Já, Poutník (Terry Hayes)

ja-poutnik-terry-hayesZ Mela Gibsona udělal šílence, Nicole Kidmanové vzal vítr z plachet, Izabellu Scorupcovou nechal mrznout v horách na Johnnyho Deppa poštval Jacka Rozparovače. O kom mluvím? Ne, není to žádný terorista ani ďábelský zločinec. To je jen fragment životopisu původem britského scenáristy, producenta a nyní i spisovatele Terryho Hayese (narozen 1951), jemuž nyní vychází románová prvotina.

Ve své kariéře filmového scénáristy se Terry Hayes podílel na hitech jako Mad Max 2: Bojovník silnic, Úplné bezvětří, Vertical Limit nebo Z pekla. Nyní stvořil více než sedmi set stránkovou ságu života špičkového agenta, pracujícího pro tzv. Divizi, což je agentura, která má za úkol dohlížet na ostatní zpravodajské agentury, tedy takoví „špióni nad špióny“.

V úvodu nás Hayes zavádí do nevábného a špinavého newyorského hotelu, kde se s tajemným agentem setkáváme poprvé. A to hned u brutální, avšak velice precizně provedené vraždy. Obětí je neznámá žena, utopená v kyselině a s vytrhanými zuby. Někdo si totiž dal velkou práci, aby nejen znemožnil identifikaci oběti, ale aby nezanechal jedinou stopu pro forenzní vyšetřující tým.

Náš agent se na místo činu dostává na žádost poručíka Bena Bradleyho z tamějšího oddělení vražd (později se dozvídáme, že se tito dva muži před časem spřátelili za velmi zvláštních okolností, a to když Bradley odhalil špiónovu totožnost). Případ agenta velmi znepokojuje, protože pachatel pro perfektní odstranění všech důkazů zjevně použil knihu, kterou on sám před časem pod pseudonymem napsal. Tehdy si myslel, že už má odslouženo a bude si užívat předčasného důchodu – téměř ihned po nezdaru tajných služeb v souvislosti s 11. zářím dobrovolně rezignoval.

To však není jediné, co by agenta, který dostává posléze přezdívku Poutník, mělo trápit. V četných odbočkách do agentovy minulosti se v příběhu dostáváme až k tajemnému arabskému teroristovi s přezdívkou Saracén, proti němuž je Usáma Bin Ládin pouhým skautíkem.

Nezanedbatelnou část knihy tak tvoří pasáže, kdy nám autor z pozice agenta vypráví i Saracénův příběh, stylem „jak to s největší pravděpodobností bylo“. Začíná od teroristova mládí, kdy byl jako dvanáctiletý kluk v saúdskoarabské Džiddě svědkem veřejné popravy svého otce, který byl velkým kritikem královské rodiny. Tím se v něm zakořenila hluboká nenávist k vládnoucí dynastii Saúdů a hlavně k příteli jeho nepřítele – Spojeným státům. Saracén podle své logiky předpokládá, že když oslabí mocného spojence svého nepřítele, bude onen nepřítel v podstatě bezbranný. Dozvídáme se, že pracuje na biologické zbrani, kdy chce USA infikovat geneticky upraveným virem pravých neštovic.

Sedm set padesát stran může na první pohled odradit ty, kdo nemají rádi dlouhé romány a vedlejší motivy, nicméně všechno je vyprávěno tak čtivě a poutavě, že na nějakou nudu není čas. Zdánlivě vedlejší dějové linie se k sobě i tak velice brzy přiblíží, aby později běžely vedle sebe paralelně, a nakonec se mnohé spojily. Nebo se ty, které se jevily v úvodu jako nepodstatné či uzavřené, znovu objevují v jiných souvislostech.

Kniha je v mnoha místech i poučná, děj těží hlavně ze současného strašáka terorismu, a pokud se někdo dosud příliš o danou problematiku nezajímal, může si lehce vstřebatelnou formou dotvořit určitý obrázek. Přesto kniha nic neztrácí na své atraktivitě, tolik typické pro špionážní romány. Protože on to je hlavně špionážní a akční thriller. Všechno je namíchané velice šikovně, svou porci dostanou jak ti, co mají rádi zákulisí tajných služeb (přijde mi, že z autorova vyprávění je cítit lehká fascinace moderní sledovací technikou), tak ti, co mají rádi akci. Scéna agentova útěku z bytu policistky, strhující závěr, vypointovaný na každou vteřinu, to by mohly být ty nejvýmluvnější příklady. Od poloviny knihy se už víceméně zapomene nejen na to, že agent těžko mohl znát úplně každý detail z teroristova života, vše se soustředí na závod s časem, na plánování, předvídání protitahu a na souboj zkušeností.

Jako správný zástupce svého žánru se román odehrává na mnoha místech světa, což znamená množství atraktivních lokalit. Velká část se odehrává v Tureckém přímořském letovisku Bodrum, nicméně děj se na čas přesune i do Francie, Německa, Itálie, Švýcarska a samozřejmě do zemí jako Afganistán, Bahrajn a jiné. Pochopitelně se určité pasáže odehrávají i v USA (Washington, New York atd.).

Román Já, Poutník několikrát naráží na to, jak zranitelný dnešní svět před terorismem je. A to i (bohužel) navzdory všem opatřením po 11. září. I když jde o fiktivní příběh, stavící především na událostech po této tragédii, z popisů zdánlivě nevinných událostí, kterým „kdyby se zabránilo, tak by…“ můžeme vysledovat paralelu mezi dokumenty odvysílanými po útocích na newyorská Dvojčata, které rovněž ukazovaly na to, kolik událostí, které zůstaly nepovšimnuty, tragédii předcházelo. Hayes, který sám pracoval i jako investigativní novinář – a v románu je to mnohokrát znát – možná až znepokojivě poukazuje na fakt, že stále nemůžeme myslet úplně na vše. Myslím, že to perfektně dokladuje tato pasáž:

Den po oné slavnostní večeři prošel liduprázdnou Wilhelmstrasse, ohlásil se u bezpečnostního vchodu do Chyronu, dostal zaměstnaneckou průkazku a pokyny, jak najde distribuční sklad. Tam našel tureckého předáka, který ho provedl kolem nekonečných řad palet s léky čekajícími na expedici do měst po celých Spojených státech a vysvětlil mu jeho povinnosti. Žádné z palet nebyly hlídané, nic nebylo zamčené nebo zapečetěné – nikdy tomu tak nebylo, protože to nikdo nepovažoval za nutné. Je ovšem pravda, že nikdo nikdy nepovažoval za nutné zamykat v dopravních letadlech dveře do pilotní kabiny.

Str. 440

Já, Poutník je román, který je napínavý. Je čtivý, místy poučný. Je obdivuhodné, jak autor dokázal, že i dlouhý příběh může čtenáře chytit, že i rozsáhlejší román lze napsat poutavě, bez hluchých míst a zbytečně mnoha dějových odboček. Není divu, že se už chystá jeho filmové zpracování.

Pohodlně se usaďte. Nechte v sobě vyvolávat mrazení v zádech, i když se přenesete do horské arabské pouště, nehostinných hor, orientálního chaosu Turecka nebo do tlumeně osvětlených vládních budov a rezidencí. Doufám, že i Vás, stejně jako mě, Poutník dovede až do cíle, na jehož konci bude zážitek z příjemné, i když trochu zneklidňující četby.

Originální titul: I am Pilgrim (2012)
Vydáno: Bantam Press – Transworld Publishers, London (2013)
Vydání v České republice: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub (2014)
Přeložil: Pavel Medek (2014)
760 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu