Budete-li číst Hříchy pro pátera Knoxe, na seriálové zpracování Dušana Kleina raději zapomeňte. V knižní předloze je Eva Adamová blondýna, poručík se jmenuje Borůvka, příběhy se odehrávají v druhé polovině šedesátých let v Československu, ale i porůznu v zahraničí.
Sbírka deseti povídek (podtitulem knihy je Detektivní divertimento) je druhým dílem volné tetralogie o poručíku Borůvkovi, sám poručík Borůvka ale vystupuje pouze v prvním a posledním příběhu, hlavní postavou je zpěvačka Eva Adamová. Děj první a poslední detektivky je zasazen do Prahy, ostatní se odehrávají v různých koutech světa, kam se dostane Eva Adamová vyslaná Pragokoncertem vydělávat socialistickému státu valuty. Do Švédska, Itálie, Spojených států amerických, na zaoceánskou loď či do Francie.
V prvním příběhu je sama Eva Adamová obviněna z vraždy filmového režiséra, svého milence, v dalších povídkách se připlétá k různým zločinům (převážně vraždám), ať už je pouhým svědkem, nebo v něm figurují její přátelé a známí. Najdeme tu variaci na záhadu zamčeného pokoje, povídku plnou mrtvol v duchu drsné školy, příběh zasazený na loď s různorodými postavami připomínající díla Agathy Christie nebo povídku o únosu korunovanou netradiční pointou.
A samozřejmě – u Škvoreckého prostě nejde jen o detektivku. Stárnoucí poručík Borůvka je zaujat onou půvabnou šedookou plavovláskou a v poslední povídce musí řešit své nastávající dědečkovství. Eva Adamová na pracovních toulkách světem prožívá milostné eskapády s muži, kteří mívají poznámky o jejím biblickém jménu a příjmení, myslíce si, kdovíjak nejsou originální. Právě jméno titulní postavy můžeme (s ohledem na poznámku v níže zmiňovaném úvodním slovu autora) dávat dohromady s názvem knihy a hřešením proti desateru, za pozornost ale stojí také úvaha, že Eva Adamová je jednou z prvních (ne-li úplně první) ženských detektivů v české literatuře. Před knižním exilovým vydáním roku 1973 byly tři povídky časopisecky publikovány ještě v Československu, jako první Proč tolik šámusů? v srpnu 1968 , tedy ještě před vydání románu Ladislava Fukse a Oldřicha Koska Mrtvý v podchodu (1976, předtím v 70. letech časopisecky) s policistkou Evou (!) Renčovou.
V „Hříších“ nechybí ani odkazy na detektivní literaturu (Carr, Hammet, Chandler, Christie, Queen a další), dokonce zde vystupuje postava italského policisty s výmluvným jménem Hercule Potarot, o poručíku Borůvkovi se zase dozvídáme, že pochází z města Kostelec…
Příběhy různé délky jsou vyprávěny různými způsoby. Najdeme tu borůvkovské povídky vyprávěné ve třetí osobě v duchu dalších poručíkových případů, povídky popisované ve třetí postavě z pohledu různých aktérů, ale i ich-formová vyprávění Evy Adamové.
Koncepce knihy je složitější než v případě předchozího Smutku poručíka Borůvky a následujícího Konce poručíka Borůvky, ač se rovněž jedná o sbírku povídek. V úvodu nacházíme krátké povídání o autoru detektivek Ronaldu Artbuthnotu Knoxovi a jeho – díky televiznímu zpracování knihy – v Čechách známému desateru, co se v detektivce nesmí. Každá z povídek knihy hřeší proti jednomu z pravidel desatera a úkolem čtenářů je pokusit se tento hřích poznat, kromě toho také najít odpověď na jednu ze tří základních otázek detektivky, tedy Who?, Why? nebo How? Následuje samotné Knoxovo desatero a poté již povídky.
U názvu každé povídky je uvedeno, kterou z detektivních otázek mají čtenáři zjistit, a nechybí ani užitečný seznam vystupujících postav s nějakou krátkou poznámkou. Ve stylu Elleryho Queena je pak v textu povídky umístěna výzva ke čtenářům v momentě, kdy už je vše jasné – někdy jsou výzva o odpovědi na základní otázky detektivky a výzva o desateru zvlášť. V samém závěru knihy pak autor řešení jednotlivých povídek stručně komentuje.
Deset povídek Škvoreckého knihy je v české detektivní literatuře (pokud vím) naprosto ojedinělým experimentem, který si zasluhuje pozornost. Ač je seriálové zpracování z roku 1992 také pozoruhodné (živé vysílání atd.) a objevila se v něm celá řada dobrých herců, zápletky byly v některých případech hodně upraveny, povídka Matematikové z Grizzly Drive se v seriálovém zpracování dokonce vůbec nevyskytuje a nahradil ji příběh Ruce s dlouhými prsty. Kniha je ale jiná. Mnohdy vás možná ani nebude tolik zajímat řešení případu, ale spíše Eviny milostné osudy. Navíc, aniž bych chtěl podceňovat čtenáře, myslím si, že v některých případech je logická odpověď (tedy nikoliv hádání!) na otázku Kdo?/Proč?/Jak? poměrně složitá, a třebaže koncepce knihy k úvahám o řešení případů nutí víc než „běžné“ detektivky, doporučil bych možná se spíše nechat unášet Škvoreckého různorodými vypravěčskými styly a řadou vtipných inteligentních poznámek, mnohdy ani nesouvisejících s detektivní linií.
Po recenzovaném vydání z edice Smaragd byla kniha vydána ještě v rámci Spisů Josefa Škvoreckého roku 2008 jako 33. svazek.
Mladá fronta, Praha 1991
Edice Smaragd, svazek 120
Ilustrace Michael Rittstein
288 stran
