Když jsem se dozvěděla, že Douglas Adams, autor Stopařova průvodce, zabrousil i do žánru detektivek, bylo mi jasné, že si to musím přečíst, už jen proto, abych věděla, jestli i jeho detektivky jsou taky tak šílené a ujeté. Ano, jsou. V prvních pěti–deseti kapitolách si člověk totiž ani není jist, jestli někdo nepřehodil obal a jestli vůbec čte správnou knihu. Máme tu totiž jakéhosi Elektromnicha, který je schopen uvěřit všemu, a počítačového génia Richarda, jež je na nesmírně nudné návštěvě v Cambridgi u svého bývalého profesora, majícího v koupelně koně. A taky je tu Richardův zaměstnavatel Gordon, který je ke svému údivu zastřelen. Vůbec neví proč, ale chce to zjistit. Což je těžké, když člověk umřel a je nehmotným duchem. (Ale ne nemožné, ne v této knize.) Nicméně z Gordonovy vraždy policie podezřívá právě Richarda a tady konečně nastupuje na scénu výstřední soukromý detektiv Dirk Gently, aby očistil jeho jméno.
V normální detektivce je řešení naprosto rozumné a čtenář někdy může mít pocit, že by na to třeba taky přišel, kdyby víc přemýšlel. Proto je nesmírně osvěžující a nové, že v tomto případě jde veškerá racionalita stranou a takové šílenosti, co jsou tady, by normálního člověka ani ve snu nenapadly. (Pokud ovšem není fanoušek Douglase Adamse a tudíž zvyklý na cokoli.)
Zkrátka, Sherlock Holmes pracuje s hypotézou, že když vyloučíme nemožné, to co zbývá, je pravda. Jenže u Dirka Gentlyho je tomu právě naopak – tam je pravdou zásadně to nemožné. Vždyť kde jinde hraje podstatnou roli v případu blboun nejapný, Coleridge a Britský Telecom…?
Originál: Dirk Gently´s Holistic Detective Agency
Překlad: Jana Koubová
Vydal: Argo, 1997
