Štvanice (Lucy Foley)

Uspořádat sraz starých kámošů je skvělý nápad – pokud to není na odlehlém místě a vy nejste postava z detektivky…

Staří přátelé z Oxfordu se vždy na Silvestra schází, už snad deset let. Tentokrát vybrali luxusní chatu uprostřed skotské divočiny, civilizace je hodinu cesty. Ale to je v pohodě, nic se přeci nemůže stát…

Je tu hajný a manažerka hotelu plus nějaký pár z Islandu, ale jinak mají rezort sami pro sebe: parta osmi lidí kolem Mirandy a Juliena, protože to tenhle pár je vždy středobodem zábavy. Ale stačí pouhé tři dny spolu v uzavřeném prostoru, aby vynikly trhliny, které tu vždycky byly, jen se je dařilo ignorovat…

Figurovalo tu nějak moc postav a bála jsem se, že se v nich budu ztrácet – naštěstí tu neměl slovo každý. Vypravěči byli na střídačku úžasná Miranda, její kdysi věrný stín Katie, Emma, snažící se už tři roky zapadnout do party, hajný Doug a manažerka Heather. Je znát, že autorka je kovaná spíš v psychologických knihách – příběh hodně připomíná důkladnou sondu do ztrápených duší, skrývajících svá tajemství, zoufale se snažících zachovat si tvář a nedat nic znát. Z vypravěčů prostě nebyl nikdo veselá kopa…

Atmosféře lží a falše ještě dodává váhu strašidelná odlehlost chaty a její skleněné zdi, ze kterých je sice vidět ven, ale taky to přináší pocit, že kdokoli může vidět dovnitř. Navíc jsou tu nepatrné náznaky, že kolem opravdu někdo přechází. Nebo se to Katie jen zdálo?

Z kapitol o tři dny později víte, že jeden z party je nalezený mrtvý. Ale autorce se povedlo celou dobu držet jeho/její totožnost v tajnosti. Vy svého kandidáta nejspíš máte, někoho, kdo všem ležel v žaludku. A v duchu si sestavujete teorie. (Taky možná v duchu čekáte, kdy to začne být napínavé, aby kniha dostála nálepce „thrilleru“ na obálce. Evidentně reklamní tah.) A možná se těšíte, jak vám autorka vytře zrak a ukáže, jak jste se celou dobu mýlili. Jenže žádné velké překvapení se nekoná – tedy v identitě mrtvoly. Pár zvratů v závěru přeci jen přijde. Ale dojem to moc nevylepší. Asi jsem jen namlsaná z podobné knihy Mráz pod kůží (parta přátel na horské chatě, jejichž počet se postupně tenčí) že mi Štvanice přišla jen jako slabý odvar.

Možná to chtělo aspoň jednu postavu, se kterou jste mohli opravdu sympatizovat. Anebo se mohla autorka líp naučit skryté detektivkářské finty, jak oblafnout čtenáře. Protože skvělá myšlenka typu „nikdy své nejbližší doopravdy neznáte“ už prostě na napínavou detektivku nestačí.

Originál: Hunting Party, 2018
Překlad: Dana Křepelová
Vydal: Vendeta, 2021
350 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA