MOTTO: Nechci se vás dotknout, ale vypátrat ve škole zloděje bačkor bývá obvykle obtížnější než vypátrat vraha! Učitelka k Sherlocku Holmesovi v kresleném příběhu o jeho prapravnukovi.
OSMADVACET PŘÍBĚHŮ Sherlocka Holmese (celkem 169 stran komiksu) vyšlo postupně ve Čtyřlístcích v letech 1984-90 v číslech 118-178, přičemž přičtěme i velkoformátový svazeček Vánoční příběhy (1990), a jelikož jde o regulérní detektivky, říkám si: „Nezanikne snad vesmír, když se na ty příběhy kouknu s až holmesovskou exaktností. A trochu i statisticky!
Nuže, POUZE ve třech příbězích (1, 3, 7) vystupuje vedle Holmese a Watsona i ještě kdosi podobný inspektoru Lestradovi, totiž nejmenovaný detektiv (v civilu).
Od něj ale pak Čechura z nějakého důvodu ustoupil.
Dokonce v DESETI částech, tedy víc než v celé třetině, se Čechura dobrovolně vzdal účasti doktora Watsona v ději, takže Watson chybí v pokračováních 3, 5, 9, 10, 11, 14, 16, 20, 23 a 27, přičemž ve 27 je ale zmiňován. Ve třech z příběhů (10, 20, 25) je ovšem málo i Sherlocka: vystupuje vždy až v poslední třetině. Avšak co hůř, Rudolf Čechura a Marcel Stecker, autoři celé série, která stále čeká na první souborné vydání, se v zájmu většího spádu zřekli i pátračových houslí a jenom jedinkrát na ně slavný pátrač zahrál – v osmém pokračování. Zato nutno uznat, že skoro permanentně využívá dýmky, která na scéně chybí pouze v dílech 4, 6 a 10. Věnujme však se už radši vlastní detektivní struktuře příběhů!
Při bližším, řekl bych „policejním“ ohledání si brzy všimneme, že hned čtyři jsou podány „columbovsky“ (10, 14, 16, 26), čímž mám na mysli, že známe pachatele od počátku a zajímavou zůstává jen metoda, jíž ho Sherlock usvědčí. V celé čtvrtině těchto Čechurových dětských detektivek se taky autor zabývá čistě VYVRACENÍM ALIBI, tj. obvykle odhalováním „laborování“ s časem: jde dokonce o sedm příběhů 7, 8, 9. 11, 14, 16 a 26. Tyto detektivky a „kriminálky“ však nutno dělit ještě přesněji, a to na tzv. WHYDONITY, WHODONITY a HOWDONITY. První typ příběhů se zajímá nejvíce o motivaci zločincovu, tedy o to PROČ (byl čin spáchán). Druhý typ se víc stará, KDO to udělal. A třetí typ příběhů, který je podle mého názoru nejzajímavější, pátrá v první řadě po tom, JAK byl zločin proveden nebo JAK došlo k té které záhadě (a do této kategorie patří samozřejmě hlavně záhady uzamčeného pokoje). Tzv. howdonitů (JAK?) napsal Čechura pro Čtyřlístek značné množství, celkem 11, a řešením otázky JAK SE TO V TOMTO PROSTORU MOHLO STÁT? se tedy zabývají případy 1, 2, 3, 5, 6, 19, 20, 23, 25, 27 a 28.
Tzv. whodonitů (KDO?), tj. případů řešících otázku KDO to provedl, je devět (1, 3, 4, 7, 9, 10, 13, 15, 24). Nu, a kupodivu najdeme i pár příběhů, kde je problémem PROČ se to či ono stalo neboli pachatelova psychologická motivace. Ano, tzv. whydonity jsou čísla 18 a 22. Často se autor ovšem snaží zaujmout i prostým vylíčením průběhu pátrání – a těchto asi devět případů představují pokračování 6, 12, 13, 15, 17, 18, 20, 21 a 22.
Čechura dále měl i po Doylově vzoru sklon k vytváření „přírodopisných“ záhad, do kteréhož šuplíčku lze hbitě zasunout kapitoly 1, 3, 4, 5, 6 i 25, tedy celkem šest příběhů. Naopak moderní a tedy nedoylovská TECHNIKA je klíčem k řešení hned čtyř záhad (7, 16, 18, 28), v kterých tedy vlastně Sherlock prokazuje, nakolik umí kráčet s dobou a moderností. Za pozornost konečně stojí i to, že za celou dobu uveřejňování 28 dílů došlo pouze dvakrát k vraždě (čísla 1 a 19), přičemž v prvním případě mrtvolu ani nespatříme. Co víc, takřka polovina případů (13) je nekriminální povahy, což ovšem není žádnou Čechurovou inovací, už starý dobrý Arthur Conan Doyle tíhl k tomu přístupu. Ve Čtyřlístcích se nekriminální záhady nacházejí v dílech 2, 5, 6, 9, 10, 15, 17, 20, 22, 23, 25, 27 a 28. Tato nekriminálnost přitom plyne často z faktu, že tu vlastně jde o problémy světa dětí, a právě do tohoto světa skutečně náleží skoro třetina všech Čechurových případů: díly 9, 10, 15, 20, 21, 23, 25, 27 a 28. Závěrem už se jen zmíním, že o Holmesově úspěšnosti bývá v jednotlivých pokračováních občas předem pochybováno, a to kvůli pátračovu více než stoletému stáří. Čechura se totiž až přehnaně držel zásad holmesovských badatelů, kteří z textu Doylova díla VYPOČÍTALI datum Holmesova narození, ale nenarazili na datum úmrtí, takže předpokládají, že ještě nezemřel, dál žije na odpočinku a je mu už hodně přes sto let…
A ještě poznámku o Holmesových schopnostech a pochybování o nich. Různí muži Scotland Yardu Sherlockovi v Doylových příbězích často nevěří, ale ve finále bývají překvapeni a uznají svou hloupost. Také u Čechury však jednou šeptá (onen) nejmenovaný policejní detektiv dr. Watsonovi: „Chudák Holmes, už mluví z cesty…“ A najdeme i další místa, kde je Mistr posílán do háje.
Nu, a ještě se dotkněme otázky rozporů a nedůsledností. Doylovo dílo o Holmesovi je chybiček plné a vlastně i ony přispěly k rozvoji „vědy zvané holmesologie“, která dodnes mocně bují. A Čechura? Ne, moc rozporů se mu vytvořit „nepovedlo“, nicméně na podezřelosti narazíte: Zatímco Watsonův PRAsynovec už je zde dospělým mužem (díl 18), jeho SYNOVEC je ještě malý hoch (díl 28). Jak to? A ještě divnější je počínání pachatele, který si opatřuje alibi v příběhu 14 (viz níže)… Nabízí se i další otázka. Jak to, že má Holmes prapravnuka, když nikdy nebyl ženatý? A když nevíme vůbec nic ani o jeho pravnukovi, ani o jeho vnukovi, ani o jeho nemanželském synovi?
Ale teď už si přibližme jednotlivé epizody Sherlockova života „podle Čechury“, přičemž prozaické verze některých následujících komiksů vyšly i ve čtrnáctideníku Ohníček nebo v knížkách Dr. Sherlock Holmes v Čechách (1993) a Čítanka pro začínající detektivy (2003). Kromě toho existují i jejich rozhlasové verze, s nimiž se chystá už druhé CD.
- Sherlock Holmes a případ s včelou (118/1984)
Úvodní z Čechurových a Steckerových příběhů navazuje na Doylovo tvrzení, že se Sherlock Holmes dal k stáru na včelaření, a právě jeho proslulost i v tomto oboru přiměje dr. Watsona, aby se na přítele obrátil v případě vraždy lorda Leenocka. Detektiv odhalí, že komorník mrtvého Jenkins nechal včely „pást“ na lánu oměje a otrávil ho pak jejich medem. Jen finální úlitbou autora menším dětem se zdá být scéna, kde i prchajího pachatele nadeženou až k soudu Holmesovy cvičené včely. Pozdější povídková verze se jmenovala Případ s včelami (knižně 1993) a po zkrácení Rafinovaná vražda (knižně 2003).
2. Sherlock Holmes a případ s trpaslíkem (119/1984)
Domněle mrtvý trp z cirku jako by beze stopy zmizí z louky, ve skutečnosti však byl odnesem obrovským novofoundlandským psem, který ho předtím zachránil z vody. Prozaická verze komiksu se jmenuje Případ záhadného zmizení (knižně 1993) a nezaměňujme ji se stejnojmennou Čechurovou povídkou z Pionýrské stezky z 19. 2. 1985.
3. Sherlock Holmes a případ s králíkem (121/1984)
Travič tajně krmí sousedovy králíky blínem, durmanem a rulíkem obsahujícími atropin. Ten sice zvířatům nevadí, jejich maso však činí jedovatým.
4. Sherlock Holmes a případ podivného houbaře (122/1984)
Onen houbař je vylupovačem lesní chýše, jehož usvědčí modřínové klouzky nasbírané poblíž, a taky hřib satan, kterého nepoznal. Holmes prozíravě získá otisk zlodějova prstu, když mu na chvíli půjčí svůj atlas hub. Povídková verze Podezřelý houbař vyšla knižně (2003) a v jiné podobě a pod titulem Sherlock Holmes a suchohřib hnědý už v časopisu Ohníček. Nezaměňujme ji však s Případem s houbami (knižně 1993), který pro změnu vyšel v Ohníčku jako Jedovatý případ.
5. Sherlock Holmes a případ mrtvých ryb (124/1984)
Kapři se otrávili mrtvými včelami, jež padaly do rybníka poté, co se samy otrávily na chemicky postříkaných stromech. Dovětkem případu a opět i úlitbou menším dětem-čtenářům je finální zastavení prchajícího pachatele pomocí střely-včely.
6. Sherlock Holmes a případ s pavoukem (128/1985)
Jak najít plánek pokladu, který nechal zesnulý šlechtic synovi v jedné z šesti tisíc knih? Stačí prý objet regály na kolečkových bruslích, jak to učinil Sherlock Holmes, a zubařským zrcátkem přitom zjistit, na kterém ze svazků je zezadu čerstvá, tj. ještě bílá pavučina pokoutníka domácího. Holmes tím dědici ušetřil týden práce a lze jen konstatovat, že přítomnost pavučin na naprosto všech svazcích věru nesvědčila o velké využívanosti knihovny. Povídková verze Případ s pavouky knižně (1993).
7. Sherlock Holmes a případ vloupání (130/1985)
Vykradení vlastního domku jeho majitel fingoval pomocí kumpána, který si vytvořil alibi svou přítomností v hostinci, zatímco dr. Watson-soused vykradeného tou dobou slyšel štěkat psa, který však byl před loupeží otráven. Holmes při řešení případu využije služeb malého chlapce, jako se to děje i v řadě Doylových příběhů, kde mu pomáhají tzv. Baker Street Irregullars. Hoch vyšplhá na strom v zahradě vykradaného domu a najde tam magnetofon, z něhož štěkání znělo i po psově smrti. Watson tu Holmese trochu záhadně oslovuje pane a zdá se, že byl učiněn oním sousedem až dodatečně a pomocí jmenovky vedle dveří.
8. Sherlock Holmes a případ v Londýně (131/1985)
Synovec odcizí strýci úspory v den, který údajně strávil doma, na což má dva svědky. Doma však určitě nebyl, neboť vládne zima a z komína jeho domu nestoupal v tu dobu kouř, ba měl tento komín dokonce sněžnou čepici, což si Holmes prozíravě vyfotografoval. V tomto dílu se Čechura hned třemi prvky velmi důrazně přihlásil ke svému vzoru Doylovi. Holmes tu jednak kouří dýmku, jednak hraje na housle a konečně je takovým prvkem i sám úvod příběhu stvořený pro holmesovky typickým „předpřípadem“, když Sherlock pozná odkud a čím k němu Watson přijel na návštěvu.
9. Sherlock Holmes a podezřelý kluk (132/1985)
Holmes dotyčnému hochovi uvěří, že byl v okamžiku rozbití výkladu na pláži, protože to dokazuje stav chlapcových šlápot vzhledem ke stavu odlivu. Čin chtěl na podezřelého pomocí jeho čepice svést spolužák.
10. Sherlock Holmes a případ s kolem (133/1985)
Zběsilý cyklista srazí ze silnice babičku – a policista obviní chlapce, k jehož domku vede stopa. Holmes tentokrát nastupuje až v poslední třetině příběhu a zjistí, že na zadní pneumatice chlapcova bicyklu není jíl tak jako na přední, již si půjčil pachatel-soused, když píchl cestou do lékárny. Columbovský případ, kde známe pachatele od počátku, a jde jen o jeho usvědčení.
11. Sherlock Holmes a případ čtyř svědků (134/1986)
Podle otisků prstů i hned tří svědků vykradl jednouchý Sam trafiku. Pouze dr. Humpry ho prý viděl v půl šesté až na druhém konci Londýna. Až Sherlock Holmes dokáže, že to bylo až v půl sedmé.Humpry totiž určil čas podle hodin viděných v zrcadle.
12. Sherlock Holmes a golfový případ (136/1986)
Poněkud naivní příběh o prchajícím zloději stěračů. Holmes ho čirou náhodou trefí golfovým míčkem do hlavy, až mu naskočí boule, a podle ní je nakonec i identifikován, když se do jeho bytu dojde vylučovací metodou.
13. Sherlock Holmes a případ v Guilfordu (138/1986)
Pátrání po vylupovači bytů. Jen díky Watsonovi Sherlock Holmes zjistí, že všichni vykradení bydlili v posledním půlroce v londýnském hotelu U Draka a nosili klíče od domu pohromadě s klíči od auta. S pomocí muže ze Scotland Yardu pak pátrač i odhalí pachatele v recepčním hotelu, který si dělal otisky klíčů svých návštěvníků, když jim do garáže zavážel auta.
14. Sherlock Holmes a deštivý případ (139/1986)
Holmes se přijel podívat na sbírku dýmek svého přítele Cowleho, ale ten byl právě vykraden sousedem, který si utvořil alibi za pomoci deště. Když totiž začalo pršet, upozornil na to hostinského, zatímco už dávno předtím nechal na místě činu pošetile vlastní čepici, kterou postříkal pod vodovodem. Holmes však v domě právem postrádal i pachatelovy mokré stopy a na rubu čepice našel vlas. Právě podle něj – a pak i podle účtenky za čepici nalezené u pachatele doma v koši – dojde k usvědčení. Příhoda nefunguje. Fungovala by, kdyby čepice nalezená na místě činu patřila někomu, na koho chtěl pachatel krádež svést. Takto je jeho jednání zcela absurdní. Předpokládám, že se Rudolf Čechura dopracoval k nemožnosti vydané verze až v důsledku nějakého krácení… Jinak jde o další „columbovský“ případ, kde známe pachatele už od počátku a jde jen o jeho usvědčení.
15. Sherlock Holmes a prapravnuk (141/1986)
Výrazně humornější příběh. Oddechový, a to (snad shodou okolností) právě „na půli cesty“ (skoro prostřední díl z 28). Také velice vzdálená parafráze Poeova Odcizeného dopisu. Ve třídě, kam chodí Sherlockův prapravnuk, se ztrácejí pantofle. Prapravnukem obdivovaný praprastrýček to řeší tou briskní metodou, že nechá přítele Watsona tři dny ležet na hlídce pod sedadlem v šatně. To je k ničemu, tak oba v přestrojení provádějí „nenápadné“ domovní prohlídky u všech žáků, ale návštěvy jen pěti domácností mají za následek šest malérů. Holmes tedy nakonec pantofle koupí – a předstírá úspěch, jenže tu se pachatel sám přizná. Přezůvky přitom okatě a jen ve váčku zavěsil na lampu u stropu šatny, kde byly po celý čas všem na očích. Za zmínku snad ještě stojí, že byly ony pantofle z českého dovozu.
16. Sherlock Holmes a přepadení v Soho (143/1987)
Díl dokazující, nakolik jde i stoletý Holmes s dobou a technickým pokrokem. V pátek třináctého sebere lupič v masce obchodníkovi celodenní tržbu odnášenou do banky. Podezřelý Pit Huxley údajně doma poslouchal rádio s nohama na stole, což dosvědčí sousedka. Holmes však zjistí, že Huxley vlastní tranzistorák-budík, který se sám zapíná a po půl hodině vypíná. Nohy na stole pak byly jen kalhoty a boty na násadách košťat. Opět columbovský případ, kde známe pachatele od počátku a jde jen o jeho usvědčení.
17. Sherlock Holmes a případ bez pachatele (144/1987)
Watson (zjišťujeme zde, že mívá 3.5. narozeniny) se zmíní o Holmesově prapravnukovi a Sherlock na oplátku o Watsonově prasynovci, který údajně právě pobývá v Austrálii. Watson příteli ukáže jeho fotografii i pohlednici od prasynovce – a netuší, že Holmes v jeho příbuzném identifikoval leváka. Vezme pak přítele i do prasynovcova bytu, kde každý týden větrá, a Holmes ihned pozná, že je Watsonova ratolest přítomna v Anglii. A to podle směru, kterým leží na sporáku zapalovač plynu. Poněkud vykonstruovaný „případ“.
18. Sherlock Holmes a bezradná policie (147/1987)
Opět případ prokazující Holmesovo kráčení s dobou, tentokrát s vynálezem videa. Na anglické (ne tehdejší české!) poměry se tu však zdá trochu nezvyklým, že v úvodu přikazuje policista babičkám bavícím se o vloupání, aby se rozešli.
V dotyčném „vyloupeném“ domě zůstaly všechny cennosti, zotvíráno je však tucet krabic od bot. Ne však třeba krabic od doutníků. Z toho Holmes usoudí na velikost věci, po níž pachatel šel, a odhadne i to, že věc našel, neboť třináctá a čtrnáctá krabice otevřeny nebyly. Konečně usoudí, že je majitelem domu vyděrač, a zloděj našel v jeho krabici nějakou usvědčující videokazetu. Opět silně vykonstruovaný a nevěrohodný případ.
19. Sherlock Holmes a lukostřelci (154/1988)
Jeden z mála případů, ne-li jediný, kdy byla ve Čtyřlístku jako takovém vizuálně zobrazena úkladná vražda, respektive mrtvola. Předseda klubu lukostřelců je zabit u vody šípem a náhodou zrovna v místě, kde si dali Watson a Sherlock závod na tisíc metrů, jež Sherlock ve svých více než sto letech urazí za 28 minut.
Šípem lze zasáhnout cíl maximálně ze dvou set metrů, v písku okolo mrtvoly však není po vrahových šlépějích stopa ani ve vzdálenosti pět set metrů! Podle osvědčeného poznatku, že vyloučíme-li vše nemožné, musí být pravdou to jediné zbývající (viz už Doyle), dospěje Sherlock Holmes ke správnému závěru, že vrah byl nejen dobrý střelec z luku, ale i zdatný potápěč, anžto svou oběť usmrtil z hluboké vody. Je to také jediný případ, kde vidíme Holmese svlečeného – byť stále s jeho nezbytnou čepicí.
20. Sherlock Holmes a Liga zrzavých (156/1988)
Titul je inspirován známou Doylovou povídkou Liga zrzavých, na niž Holmes během děje dokonce přímo vzpomíná. Příběh začíná v poslední školní den. Tři hoši pak stráví tři dny na od světa odříznutém ostrově – a přesto vyhrají sázku, když po návratu uhádnou, jaké dobré činy zatím konali jejich tři ryšaví kamarádi, kteří si říkají Liga zrzavých.
Holmes v tomto případu opět nastupuje až ve třetí třetině a opět dospívá k jediné zbývající možnosti, když vyloučí nemožné. A to k té, že byla informace přes vodu na ostrov přenesena pomocí letadélka. A skutečně, starší bratr jednoho z robinzonů je modelářem – a Holmes na ostrově letadélko najde.
21. Sherlock Holmes a pozorný svědek (158/1988)
V tomto případě ani nejde o regulérní detektivku. Zběsilý cyklista vytrhne muži kufřík a ujede, čehož jsou svědkem čtyři děti – a zbytek příběhu už jen ilustruje myšlenku, že „chytřejší toho moc nenamluví“. To Holmes věděl, a tak mu posléze nejmlčenlivější z chlapců poskytne skvělý pachatelův popis, jehož se policistovi nedostalo.
22. Sherlock Holmes a případ v Čechách (161/1989)
Příběh odhaluje, že Watson pochází z Čech, kde se jeho dědeček jmenoval Vacoun!
Doktor přijede do Čech na dovolenou – i s Holmesem. Jakýsi muž zachrání tonoucího, ale když ho chce vyfotit redaktor okresních novin, dá se na útěk. Ztratí však závodní časopis Ozubené kolečko. Místní závod sice má 2000 zaměstnanců, podle nepravidelnosti opálení však Holmes určí, v jaké funkci uprchlík pracuje. Medailon se znamením lva na krku, který zahlédli, ostatně i bez toho zúží počet podezřelých na pět. Jen jeden z nich je však právě ve stavu nemocných, což byla právě i příčina jeho úprku. Čechurova povídka Případ v Čechách (knižně 1993) sice také pojednává o topení (a dokonce o utopení), není však s tímto příběhem totožná, tak jako ani ne povídka Český případ ze Signálu z 2.1.1991.
23. Sherlock Holmes a případ dvou zmizelých (164/1989)
Do klubovny hochů vedou dva páry stop, žádné však zpět. Holmes pozná, že jde o stopy jediného člověka, a uhádne, že šlo o vůdce klubu Toma, který si z kamarádů udělal legraci a vrátil se od klubovny v ustřižených gumovkách upevněných na botách OBRÁCENĚ. Holmes si totiž všiml i otisků po upevňujících provázcích.
24. Sherlock Holmes a případ pěti kuchařů (167/1989)
Holmes řeší případ krádeže receptu jedním ze čtyř kuchařů. Recept byl v kufříku uzavíraného pomocí číslicového kódu. Detektiv postupně vyloučí muže, kteří seděli tak, že na kód vidět nemohli, i muže krátkozrakého, takže pachatelem je ten zbývající. Recept na „guláš po japonsku“ si však tento drzoun už opsal a bude pochutinu i vesele vařit. Jediný případ, kdy očividně nedochází k potrestání viníka.
25. Sherlock Holmes a psí duch (170/1990)
Muž jménem Baxter se stěhuje i se psem do Ameriky, jenže pes dál vyje z domu. Holmes opět nastoupí až ve třetí třetin příběhu – a rychle odhalí, že vlastně štěkal papoušek.
26. Sherlock Holmes a polední případ (175/1990)
Příběh by se taky mohl jmenovat „Usvědčen vlastním nosem“, kteroužto větu na závěr vyslovuje dr. Watson. Jistý Fred Hurst vykrade byt a jako alibi předloží svou fotku z městečka Fulhamu, na které má hodinky s viditelným datem téhož dne a s časem, ve kterém ke vloupání došlo. Holmes však Hursta vyfotografuje na tomtéž místě a v týž čas o den později – a jeho nos pojednou nevrhá stín. Fotil se totiž ve skutečnosti dřív – a hodinky si kvůli krádeži přeřídil. Na stíny budov a stromů sice v poledne pozor dal, na vlastní nos však už zapomněl. Opět columbovsky pojatý příběh, kde známe pachatele od počátku a jde jen o jeho usvědčení.
27. Sherlock Holmes a případ zmizelého psa (Vánoční příběhy/1990)
Jediný delší z příběhů Sherlocka Holmese – a vědomě vytvořený pro sešit většího formátu. Zatímco v normálním Čtyřlístku byly obrázky každého dílu dobrodružství jen ve třech řadách, zde jsou v řadách čtyřech – a ještě je celek o stránku delší. Očividně už po revoluci vytvořený příběh, neboť ze skautského prostředí. A poprvé tu Sherlock Holmes promluví i anglicky, když užije slova WELL.
Praprasynovec Sherlocka Holmese John zavede v zimě kamarády na farmu, kde jeho praprastrýček žije. Pak hoši nocují na opuštěném statku, odkud se prý záhadně ztrácela domácí zvířata. John v noci odjede – a zmizí i pes Puffy. Holmes odhalí, že ho jeho příbuzný odvezl na saních upevněných na lyže. Watson je v tomto příběhu pouze zmiňován, neboť právě k němu praprasynovec psa odvezl.
28. Sherlock Holmes a případ Watsonova synovce (178/1990)
Další z příběhů, ve kterém Holmes prokáže, jak kráčí s dobou a technickým pokrokem.Watsonův synovec se dostane ke knize Jak se píší detektivky a zjistí, že existuje sedm způsobů řešení „záhady zamčeného pokoje“. Chce však dr. Watsona přesvědčit, že opustí zamčený pokoj i bez těchto už známých triků. I zamknou a zapečetí zahradní domek, ve kterém hoch nechá vajíčko, které druhý den ráno vskutku drží v ruce, ačkoli domeček zůstal neporušený. Sherlock Holmes však odhalí, že „kouzelník“ ukázal jiné vejce, zatímco to původní odhrnul pomocí buldozeru-hračky ovládaného skrz zeď vysílačkou POD ZÁVĚS. A Watson, který tím prohrál sázku, si musí oholit půl kníru.
Závěrem proberme i tři dosavadní knižní vydání komiksových Holmesových příhod. V samostatném sešitu 5 případů Sherlocka Holmese (1990) vyšly případy 1, 4, 8, 11 a 13. V knížečce Čtyřlístek a jeho přátelé 1/95 (1995) vyšly případy 5, 9, 16, 19 a 25, byť jen ve žlutém provedení. V samostatné knížce Eldorádo kreslených příběhů (2001), kde jsou i seriály jiných autorů, vyšly případy 1, 4 a 8. Nu, a případné souborné vydání? Na to stále čekáme!
