Francouzský autor temných thrillerů pokřtil 10. listopadu v pražském Paláci knih Luxor svou druhou knihu s názvem Kruh. Křtu předcházela beseda se čtenáři zakončená autogramiádou. Kmotrem knihy byl oblíbený autor sci-fi, fantasy a také detektivek, Jiří Walker Procházka.
Bernard Minier (1960) dle svých slov už v deseti letech psal poezii nebo sci-fi. S postupem času si uvědomil, že stále více vlastně inklinuje k detektivnímu žánru. Inspirací k jeho prvnímu, čtyři roky starému románu Mráz, byla reportáž ve francouzské televizi o jedné vodní elektrárně umístěné v Pyrenejích (kde sám autor vyrůstal). Ta se nachází dva tisíce metrů nad mořem a je zabudovaná sedmdesát metrů hluboko ve skále. Přístup k ní vede pouze lanovkou a poté výtahem dolů pod zem.
Román začíná tím, jak dělníci, kteří přijedou pracovat do Pyrenejí, najdou na stožáru lanové dráhy zavěšeného koně bez hlavy. Hlavním hrdinou knihy je čtyřicetiletý policista Martin Servaz z Toulose (autor tam studoval), který přijíždí tento případ vyřešit, i když by raději řešil nález klasické mrtvoly. V souběžném ději se seznamujeme s psycholožkou Diane Bergovou, která přijíždí do uzavřeného pyrenejského údolí a nastupuje tam do ústavu, kde jsou zavření ti nejtěžší zločinci.
Kniha se ihned po svém vydání stala bestsellerem. O rok později následoval logicky další thriller s Martinem Servazem, s názvem Kruh. Tentokrát jde podle autora o mnohem „intimnější“ román, kde poznáváme Martinovu dceru Margot, dozvídáme se něco o Servazově minulosti, například proč je takový jaký je. Kniha sice pojednává o smutku mladých lidí, jejich deziluzi, zapomnění a odpuštění, ale měla by stále zůstat knihou, která bude zároveň čtenáře děsit. Hlavní zápletkou je tentokrát nález svázané mrtvé ženy ve vaně, a to právě v univerzitním městečku, kde Margot studuje. V Česku tento titul vyšel stejně jako autorova prvotina v roce 2015.
Bernard Minier přiznává, že si během psaní prvních dvou titulů uvědomil, že má o Servazovi ještě hodně co sdělit, a že ho má docela rád. Tak se tento policista stal hrdinou i třetí knihy, která zatím česky nevyšla a je známá pouze pod originálním názvem N´éteins pas la Lumire (2014).
Drobný, mírně se usmívající spisovatel představuje svého Servaze jako obyčejného člověka – nechtěl napsat postavu (dnes tak typického) alkoholika s flaškou v ruce, ale naopak chtěl stvořit postavu vypadající sice na první pohled banálně, ale v níž se skrývá něco hlubšího. Detektiva, který hodně čte, má rád latinské citáty (to si mohou podat ruce s Dánovým Richardem Krauzem) a Mahlerovu hudbu. Policistu nahlížejícího na život jako filosof konfrontovaný se současnou společností.
Padla pochopitelně obvyklá otázka, co má autor se svou hlavní postavou společného. Mahlera? Filosofii? Se suchým humorem tázaný odpovídá, že „má některé jeho chyby a nemá žádnou jeho dobrou vlastnost“. Oba však sbližuje averze k používání počítače a mobilu a oba se necítí dobře v jednadvacátém století.
Kmotr Jiří Procházka se tentokrát vzhledem k časovému presu držel zpátky a na Minierovu adresu pouze uvedl, že on sám coby detektivní autor má rád drsnější a přímočařejší detektivy, nicméně v postavě Servaze vidí mnohem svéráznější postavu než jen „obyčejného chlápka z ulice“.
Minier už pracuje na další knize, tentokrát však bez Servaze, která se bude odehrávat v San Francisku. Jeho věrné čtenáře nejspíše potěší zpráva, že jistá známá francouzská produkční společnost zakoupila filmová práva na jeho díla a v zimě letošního roku se začnou natáčet první díly seriálu na motivy debutové knihy.
Všechny romány Bernarda Miniera zatím vzbudily u čtenářů velmi příznivý ohlas a také pražská autogramiáda se těšila poměrně velkému zájmu čtenářů. Nechyběly mezi nimi dokonce ani francouzské turistky, které sem právě kvůli svému oblíbenému spisovateli. Přejme mu hodně čtenářů, kteří ocení napínavé příběhy ze zimních či deštivých Pyrenejí. Netradiční francouzské thrillery, dnes tolik potřebné jako protipól záplavě severské a americké detektivní literatury.
Celá fotogalerie na Facebooku.
