Hranice důvěry lze číst jako lékařský thriller, policejní procedurálku i jako noirovou detektivku – vybere si každý a všichni budou spokojeni…
Hlavního hrdinu Duba Walkera vyhledá jeho dávná známost Miradna s velkou prosbou – její dcera se pohřešuje. Protože už je ale plnoletá a má velmi divokou minulost, policie od toho dává ruce pryč, podle nich prostě zase sklouzla zpět ke drogám, nebo si našla bohatého kunčofta. Miranda ale věří, že by se dcera ozvala, a tak prosí Walkera, aby se po ní podíval. Ale dívky, které si na školu vydělávají v pochybném striptýzovém klubu, obvykle šťastný konec nečeká… Dub se přesto pouští do pátrání s pomocí svého kamaráda T-Tommyho, který je shodou okolností policejním vyšetřovatelem, což se vážně hodí. Zvlášť když se za pár dnů objeví dvě nedbale pohřbená těla – Mirandiny dcery a její spolubydlící. A skutečné oficiální pátrání může začít…
Walkerovo ležérní vyprávění v první osobě střídá druhá, mafiánská linka, která je ve třetí osobě a s každou další kapitolou nabírá na zajímavosti. Autor dokonce přiměl čtenáře fandit jednomu z mafiánských poskoků, byť jen na chvíli, než nám dojde, že je to vlastně nelítostný zabiják a držet palce zrovna jemu je dost podivné. Přesto se na chvíli stal jednou z hlavních postav a v první půli až zastínil hlavního hrdinu. Ten byl totiž na začátku kapku zahalen tajemstvím a čtenář tápal, co je vlastně vůbec zač. Podezřívala jsem autora, že všechny podstatné informace o něm odvyprávěl už v prvním díle (Stress Fracture, česky nevyšlo) a teď ve volném pokračování už se tím zabývat nebude. Naštěstí to tajemno byl jen autorský záměr a trochu blíž nám Duba Walkera představí někde na straně 80…
Soukromé slídění a poptávání po nálezu těl – a zdaleka ne jen dvou – nabere nový směr, když se na mrtvých najdou špičkové chirurgické zákroky, které ale nemají moc smysl. Obchod s orgány se novou metodou minimálně invazivní techniky provádět nedá, tak k čemu ty operace jsou?
Ačkoli autor vystudoval medicínu a kolem chirurgie se tu hodně točí, nezařadila bych román mezi čisté lékařské thrillery. Mnohem větší důraz než na medicínu a nemocnice tu leží spíš na klasické detektivní práci, vyptávání, hledání souvislostí a motivů. A provokování a kalení vody, aby ty štiky na dně vylezly…
Doug Lyle mimo jiné pracoval jako konzultant pro kriminální seriály, a tak může využít svých televizních zkušeností, jak vystavět příběh. Je pravdou, že mi román i trochu připomíná televizní seriál – obratný hrdina, řízné dialogy, občas jako vystřižené ze scénáře, spousta motivů, které jsou na konci rozpleteny a vyřešeny, zlo potrestáno. Ale proč ne, mně se příběh opravdu líbil, nezůstaly viset žádné volné konce, bylo to čtivé, vtipné a hlavně srozumitelné i naprostým laikům. A úvodní scéna jako by byla mrknutím pro fanoušky všech Kriminálek – když dva mafiánští poskoci zakopávají mrtvoly, je možné na prstech spočítat, kolika chyb se při tom dopustí, které zkušené forenzní profíky dovedou až ke kopáčovým dveřím. Já tedy našla čtyři.
Škoda jen, že autor vyplácal naprosto úžasnou dějovou linku uprostřed knihy, bylo by z ní skvěle mrazivé finále, rozhodně by předčilo i to, které nakonec použil.
Ale i tak toho tu bylo víc než dost – organizovaný zločin, zkorumpovaná policie, dvacítka těl pohřbených jen tak nazdařbůh po městě, „Anděl smrti“ v místní nemocnici jako třešinka na dortu – kdo by to do obyčejného města v Alabamě řekl…
Originál: Hot Lights, Cold Steel, 2011
Překlad: Dalibor Míček
Vydal: Alpress, 2012
Edice Klokan
www.alpress.cz
315 stran
