Holly Wakefieldová je behaviorální analytička, pracuje v léčebně pro vrahy a přednáší – je vlastně expertkou na sériové vrahy. Teoreticky. Ale praxi zažije teprve teď, když ji Metropolitní přivolá na místo vraždy, aby zaskočila za obvyklého analytika.
Dvojitá vražda úctyhodných postarších manželů dává Holly i policejnímu týmu detektiva inspektora Bishopa pořádně zabrat. Je to pomalá a mravenčí práce. Morbidní a děsivá. Jako tahle kniha.
Autor se dost vyžívá ve zbytečných popisech, cituje policejní hlášení, výčty naprosto neužitečných faktů, asi aby čtenáři plně pochopili, jak úmorná a nevděčná je policejní dřina, jak těžké je hledat uprostřed té hlušiny unci zlata – anebo uprostřed blábolů střípek pravdy.
Do toho Holly ze sebe sype fakta ze života známých sériových vrahů, což je opravdu znepokojivé a hrozné. Protože ty případy jsou skutečné, takové zrůdy nejsou jen v knihách.
Z tohohle románu na vás jde nefalšovaná deprese a úzkost. Zlo číhá někde na okraji a než se začnou vynořovat první obrysy něčeho smysluplného, pěkně to potrvá a čtenář má mezitím pořádně rozvitou depku, nebo ho to pozvolné tempo kapku otrávilo. Ale Holly je sympaticky uzavřená, inspektor Bishop zas sympaticky chápavý, dáváte kvůli nim knize ještě šanci. A ona si vás nenápadně vtáhne.
Sběratelé zla připomínají sérii Val McDermidové s policejním profilovačem Tonym Hillem. Jen místo vycukaných nervů dostanete nálož smutku a deprese, a to i navzdory uspokojivému závěru. Tolik neštěstí, bolesti a smrti prostě jeden uzavřený případ nezahladí…
Originál: When darkness Calls, 2018
Překlad: Linda Kaprová
Vydal: Host, 2020
407 stran
