zkoumali stejné místo.
Skutečné tělo tu pochopitelně není, ale na zemi se válí kousky skla, lahev od nealkoholického piva, actimelu, coly a čehosi, co má představovat krev. Bláto, do kterého se otiskla stopa. Slečna policistka se občas ptá, jestli ještě něco nechceme u nějaké stopy zjistit, a nabádá nás, ať koukáme pořádně. Co udělat se stopami? Sejmout otisky, tyčinkou do uší krev a raději dát na toxikologii. Co kdyby v pivu nebylo pivo, vtipkujeme. A také objevit v okolí kosterní pozůstatky. Úkony nám trvají dlouho, po čase se zjevuje paní Kolombová a nabádá nás, ať si pospíšíme, a to jsme málem přehlédli zbraň. Přichází další skupina.
Výsledky DNA či toxikologie dodá laboratoř, ale otisky prstů či stopy bot porovnáváme na základě obrázků sami. U jednoho otisku si později i vyzkouším, jak se vlastně sejme. Stopy DNA se budou ještě časem hodit ke srovnání s jinými vzorky.

Vrah je zahradník

Hra na detektiva
Foto: www.detektivnihry.cz

Základní informace o případu jsou jasné: vrah je zahradník. Dlužno dodat, že k činu došlo v zahradnictví. Zavražděn byl hlídač. I informace o něm dostáváme. Bezdětný, svobodný, bytem…
Centrála nás průběžně zásobuje dalšími materiály. Pitevní zpráva, balistická expertiza, informace o možných podezřelých. A slečna Watsonová nám hlásí, že s námi chce mluvit paní Voráčková, která vraždu oznámila.
Kromě sbírání hmotných důkazů se totiž vyslýchají svědkové. Co na tom, že v reálu nebude stejný policista odebírat DNA i vyslýchat. Že prý na nás nepoužijí fyzické násilí, ale jinak na nás nemusejí být milí. Za dvěma mladými dámami nás posílají do blízké zcela reálné pizzerie, kde se na nás zcela reálný číšník tváří poněkud protivně. Jenže čas udělat kšeft a dát si jídlo teď není. Těžko říct, jestli mají dámy legraci ze hry, z našeho vyptávání, nebo jim to předepsal scénář. Detektiva v tu chvíli nemusí napadnout ani obligátní otázka na alibi. Ale tyhle dvě by se asi stejně jen hihňaly, že přece byly samy doma.
Teorie o případu máme různé, ve vyšetřování nás hodně posunul kufr zavražděného, který objevila paní Voráčková. Předměty, které v něm objevujeme, svědčí o tom, že před necelými dvaceti lety došlo k jinému zločinu. Fotka mrtvé, nůž. Spojit to s kosterními pozůstatky? Jak vše zbytečně nepřekombinovat? A co je zřejmě nejtěžší, udělat si v případu pořádek, shrnout si, co se zjistilo, spojit s konkrétními osobami. A jsou rozdílná data narození účel, nebo se realizační tým jen spletl?
Paní Kolombová se nás několikrát ptá, jak postupujeme. Když už jsou všechny indicie vyjeveny, nepřipomíná nám ještě Desatero pátera Knoxe, ale nabádá nás, ať jdeme zatýkat.

Pouta pro vraha

Dáváme dohromady konečnou teorii. Ukazuje se že, je zbytečně překombinovaná, ale úplně mimo nejsme. Případ je vyřešen, identita vraha a motiv odhaleny. Zbývá zatýkání. Dostáváme pouta. Když kolegové zatýkali během minulé hry, museli za pachatelem dokonce běžet.
V místnosti je připravena lampa, která dobře vyvolává dojem policajtských výslechů, i ten, kdo vraždil. Doprovází nás i jakási paní kapitánka, lidí, kteří se na hře podílejí a pobíhají po chodbách, je vůbec hodně. Po chvíli dochází k přiznání pachatele. Člověk by si skoro myslel, že to není hra, ale vážně tady sedí vrah, jak je to zahrané.
Ještě udělat památeční fotku s pachatelem, pak dostáváme diplomy a můžeme se podívat do památeční knihy, ve které je třeba dopis napsaný zavražděným.
Na konci už mi nevadí, že nevím, jak se opravdu jmenuje paní Kolombová, ani že celá sranda nebyla pro naše hezké oči, ale že je třeba zaplatit jistý poplatek za účast.
Něco přes čtyři hodiny, které s pátráním strávil náš tým, za to opravdu stojí. Pro příště navíc vím, že řešení až tak komplikované asi nebude.

 

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Juan Zamora

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA