Krev je můj chleba (Laird Barron)

Ze služeb mafie byl propuštěn, ale důchod ho nečeká. Při hledání zmizelé vnučky farmářů se mu všechny praktiky z podsvětí budou hodit. Čeká vás jízda mezi gangsterské klany plná šrámů, krve, ale především černého humoru.

Izajáš Coleridge je synem maorské krásky a amerického vojenského důstojníka. Po záhadné smrti matky, ze které viní svého otce, se z něj stává nezvladatelný, ale silný mladík, který se nakonec dostane až do služeb chicagské odnože mafie. Nevadí mu mlátit lidi, abych z nich dostal to, co potřebují jeho nadřízení vědět, ale co nesnáší, to je týrání a zabíjení zvířat. Když kvůli tomu napadne během svého působení na Aljašce jednoho ze svých šéfů, každého by napadlo, že je to jeho konec. Jenže jsou tu ještě jiní, co nad ním drží ochrannou ruku a mladý muž s přezdívkou „Herkules“ dostane ještě jednu šanci.

Z mafie je sice vyhoštěn, ale otec (se kterým má stále vztah na bodu mrazu) mu zařídí azyl na farmě v údolí řeky Hudson na severu státu New York. Farma je útočištěm i pro další zkrachovalé existence a vede ji postarší černošský pár. Izajáše tu ale nečeká jen těžká práce v podobě vyvážení hnoje nebo oprav plotu. Aby alespoň částečně odčinil svoji minulost, ujme se hledání zmizelé vnučky farmářů. Netuší ovšem, že se zaplete do nebezpečné hry v podobě války gangů a špinavých praktik policie a samotné FBI, a že se mu všechny dosavadní „zkušenosti“ budou hodit.

Americký autor Laird Barron (narozen 1970) vyrůstal na Aljašce a později se stejně jako jeho hlavní hrdina Izajáš Coleridge přestěhoval do Hudsonského údolí. „Byli jsme chudí,“ cituje nakladatel autora v doslovu. „Chudí jako lidi v době hospodářské krize. Chatrč se střechou z asfaltové lepenky a petrolejové lampy. V té době jsem četl, protože čtení bylo všechno, co jsem měl. Psal jsem, protože psaní bylo všechno, co jsem měl.Lásku k psaní zúročil do podoby propracovaných hororových příběhů vydaných ve třech povídkových sbírkách. Všechny byly oceněny – první dvě cenou Shirley Jackson Award, třetí získala cenu Bram Stoker Award. Tenhle charismaticky vyhlížející chlapík, který díky pásce přes oko vypadá, jako by sám vypadl z nějakého akčního thrilleru, se ale neomezuje jen na jediný žánr. S psaním na plný úvazek expandoval i do jiných žánrů. O knize Krev je můj chleba se mluví jako autorově nejpropracovanější výpravě do jiného žánru.

Jeho první detektivka, či spíše krimi thriller, je psána v první osobě a velmi hovorovým jazykem. Její největší předností je humor, vtipné hlášky a svérázné uvažování hlavního hrdiny. Tohle všechno má slušné grády, takže ani nepozorujete, že vlastně místy čtete celkem obyčejný příběh někoho, kdo se díky ušlechtilým cílům zapletl do velké hry, o jejímž nebezpečí a rozsahu nemá zpočátku ani ponětí. Ale zatímco jindy se v takových případech o hlavního hrdinu bojíme, tady to není nutné. Laird Barron totiž stvořil zajímavou postavu „silné mlátičky“, která si ničeho nebojí a v situacích, kdy by leckdo ječel strachem, si zachovává chladnou hlavu a svérázný humor. Jistě, tohle už tu také bylo mnohokrát, ale Barron svého hrdinu navíc obdařil kromě rozervané duše slušnou sečtělostí, zájmem o mytologické hrdiny, citem k životnímu prostředí, a hlavně ke zvířatům. Je to možná trochu zvláštní kombinace, ale Izajáše to odlišuje od typických bezduchých akčních hrdinů.

Kniha Krev je můj chleba je protkána řadou narážek na jiné romány či filmy a skutečné postavy. I když není čtenář zběhlý v americké historii nebo kultuře, tolik to nevadí, protože nakladatel a překladatel v jedné osobě Jakub Němeček odvedl skvělou práci a řadu narážek vysvětluje v komentářích pod čarou. Bez tohoto přínosu by řada přirovnání nejspíš vyšla naprázdno a já musím překladatele za tento čin pochválit. Navíc každý čtenář jistě ocení, že se pan Němeček musel vypořádat s velmi specifickou slangovou mluvou originálu. Co není v knize na první pohled jasné, je objasněno v doslovu.

Barronova kniha je především říznou krimi story, co si na nějakou intelektuální četbu nehraje. Dává to jasně najevo už (perfektním) obalem, který jasně signalizuje „já jsem oddechové čtení“. Je ostrými chilli papričkami pro ty, kteří chtějí změnu po přeslazených nebo nedochucených detektivkách. Můžete v ní najít všechno možné – styl gangsterek z osmdesátých let, prvky drsné školy, noir příběhu, současného korupčního thrilleru, ale i něco z „tarantinovské drsné poetiky“. Určitě v ní nenajdete hluché či nudné pasáže. Těšte se na časté vtipkování, ale také spád a dějovou linii plnou nebezpečí ze strany mafie, zkorumpované policie, rasistů a bývalých žoldáků. Na závěr se dočkáte nejednoho překvapení a spolu s hlavním hrdinou si uvědomíte, že „leccos nebývá tak složité, jak to na první pohled vypadá“.

Čtenáře, kterým přijde tenhle styl vyprávění k chuti, jistě potěší zpráva, že už vyšla druhá kniha s Izajášem. Jmenuje se Black Mountain a podle ohlasu čtenářů na Amazonu je ještě lepší než ta první!

 

Originální titul: Blood Standard (2018)
Vydáno: G. P. Putnam’s Sons (2018)
Vydání v České republice: Gnóm! – Jakub Němeček (2019)
Přeložil: Jakub Němeček (2019)
336 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.