Hromotlucký detektiv newyorské policie Hank Georgio s geniálním analytickým myšlením vyšetřuje smrt přítelkyně své parťačky. V poslední třetině vás čeká jízda pro silné žaludky.
Martin Štefko patří k několika málo autorům, kterým nikdo nechtěl jejich příběh vydat, a tak si založili vlastní nakladatelství… Narodil se v Českém Krumlově v roce 1986. Po studiu tamějšího gymnázia se přesunul do Českých Budějovic a na zdejší fakultě získal inženýrský titul v ekonomickém oboru. Jako velký fanoušek komiksů a hororů velmi brzy tíhl k psaní. Jeho čistokrevné zombie horory ale byly nakladatelstvími pro přílišnou žánrovou vyhraněnost odmítány, respektive často se nikdo ani neobtěžoval se zamítavou odpovědí. A tak si v roce 2014 založil nakladatelství Golden Dog. Zpočátku vydával jen vlastní tvorbu, ale později začal vydávat i jiné autory, žánrově podobně zaměřené jako on (mimo jiné i dvojici povídkových knížek Vymazlené vraždy Milana Skály).
Štefkovou prvotinou byl zombie horor Mrtví kráčí po zemi. Mladý autor i přes lásku k hororům ve svých knihách vědomě přechází mezi žánry, a tak v pozdější sérii Agentura mísí dohromady sci-fi, horor, fantasy, akční jízdu, komedii i drama. Nebál se pustit se i do psaní westernu (Zatracenci). Před pár lety vydal thriller Nikdy se nepřestala usmívat, ve kterém je hlavní postava psychiatra Roberta Jenkinse. Autor plánoval, že se k téhle postavě vrátí v další knížce, modernímu thrilleru Mrtvé ženy, ale nakonec se tak nestalo. Hlavním hrdinou se místo toho stal detektiv newyorské policie Hank Giorgio. Dvoumetrový pořez, který nemá naprosto žádné emoce, zato má bravurní dedukční schopnosti hodné Sherlocka Holmese.
Když Martin Štefko tuhle knihu dopisoval, cítil, že by bylo škoda zajímavou hlavní postavu opustit. Mrtvé ženy tak mají částečně otevřený závěr a výrazný „oslí můstek“ pro pokračování. To nyní přichází v podobě druhého dílu plánované trilogie, ve kterém se sbíhají nitky z obou zmíněných titulů. Třetí kniha by se měla jmenovat Fotograf a bude se zřejmě zabývat sériovým vrahem s touto přezdívkou, který je mimo jiné ve Farmě zrůd několikrát zmíněn.
Hankova lesbická parťačka Larisa se před časem seznámila s atraktivní Sugar. Jejich společné chvíle vyplněné sexem však netrvaly dlouho. Sugar někdo chladnokrevně zastřelil v jejím bytě a Larisa chce za každou cenu zjistit kdo. Vyšetřování odhalí, že Larisinu milenku pouze někdo najal, aby policistku svedla a získala od ní nějaké informace. Jenomže jaké a hlavně – pro koho a proč? Ani Hank ani Larisa si nevzpomínají na někoho, komu by šlápli na kuří oko tak, že by měl o Larisu takový zájem. Vražda vypadá jako dílo profesionála pracujícího pro nějakou mafiánskou rodinu, ale i s těmi jsou policejní detektivové v rámci možností poměrně zadobře. Jednoho dne pak Larisu někdo unese z jejího bytu. Policie je bezradná a Hank, i když nedává najevo city, cítí, že mu svérázná a drsná parťačka chybí. Nakonec zjišťuje, že důvody jejího únosu začaly už někdy před osmi lety…
Před časem kolega v jednom hodnocení Mrtvých žen napsal, že hlavní ženská postava (Larisa) je opravdu na pěst. Pokud patříte mezi čtenáře, kteří si to mysleli také, tak pro vás mám dobrou zprávu – v této knize se už moc nevyskytuje. To ale není spoiler, v příběhu se poměrně záhy dozvíme, že Hank Larisu zastřelil, ale dlouho vlastně nevíme proč. Byla to nešťastná náhoda, bude to vyloženo jinak nebo existuje ještě jiný důvod? Scéna, kdy Hank stojí u těla mrtvé kolegyně, se opakuje několikrát, poté se příběh vrací o pár dnů zpátky (před únosem), abychom se dozvěděli, co tomu předcházelo. Jenomže abychom to opravu pochopili, musíme se vrátit o oněch zmíněných osm let zpátky. Co se tehdy událo, je pak náplní druhé části knihy.
Farma zrůd se navzdory svému názvu celé dvě třetiny odvíjí jako klasická detektivka. Sledujeme běžné vyšetřování vraždy (Sugar), se všemi normálními postupy známými z detektivek. Ozvláštněním je jistě Hank a jeho dedukční schopnosti spojené se za všech okolností nevzrušivým chováním, případně ještě jeho věcný přístup k úchylce jednoho z kolegů. Když Larisa zmizí, jsme stále ještě svědky běžných vyšetřovacích metod, například vyhodnocování stop a sledování záběrů z kamer. Po celou dobu čtení si přitom říkáte, jak dobře děj šlape coby normální detektivka a jak vlastně díky autorově talentu ani nevnímáte, že příběh z New Yorku píše Čech.
Pokud někdo namítal, že v Mrtvých ženách bylo hodně násilí a krve, tak tady se ho dočká až v závěrečné třetině, která už je z jiného ranku. Pak přesně pochopíme, proč je kniha pojmenována Farma zrůd a zjistíme, že skutečně nejde o žádný přenesený význam. Jak tuhle část skousnete, bude záležet na tom, jak moc jste příznivci syrové brutality, kolik krve, vnitřností a kdoví čeho ještě snesete. Možná, že se vaše dosavadní hranice brutality a hnusu, o kterých jste až dosud četli, zase o něco posunou. Pokud jste si mysleli, že bezbřehá morbidní fantazie autorů už dosáhla svého stropu, možná se mýlíte. I když to leckdy není příjemné čtení a některé scény možná z paměti jen tak nedostanete, řada elementů zde využitých se už vyskytla i jinde. Krvavé orgie místy připomínají Zářeckého Krysí requiem nebo Finchovy Stalkery, ale najdeme zde ale řadu prvků z mnoha dalších thrillerů i hororů. Autor přiznává, že má dost načteno, a ještě více nakoukáno. A všechno to úročí tady, jen to ještě znásobil.
Farma zrůd se dlouho jeví jako normální detektivka. V poslední části dojde na to, co mnozí od autora, ať už díky jeho tvůrčí pověsti nebo titulům z jeho nakladatelství, čekají. Pro slabší povahy to může být nelehké čtení a mohou si říkat, že by méně znamenalo více, ale pro ty ostatní, co čekají na potoky krve a explicitní násilí, to bude odměna za to, že čekali tak dlouho. V každém případě je příběh čtivě napsaný – na nudu není místo. I tentokrát zůstane několik nezodpovězených otázek (některé přetrvávají ještě z Mrtvých žen), takže přibývající počet příznivců Hanka Georgia se jistě bude těšit na třetí díl.
Text: Martin Štefko (2021)
Vydáno: nakladatelství Martin Štefko – Golden Dog (2022)
400 stran
