Temný květ (Michael Connelly)
Existují autoři (ale není jich moc), kteří vydají několik řad s úspěšnými tituly a postavami, které si čtenáři oblíbí. Přesto, nebo možná právě proto, je láká zabrousit do neznámých vod – tedy založit novou sérii a představit čtenářům dalšího hrdinu. Ne vždy se to ale povede.
Michael Connelly je proslulý především svými krimi řadami s detektivem Harrym Boschem a obhájcem Mickeym Hallerem. K nim ještě můžeme s přivřením očí přiřadit případy soukromé vyšetřovatelky Renée Ballardové. Přesto veleúspěšný Connelly zkouší čtenářskou přízeň hned několika dalšími řadami – například s bývalým agentem FBI Terrym McCalebem, novinářem Jackem McEvoyem a nyní ještě s detektivem seržantem Stillwellem z úřadu šerifa. První díl posledně jmenované řady Temný květ napsal v roce 2025 a ve stejném roce vyšel i česky. Na příští rok se chystá vydání dalšího titulu (Ironwood).
Bývalý detektiv z oddělení vražd Stillwell se před čase přemístil na malý ostrov Santa Catalina poblíž kalifornského pobřeží, kde pracuje na úřadu šerifa a je policistou s nejvyšší funkcí na ostrově. Respektive spíše sem „byl odejit“, jelikož Catalina, jak se ostrovu běžně říká, je spíš takovým „odkladištěm“ pro různé pro různé problémové a nepohodlné policisty. Stillwellovi však poklidný život celkem vyhovuje. Od rozvodu už utekla nějaká doba a nyní se dal dohromady s asistentkou šéfa zdejšího přístaviště a řeší převážně různé banality, například výtržnosti opilých turistů.
Jednoho dne začne vyšetřovat nepochopitelné zabití a zohavení buvola, k tomu se připlete, či spíše vnutí do vyšetřování vraždy neznámé mladé ženy. Její tělo zabalené v plachtě a zatížené kotevním řetězem náhodně objevil na dně přístavu jeden z místních potápěčů při opravě lodi. Stillwell je na jednu stranu rád, že se může znovu podílet na vyšetřování vraždy, na druhou stranu to ale znamená spolupráci s kolegou z pevniny, se kterým se kvůli dřívějšímu incidentu nesnášejí. Šerif navíc cítí, že detektivové z pevniny se o vyšetřování moc nesnaží. Ukáže se, že jde o pohřešovanou bývalou zaměstnankyni zdejšího prestižního klubu, kterou vyhodili kvůli pletkám s klienty a kterou podle všeho většina lidí zrovna neměla v lásce. Stillwell je ale toho názoru, že ať už oběť byla jakákoliv, takový konec si nezasloužila, a je rozhodnutý zjednat pro ni spravedlnost i téměř na vlastní pěst.
Dosud se mi u žádného Connellyho románu nestalo, že by mě příběh tak dlouhou dobu nezaujal a nevtáhl do děje, jako u této knihy. Až někam do poloviny jsem se nemohl zbavit pocitu, že čtu dílo někoho jiného. Smrt buvola ani vražda zlatokopky, kterou nikdo nemusel, mě nijak neoslovily, stejně jako samotný Stillwell (k tomu se ještě dostanu). Teprve až někdy v polovině knihy děj začne nabírat trochu tempo a já konečně malinko cítil rukopis starého dobrého Connellyho. Ale je proč až tak pozdě?
Pojďme se podívat na možné příčiny. Mám pocit, že problém je především v samotném protagonistovi. Jeho křestní jméno neznáme, což by až tak nevadilo, ale autor se ani neobtěžoval popsat nám, jak vypadá a kolik mu je let. Dá se jen odhadovat, že jde o muže ve středních letech. Z jeho minulosti víme jen to, že si znepřátelil jednoho z bývalých kolegů, když ho udal za nedbalé vyšetřování, a že je rozvedený. To je trochu málo. U jiných Connellyho románů se sice leckdy také zpočátku moc neděje, ale nahrazuje to zajímavý a do velké míry i charismatický hrdina, který často po svém bojuje s určitými démony z minulosti. Ať už je to Harry Bosch se svým nelehkým dětstvím, zarputilostí při vyšetřování a oblibou jazzu, nebo Mickey Haller, hrající v soudní síni riskantní, složitou, a ne vždy férovou partii, ale vždy přesvědčený o klientově nevině. V těchto románech nám autor předkládá natolik zajímavý profesní i osobní život svého hrdiny, spolu s vykreslením Los Angeles se všemi klady i zápory, že leckdy ani vzrušující děj nepotřebujeme. U Stillwella a u (pro nás) naprosto neznámého ostrova plného namyšlených boháčů nic takového bohužel nefunguje.
I když se v půlce knihy konečně začne něco dít a chvilku to vydrží, s koncem románu spadne dějová křivka do téměř ploché linie v podobě bezvýrazného konce. Nekoná se bohužel žádné dramatické finále (alespoň jako bylo o u Výstrahy ze série s McEvoyem) ani překvapivé odhalení.
Nezbývá tedy než doufat, že se Connelly zase vrátí co nejdříve k Boschovi nebo Hallerovi, kde si je asi přece jen jistější v kramflecích, a že tyhle nové romány nejsou příznakem vysychající studnice nápadů a vyhasínající autorovy jiskry.
Originální titul: Nightshade (2025)
Vydáno: Hieronymus Bosch, Inc. (2025)
Vydání v České republice: Slovart, s. r. o., Praha (2025)
Přeložil: Jiří Kobělka (2025)
345 stran
