Pět kajícných (Jaroslav Částka)
V pátrání po zmizelé dívce odvalí samozvaný vyšetřovatel kámen, pod kterým se skrývají opravdu hnusní červi. Čtenáře čeká poměrně brutální jízda, nicméně autor si zaslouží uznání za pokus vybočit z běžné detektivní produkce.
Hodit kámen do stojatých vod české detektivky a více či méně rozvířit hladinu, je vždycky celkem odvážný počin. Ti „pokrokovější“ čtenáři a kritici ho oceňují, i když to ne pokaždé vyjde. Jedním z těch, kdo to zkusili, je básník a překladatel Jaroslav Částka (1980). Kromě poezie a překládání ale tíhl k napsání pořádně tíživého a syrového thrilleru. Nyní se mu tedy sen splnil a na pultech knihkupectví na sebe jistě výrazně upozornila obálka s velkou číslicí pět potřísněnou krví.
Hlavní postavou tohoto na naše poměry stále nezvyklého thrilleru je Martin Winter. Zpočátku by se mohlo zdát, že jde o soukromého detektiva, ale jeho kolegové a on sám se nazývá agentem. Je členem neoficiální skupinky samozvaných prosazovatelů práva, takové „policie uvnitř policie“. Ta pak zasahuje tam, kam ramena spravedlnosti už nedosáhnou, protože nemohou nebo ani z různých důvodů nechtějí. A agenti téhle skupiny si rozhodně neberou servítky. Dopadení pachatelé jsou odstraněni ze společnosti, definitivně a bez soudních tahanic. Podle hesla „neobtěžovat justici a nebýt obtěžováni justicí“.
Martinovi se na stůl dostane případ zmizelé patnáctileté Pavly. Leckdo by nad tím mávl rukou, holka utekla z domova, to se v tomhle věku stává. Jenomže když se pár týdnů po jejím zmizení najde v lese mrtvola jejího otce, kterého kdosi ukopal k smrti, případ se hned ocitá v jiné světle. Zoufalý otec zmizelou dceru aktivně hledal a vyptával se všude možné, takže se klidně mohlo stát, že natrefil na něco většího, co ho stálo život.
Samozvaný vyšetřovatel celkem rychle objeví slibnou stopu, ale nepočítá s momentem překvapení, kvůli kterému si zažije v uvěznění opravdu krušné chvíle. Podaří se mu dostat ze zdánlivě bezvýchodné situace a dokončit svůj úkol, vymýtit gang představují čiré zlo, to nejhorší, jaké si kdo umí představit?
Při hodnocení knihy bych měl upozornit, že to rozhodně není čtení pro slabší nátury. Různé brutální scény se objevují jak v severských, tak v anglosaských detektivkách, ovšem tady si je autor „vychutnává“ poměrně dlouho, leckdo by možná řekl až moc dlouho. Částkův román by se dal rozdělit do třech etap (i když on sám ho dělí jinak). V té první kapitolu za kapitolou sledujeme scény uvěznění a mučení polapeného agenta a jeho poměrně strastiplný útěk. Druhá fáze se věnuje mučení a znásilňování mladých dívek, a s tím spojeným obchodem s „bílým masem“ nebo natáčení sadistického porna. V závěrečné etapě pak přebírá otěže znovu Martin (to není spoiler, každému musí být jasné, že to gaunerům nakonec spočítá) a my se ocitáme ve scénách pomalu vykonávané pomsty, kdy zase on před smrtí dá zabrat těm v titulu zahrnutým kajícníkům (jež mohou za zmizení Pavly a řady dalších dívek). Přitom se ke scénám znásilňování a vraždění ještě párkrát vrátíme.
Příběh je protkán neustálými cynickými hláškami, které Martin trousí i v těch nejhorších situacích. Tady román připomíná různé gangsterské thrillery zahraniční produkce, kdy se zmlácený hrdina po vzoru Bruce Willise z Posledního skauta přece jen z posledních sil zmůže na úšklebek a nějakou tu hlášku, která je poté všude možně citována. Ty Martinovy jsou někdy vtipné, někdy méně nebo skoro vůbec. On sám k tomu má ovšem svůj důvod.
Kromě hlášek je kniha plná různých neobvyklých přirovnání a myšlenek až filozofického rázu, mimo jiné o vině a trestu, vrozenému sadismu, osobní morálce nebo pocitu nadřazenosti. Mnohdy jde o celkem neotřelý pohled, ale také ne zcela běžný. Párkrát se mi stalo, že jsem se nad nějakou formulací zarazil, protože mi přišla divná a musel jsem si ji přečíst znovu.
Pokud tedy máte odvahu na pořádně ostré čtení, kdy se od příběhu neodpoutáte prostým zavřením knihy, sáhněte po Částkově znepokojujícím thrilleru. Buďte připraveni na drsný příběh, který bych u nás mohl částečně srovnat se sérii s Hankem Geogiem od Martina Štefka (speciálně románem Farma zrůd) nebo Vězněnou Pavla Renčína. Částka jde ale mnohem dál, a i když píše o věcech, které se bohužel dějí, servíruje nám čisté a permanentní zlo, které si nedává přestávku a neopustí nás až do posledních stránek. A i když je v románu řada hlášek nebo zajímavých postřehů, o oddechové čtení nepůjde ani na chvíli. Ono to ani vzhledem k tématu asi nejde.
Za sebe bych řekl, že oceňuji odvahu českou produkci trochu rozvířit a zkusit napsat něco, co u nás nemá moc obdoby. Ze čtení jsem měl povětšinou dost nepříjemný pocit, a i když je jasné, že se leccos z knihy může odehrát či odehrává i v reálu, tak stejně jako u několika knih true crime mohu říci: „Ano, měl by o tom člověk vědět, ale znovu už to číst nechci.“
Text: Jaroslav Částka (2026)
Vydáno: Argo (2026)
216 stran
