Kolik dalších životů a tajemství měla zavražděná vietnamská dívka? Souvisí její smrt s jejím mentálně postiženým svěřencem? Nebo vede stopa mezi vietnamské obchodníky? To musí vyšetřit major Holina, hrdina televizního seriálu Vraždy v kruhu. Nový román Ivy Procházkové se vrací k poctivé detektivce, která umí zaujmout čtenáře starou dobrou dedukcí a metodickým vyšetřováním.
Ondřej Knotek býval atraktivním a velice chytrým a schopným inženýrem, dokud rameno stavebního jeřábu neudeřilo do okna jeho kanceláře a neudělalo z něj člověka s mentalitou dítěte. Které se musí znovu učit všechno od začátku. Číst, psát… Nejraději má pohádky, které mu čte jeho trpělivá, vírou v Boha se posilující manželka Tamara. Pak má Ondřej ještě rád Aničku, vietnamskou asistentku najatou na výpomoc, a Doubravku, svoji terapeutku. Anh, jak se „Anička“ ve své mateřštině jmenuje, však má ještě druhý život. Kromě toho, že studuje práva, si přivydělává jako servírka v luxusním pánském nočním klubu. Její „dress code“ předpisuje co nejlechtivější oblečení, které zakrývá co možná nejméně.
Právě v takovém oblečení ji jednoho dne najdou. Mrtvou, pohozenou na zahradě čínského obchodníka, který si právě zpestřuje zimu pobytem v teplých krajích. Případu se ujímá major Holina z pražského oddělení vražd. K ruce dostává ne zrovna jím oblíbenou, ale jinak výkonnou kolegyni Šotolovou. Naštěstí se zdá, že případ bude rychle vyřešen. Poblíž nálezu mrtvé dívky havarovala dodávka, kterou řídil vietnamský mladík. Jeho auto přesně odpovídá stopám na místě činu. Pokud se najdou další důkazy, nebude – jak se zdá – více co řešit. Ale byl opravdu pachatelem on? A pokud ne, vede stopa mezi vietnamské obchodníky sdružující se kolem známé pražské tržnice SAPA?
Česká spisovatelka Iva Procházková je manželkou režiséra Ivana Pokorného. Nějaký čas žila v emigraci. Kromě toho, že píše i knížky pro děti, je dnes dramaturgyní České televize. Diváci jí možná budou znát díky seriálu Vraždy v kruhu, které její manžel režíroval a ke kterému také napsala scénář. Předlohou byl její román Muž na dně, kde jsme se poprvé setkali s postavou majora Holiny.
Do své tvorby vnáší prvky astrologie, o kterou se sama zajímá, nicméně právě „astrologická vložka“ mnohým divákům v seriálu vadila. Pokud k nim patříte, tak mám pro Vás dobrou zprávu – v této knize je jí minimum a snad neprozradím moc, když uvedu, že se tu nesetkáte ani s (pro mnohé) poněkud zbytečnou a otravnou postavou Sabiny (v seriálu jí ztělesnila Hana Vagnerová).
Vzhledem k tomu, že jsem viděl zmíněný seriál Vraždy v kruhu (což je i podtitul této knihy), neměl jsem problém představit si Holinu jako herce Ivana Trojana. Jak sama autorka na webu České televize říká, v románu jde o Slováka s maďarskými kořeny. Při televizním zpracování se nicméně od tohoto faktu upustilo, a tak byl populární a uznávaný český herec jasná volba. Při čtení Dívek nalehko jsem musel ocenit dobrý výběr i dalších herců – Simony Stašové jako Lídy Šotolové, Martina Němce jako poručíka Mrštíka nebo Jiřího Štrébla coby Holinova nadřízeného, plukovníka Karocha.
Dívky nalehko jsou klasickou detektivkou v nejryzejším slova smyslu. Hlavní postava kriminalisty postupuje metodicky, používá papíry s výpisky k případu nalepené na okno kanceláře (Lincolne Rhyme, měl byste z něj radost, je to skoro jako ty vaše pověstné tabule), k počítači se uchyluje jen v nutnosti. Nepotřebuje zbraň, nemusí v každé kapitole prokazovat fyzickou připravenost nekonečnými honičkami po ulicích ani rvačkami v pochybných lokálech. Román Ivy Procházkové je důkazem, že i dnes lze napsat poutavou detektivku bez akčních scén nebo popisů různých bizarních úchylek.
Na ty sice částečně dojde, ale jen v rámci lehce psychologické roviny, která je patrná zejména v první polovině knihy. V té druhé se už autorka více zaměřuje na postavy kriminalistů (samozřejmě především Holiny) a z románu s psychologickou zápletkou se stává spíše klasický policejně-procedurální román. Pak už se autorka vrací k některým postavám jen sporadicky, když potřebuje načrtnout úvahy či další možný krok té či oné postavy.
Právě postavy jsou to, co dělá detektivku Ivy Procházkové zajímavou a reálnou. Do svého příběhu zasadila charaktery „z masa a kostí“, které mají své problémy a poklesky, ke kterým jsou ale často donuceni okolnostmi. Leckdy si je umí před sebou ospravedlnit, někdy vědí, že to či ono není správné, ale nemohou si pomoci. Mají své dobré, ale i své temnější stránky. Mohou na jedné straně rozdávat radost, na druhé třeba ubližovat, i když to nevědí nebo si to nechtějí připustit. Čtenářovu orientaci v postavách celkem usnadňují jejich občas nevšední jména a leckdy i příjmení. Případně v kombinaci obojího. Posuďte sami – Diviš Mrštík, Patrik Nožička, Doubravka Brdečková. Krásně se od sebe dají rozlišit, hned víte, kdo je kdo.
Dívky nalehko se točí kolem vietnamské komunity v Čechách, exkluzivního nočního podniku, ale i kolem otázky nakolik jsme vlastně znali dotyčného člověka, než byl nucen tento svět nedobrovolně opustit. Kolik měl tajemství, nakolik byl komplikovaný a nejednoznačný. Právě tohle knižním kriminalistům dělá vrásky, ale pro čtenáře je to vždycky atraktivní a Iva Procházková v tomto směru využila co se dalo. Bez potoků krve a morbidních detailů nám předkládá příběh, který nepotřebuje působivé efekty v podobě překvapivých zvratů, nemusí držet čtenáře v šachu neustálými akcemi, ale ani ho nenudí a neodvádí zbytečně jeho pozornost jinam. Čtenář při čtení románu postupuje stejně jako Holina. Věcně, krok za krokem. Vnímá, srovnává, uvažuje, tipuje. Posléze možná upravuje své tipy, zkoumá nové možnosti, usazuje je do nových souvislostí a znovu dedukuje. Tak, jak to má ve správné detektivce být.
Psychologická prokreslenost postav, ruku v ruce s příjemným popisem atmosféry zimní Prahy, to jsou přidané hodnoty k této poctivé detektivce, a také důvody proč byste neměli váhat se zakoupením, zvlášť preferujete-li českou detektivku a jste-li už unavení osamělými alkoholiky z deviantních rodin, kteří více než případy řeší své vlastní démony.
Iva Procházková (2016)
Vydáno: Paseka (2016)
340 stran
