Protože je mi milejší, když knihy z určité série čtu v časové posloupnosti a vím tak, kdo a proč jedná takhle a co se stalo předtím, po děsivé knize Řekni sbohem mě zajímal začátek této řady Quincy/Quincyová. V oné knize už ostřílená agentka FBI Kimberly Quincyová spolu se svým manželem Macem šla po hnusném zabijákovi. Tady, v Hodině zabíjení, je teprve kadetkou ve výcvikovém federálním programu. Zajímalo mě, jak s s Macem seznámila, už jen pro srovnání s podobnou situací v sérii Tess Gerittsenové. Ale nevšimla jsem si, že ani tohle není úvodní kniha řady – ta začíná u jejího otce agenta Quincyho tři knihy předtím, pro souvislosti ale nejvíc schází titul The Next Accident (česky nevyšlo), kde dojde k vraždě Kimberlyiny sestry a matky, kterážto událost je pro sérii a Kim klíčová. Zbytek knih se totiž mimo jiné točí kolem toho, jak moc takovéhle trauma zasáhne do života – v Kimině případě je její noční můrou i hnacím motorem, motivací, proč být dobrou federální agentkou. Takže opět neznám úplný začátek, ale co se dá dělat.
Zvláštní agent Mac McCormack je zrovna v Quantiku a snaží se polapit jednoho odborníka kvůli konzultaci o starém případu. Ten případ mu nedává spát, protože byl opravdu divný a nejspíš ještě není ukončen. V něm pachatel unášel vždy dvě dívky naráz – jednu zabil hned, té druhé dal šanci. Ale závislou na tom, jestli policie dokáže včas dát dohromady nápovědy, nechané u první oběti. O čemž policie zpočátku ani netušila, a tak druhé dívky umíraly osamělé a dehydrované. Horko zabíjí. Takhle jich zemřelo několik, než agenti pochopili pravidla hry a konečně dokázali přijít včas a zachránit osmou oběť. Vyhráli a vrah se odmlčel na tři roky. Ale déle už asi čekat nevydrží, soudě podle vzkazu, který Mac obdržel. Následně najde jedna adeptka ve výcvikovém prostoru mrtvou dívku, a hra začíná nanovo. Čas potřebný k nalezení další unesené se krátí. A zmínila jsem se už, že to Kimberly našla tu oběť? Takže nezbude agentu McCormackovi, než přibrat Kim do svého jednočlenného týmu a za přispění jejího otce Quincyho a jeho parťačky najít vraha a hlavně unesené dívky dřív, než pro ně bude příliš pozdě…
Lisa Gardnerová píše tak dobře, že jste za chvíli za půlkou, ani nevíte jak. Je to čtivé, napínavé, dobře napsané. Prima. Jen mne zarazilo množství sprostých nadávek – vyšetřování se nedaří, agenti se hádají, no dobře, tyhle situace jsou skoro všude. Ale skoro nikdy nejsou tak sprosté. Znamená to tedy, že v jiných knihách ze zásady neklejí, anebo to překladatelé vždy zmírní a uhladí? A dál mě fascinovaly některé obraty, které jsem v životě neslyšela. Znějí vážně drsně, jen nevím, jestli se opravdu někde používají, nebo jsou bez zásahů přeloženy z angličtiny. Namátkou: „ať se kočky pudrujou“ ve smyslu ať se jdou vycpat. Nebo obrat „plivnout někomu do polívky“ znamená zasáhnout do pravomocí jiného oddělení.
Ne že by to bylo postěžování, spíš zajímavost. Protože díky těm sprostým kletbám a osobitému slangu je příběh o to víc lidštější a autentičtější než romány, v kterých i do běla vytočený hrdina mluví spisovně a předpisově jak nějaký diplomatický atašé.
Závěrem: příběh je standardně dobrým detektivním thrillerem, který dává i malinko nahlédnout do organizace složek zajišťujících prosazování práva (i když mi doteď není jasné, jak se liší kadeti Národní akademie od ostatních adeptů Quantika…)
Originál: The Killing Hour
Překlad: Věra Pourová
Vydal: Baronet, 2004
424 stran
