Existuje spojitost mezi brutální vraždou v lese a nálezem mrtvého těla na železniční trati? Svérázná vyšetřovatelka Oldřiška se po románu Déšť vrací na scénu. Ve dvou dějových liniích na Vás čekají intriky vyšší společnosti, sex a pořádná dávka cynismu.
Fotografku Sáru Saudkovou má většina z nás nejspíš spojenou s partnerstvím s fotogram Janem Saudkem, někteří si možné ještě vzpomenou na někdejší erotickou talk show Peříčko, kterou uváděla. Sára Saudková je ale také spisovatelka. Vydala několik eroticky odvážných románů se svým osobitým pohledem na vztahy mezi muži a ženami. Její romány jsou popisovány jako směs provokací, vulgarismů, nemravnosti a cynismu.
Před třemi lety představila na pražském veletrhu Svět knihy 2018 svou detektivní prvotinu Déšť. Ze stejného žánru vydala předloni nepříliš povedený titul Špína za nehty, který napsala spolu s novinářem Milošem Čermákem. V loňském roce jí pak vyšel román Ticho, který je pokračováním Deště. Autorka nezůstala ani tentokrát své pověsti nic dlužna.
První dějová linie se točí kolem nálezu mužského těla na železniční trati, které bylo roztrháno projíždějícím vlakem. Vyšetřování se ujímá major Oldřiška Milnerová, svérázná a značně cynická šéfová mordparty. Vypadá to, že vlaku ještě předtím někdo „pomohl“, a stopy vedou do nedaleké hospody na kraji města. Tam si totiž zemřelý den před smrtí dojednával jakési pochybné kšefty. Do nich je zapleten i místní mafián a vlastník nočního klubu, plus pár sezónních dělníků z Čech a z Ukrajiny.
Druhá dějová linie pojednává o vraždě dobře postaveného muže, na kterého si v lese při jeho pravidelné projížďce na kole počíhá maskovaná útočnice. Pomocí svého parťáka ho přemůže a přiváže k pařezu. Pak mu zaživa uřízne penis. Zmasakrované tělo se později najde v lese, zatímco mužovu někdejší chloubu kdosi hodí do bazénu jejich rodinného sídla, kde ho najde šokovaná vdova. V retrospektivních kapitolách se pak dovídáme, co byl mrtvý zač. Téměř ve stylu časosběrného dokumentu sledujeme příběh jedné studentské lásky, která se mění přes rutinní manželství až po noční můru. A i když byla oběť „mega svině“ a motivů je tedy hodně, dlouho nevíme, kdo ho tak nenáviděl, aby na něm vykonal onu brutální popravu. Na konci lze autorku za volbu pachatele určitě pochválit, protože ho asi uhádne málokdo. A až si knihu přečtete, dojde Vám proč.
Příběhu jednoznačně dominuje extra sarkastická vyšetřovatelka Oldřiška. Kdyby byl někdy román zfilmován, uměl bych si představit, že ji bude hrát Vilma Cibulková nebo Zuzana Stivínová. Oldřiška trousí suché hlášky téměř všude a pořád. Někdy je to až na hraně nebo za hranou, a vypadá to, jako by je musela trousit za každou cenu. Ale mě přesto ty její hlášky většinou bavily. Faktem je, že Sára Saudková obdobný sarkasmus vkládá do úst i řadě dalších postav. Je to v pořádku například u bodré hospodské, ale u některých jiných to působí už trochu křečovitě a nevěrohodně.
„Major Milnerová.“ S mužem to ani nehnulo. „Mám na vás pár otázek. Nenabídnete mi něco?“
„Aha, a co si dáte? Vodu? Čaj? Kávu?“
„Vodku?“
Kazdyrovi nepatrně cukly koutky rtů směrem nahoru. „Vy můžete při práci pít?“
„Ne. Ale můžu při pití pracovat.“
Str. 122
V samotném vyprávění děje se autorka neustále snaží něco k něčemu přirovnávat a být v tom co možná nejvtipnější a nejoriginálnější („Oldřiška převalovala v hlavě myšlenky jak bezzubé dásně tuhou flákotu masa.“) Leckdy je to trefné, ale opět – leckdy také zbytečné a za každou cenu, až to začíná skřípat. V tomhle směru se dalo určitě ubrat.
Samozřejmě nesmím zapomenout na sex. Ticho je na obalu knihy charakterizováno jako perverzně kriminální detektivní román a ohledně toho prvního to není moc přehnané. Leckteré scény jsou celkem detailní, včetně jednoho znásilnění. Sex je všude. Dělá to každý s každým, věrnost, slušnost a upřímnost se tu nenosí, zato podvádění a pohrdání rodinnými hodnotami najdeme téměř u každé postavy. Skoro každá z nich (pokud v příběhu hraje výraznější roli) má za sebou řadu „bokovek“, přičemž to vypadá, že jim partneři nebo partnerky skáčou samou radostí do postele sami. Přitom jsou chlapi většinou vykresleni buď jako sexuální predátoři, nebo submisivní sexuální loudilové, kteří partnerky naopak nezvládají, jsou snadno ovladatelní a sotva s nimi stačí držet krok. Dovolí si jen to, co jim dovolí partnerka.
A nakonec ještě k ději. Je celkem jasné, že se ukáže možné propojení mezi oběma případy. Sága kolem oběti v lese je po detektivní stránce celkem vydařená (byť by se z ní daly vyhodit některé odbočky, které stěžují orientaci v ději už tak poměrně rozsáhlého románu), ale je škoda, že si autorka pro tu druhou linii nevybrala atraktivnější téma. Celá ta zápletka kolem ubytoven, předměstských putyk a větších či menších kšeftíků mě vůbec nebavila. Přitom ta první linie má potenciál utáhnout celý příběh sama, i bez zbytečného propojení s mafií kolem levných pracovních sil.
Erotický krimi román Ticho je rozhodně lepší než předchozí autorčin titul Špína za nehty. Oplývá slušnou dějovou linií, kdy se před námi postupně odhaluje, co stálo za vraždou na začátku knihy, přičemž i přes řadu motivů dlouho nevíme „kdo a proč“. Dojem kazí zbytečná druhá linie a řada odboček, díky kterým se na konci románu už ztrácí přehled o vazbách mezi jednotlivými postavami.
Text: Sára Saudková (2020)
Vydáno: Euromedia Group, a. s. v edici Kalibr (2020)
464 stran
