Vraždy na Ledňáčkově vrchu (Sophie Hannah)

Oficiální pokračování Poirotových příběhů tentokrát začíná pořádně složitě a tajuplně. Poirot a jeho přítel inspektor Catchpool jedou busem za případem do luxusního letoviska Ledňáčkův vrch. Ale ještě cestou potkají dvě záhadné ženy: vyděšenou slečnu Joan, která odmítá sedět na svém sedadle, protože dostala varování, že ji tam někdo zavraždí. Detektiv si s ní tedy vymění místo a stane se tak zpovědníkem jiné ženy, která se mu přizná k vraždě. Oběma dámám se ale podaří zmizet na příští zastávce, a tak se Poirot musí zaměřit na případ, na který byl najat.

V luxusním sídle rodiny Davenportových došlo k vraždě staršího syna Franka. Poirota si povolal jeho bratr Richard, který nevěří, že Franka zavraždila jeho vlastní snoubenka Helen, ačkoli ona to vehementně tvrdí. Za dva týdny ji mají popravit a on doufá, že Poirot na Ledňáčkově vrchu najde pravého vraha včas.

Podivné osazenstvo honosného sídla vám musí připomenout klasické Poirotovy případy, zvlášť když mu vládne tvrdou rukou hlava rodiny. Devonportovi a jejich přátelé jsou právě tak matoucí, jako je celý případ. Neustále vycházejí najevo naprosto podivné a nevysvětlitelné detaily, „náhody“ a vyložené nemožnosti, až z toho má Catchpool depresi a Poirotovi září oči potěšením. Čím složitější, tím lepší. (Jak pro koho.)

Sophie Hannah to tentokrát rozjela už od začátku, od prvních stránek detektiv něco řeší a Catchpool každou jeho myšlenku poctivě rozpitvává. Takže pokud nejste úplně čerství a duševně odpočatí, může se stát, že budete mít místo mozku smaženici ještě dřív, než hrdinové vůbec začnou hledat vraha…

Sophie miluje klasické hádanky Agathy Christie a pro své čtenáře vymýšlí s ďábelským potěšením snad ještě zapeklitější motanice. Takže fanouškové Dámy zločinu se budou horlivě snažit předvídat obvyklé triky (záměny identit, falešná vodítka) a málem si z té snahy uškvaří mozkové závity. Ale vše je marno, na šedé buňky mozkové slavného belgického detektiva prostě nemají.

V moderní verzi Hannah z 30. let je Poirot roztomile výstřední mužíček a ani náznakem nemá žádné nesnesitelné manýry, jaké mu postupně přidávala Agatha, když už ho měla dost. Vše je tady zalité sluncem a lehce nechápavý inspektor Catchpool zodpovědně zastává roli užaslého pomocníka. Spolu s ním absolutně nechápeme, v jakém vesmíru má tahle změť nepodstatných detailů, nejasných motivů, falešných přiznání a nepravděpodobných pachatelů vůbec dávat smysl. Ale pochopitelně ho nakonec dává, ačkoli způsobem, jaký byste neuhodli ani omylem, protože si spoustu stop autorka nechala pro sebe. Vy nemáte co dedukovat, vy se máte jen tvářit patřičně ohromeně. Což taky děláte, jak vám postupně dochází, jak do sebe všechno hezky zapadá. Ale převyprávět už to nikdo nezvládne…

Originál: The Killings at Kingfisher Hill, 2020
Překlad: Veronika Volhejnová
Vydal: Kalibr, 2021
282 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA