Pražský kriminalista David Urban vydal v loňském roce osm povídek různých žánrů. Jeho cenami ověnčené povídky dokazují, proč jsou krátké detektivní příběhy tak oblíbené.
O povídkách se říká, že jsou dobrou příležitostí, jak může autor dokázat, že umí do malé plochy vtěsnat smysluplný, a navíc ještě poutavý, někdy možná také překvapující či napínavý příběh. Jeden můj kolega zase říká, že je rozhodně lepší dobře napsaná povídka než rozvleklý a nezáživný román. Obojí potvrzuje tvorba pražského autora Davida Urbana. Tento čtyřicátník pracuje více jak dvě desítky let u pražské kriminálky. Od roku 2016 začal psát povídky, které vyšly v několika antologiích a zúčastnily se řady literárních soutěží. V loňském roce mu vyšla sbírka osmi povídek, které získaly různá ocenění. Odehrávají se jak v současné metropoli, tak ve staré dobré Anglii, jsou (často i docela krvavými) příběhy o pomstě, jsou poctou slavným knižním detektivům, ale najdeme tu i odkazy na komiksy, horor či některé slavné filmové a televizní tituly.
První povídka Tři opice, která také dala název celé antologii, se zabývá motivem sériových vražd. Dojde tu ke srovnání praxe české policie s americkými krimi seriály a filmy, nicméně právě v jejich stylu se děj částečně odehrává. Povídka je ale přesto nejlepším důkazem toho, co jsem zmínil hned na začátku, tedy přednosti dobře napsané povídky před nepovedeným krimi románem. V téhle povídce se odehraje na několika stránkách vše podstatné, dojde k několika krvavým vraždám, jsme svědky věrně popsaného policejního vyšetřování, a ještě stačíme letmo nahlédnout do soukromí některých postav. Příběh není sice nikterak originální, ale jako odpolední „krimi bonbónek“ je velice zdařilý.
Další povídka Krvavý rok pojednává o policajtovi, který má rakovinu v posledním stádiu. Ještě před smrtí se proto rozhodne zabezpečit rodinu a přivydělává si jako nájemný zabiják. Motiv malinko připomíná výchozí zápletku známého seriálu Perníkový táta (Breaking Bad), nicméně dále se odvíjí jiným směrem. Povídka s poněkud bizarním koncem může být také takovým malým návodem, jak se zbavit neoblíbeného nadřízeného.
Řada spisovatelů se rozhodla oživit literární postavy již zemřelých autorů a pokračovat v jejich příbězích. Mezi tyto pokusy můžeme zařadit i povídku Poslední případ Hercula Poirota, která je takovou lahůdkou v podobě nástinu, jak by to vypadalo, kdyby se věrný pomocník Sherlocka Holmese doktor Watson setkal se slavným belgickým detektivem Herculem Poirotem. Autor však otázku, zdali se mohli oba detektivové setkat, vyřešil po svém a poměrně humorným způsobem.
V povídce Případ ztraceného prstenu se s Poirotem setkáme ještě jednou. Tentokrát jde o trochu serióznější případ, a je to také jeden z mála příběhů, ve kterém nedojde k vraždě. Nicméně je přesto zajímavý, především sázkou na atmosféru a maximální snahou o vystižení stylu „staré dobré anglické detektivky“.
Jiný kafe je krátká, černohumorná povídka, která znovu připomíná, proč jsou detektivní povídky oblíbené. Je dokonalou ukázkou, jak si s vtipnou pointou vystačit na pouhých šesti stránkách.
Následuje Superhrdina, poněkud smutná povídka, která je zároveň tak trochu poctou komiksům, jejichž sbírání mimochodem patří mezi autorovy koníčky. Příběh končí poměrně hořce, a přesto zároveň ironicky.
Povídka Panenky patří do trošku jiného ranku. Přestože v ní kriminalisté vyšetřují sérii velmi podivných úmrtí, lehce v ní zabrousíme do hororového žánru s prvky voodoo. Jako rozšíření žánrového spektra autora jsem ji uvítal. Navíc patří k těm příběhům, jejichž námět je natolik zajímavý, že by si zasloužily větší rozvinutí v samostatném románu.
Poslední, a opět velmi krátký příběh Vraždící klauni nepostrádá dávku černého humoru. Je tak trochu inspirován slavným hororem To od Stephena Kinga. Na několika stránkách se autorovi podařilo navodit lehké a zlověstné napětí, atmosféru běžného denního života v metropoli, a to vše pak završil celkem vtipným závěrem.
A teď k již zmíněným oceněním… Povídka Krvavý rok zvítězila v detektivní literární soutěži Česká lupa za rok 2017, Tři opice vyhrály stejnou soutěž o dva roky později. Poslední případ Hercula Poirota získal Cenu České společnosti Sherlocka Holmese za rok 2019. Povídky Jiný kafe a Superhrdina se dostaly do finále Ceny Havran za rok 2017, Případ ztraceného prstenu se tam dostal za rok 2018. Vraždící klauni se umístili v antologii vybraných povídek 4. český thriller.
Sbírka je velmi dobře sestavená. Obsahuje trošičku krvavější thriller, věrohodně popsané policejní pátrání, příběhy o pomstě, poctu slavným knižním detektivům, komiksům i hororu. Kromě toho ale povídky nepostrádají dávku cynismu, ironie, a především černého humoru, v jehož stylu je většina z nich zakončena. David Urban umí psát velmi čtivě a dokáže do minima stránek dát z příběhu vše podstatné. Takže pokud i vy patříte k těm, kdo se zrovna nechtějí pouštět do nějakého tlustého románu, možná pro vás bude tahle detektivně-kriminální degustace to pravé k nasycení vaší malinko, ale opravdu jen malinko morbidní duše.
Text: David Urban (2020)
Vydáno: Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr (2020)
168 stran
