Brána (Manel Loureiro)

Raquel Colinová, expertka na ohledání místa činu, se z Madridu stěhuje na galicijský venkov. Nehledá tam klid, ale spíš poslední naději pro svého na smrt nemocného syna. Sice je sama vysoce racionální, ale když medicína selhala, chytá se stébla v podobě lidové léčitelky. Ale než se k ní s Juliánem dostane, bude mít co dělat – ve Vilasconu ji přivítá podivná rituální vražda na úpatí hory Seixo. V kraji zrovna vrcholí období podzimních dešťů a ohledání místa činu se tím víc komplikuje i pro tak zkušenou odbornici, jako je Raquel. Ale déšť bude nakonec tím nejmenším problémem, protože se evidentně přestěhovala do jednoho z dílu seriálu Akta X…

Manel Loureiro není českým čtenářům neznámý, vychází mu tady postapokalyptická zombie trilogie. Tentokrát chtěl ale zkusit něco jiného, současného a normálního. Čtenář má ale stále podezření, že zůstal věrný svému oblíbenému hororovému žánru. Už jen z té úvodní scény v mlze zahalené rituální vraždy vám naskočí husí kůže. Nemluvě o starém sídle, kde se Raquel s Juliánem ubytují – a kde chlapec začne zažívat znepokojivé věci. Ale má taky nádor na mozku, takže to vše můžou být jen jeho halucinace – nebo nemusí…

Kdyby se příběh odehrával v Madridu, bylo by to o něčem jiném. Ale uprostřed galicijského venkova, kde se čas jako by zastavil (kde není signál a při bouřkách vypadává proud), kde je folklór ještě živý… je možné zažít ledacos. Aby byly vraždy propojené s místními legendami, to známe z trilogie Sněžné město (autorky Evy Saenz de Urturi). Ale aby vyšetřovatelce začaly ty legendy strašit v domě, to tu ještě nebylo…

Báječně strašidelnou atmosféru jak z gotického hororu občas příjemně naruší policejní vyšetřování – obvykle prostřednictvím mohutného četníka Juana Vilanovy. Autor pro zpestření střídá úhly pohledu a tenhle sympatický tlouštík vždy vnese do chaosu Raqueliných myšlenek závan rozumu. Když ke všem vraždám přibyde navíc ještě osobitá záhada zamčeného pokoje, došlo mi, že se při psaní téhle knihy musel autor dost bavit – poťouchle a sadisticky…

Fascinovaný čtenář celou dobu absolutně netuší, jestli čte detektivku, vydávající se za horor, nebo snad nadpřirozený thriller, vydávající se za detektivku. Stejně jako třeba v románu Dům plný temnoty čekáte, na jakou stranu se nakonec děj přikloní…

Ale užíváte si každou stránku. Báječně tajuplné prostředí vymírajícího venkova, policistku, která se přes všechny své starosti nedokáže pořádně soustředit na vyšetřování, i to strašidelné neznámo, jež může a nemusí být jen v hlavách účastníků…

Originál: La Puerta, 2020
Překlad: Renata Sobolevičová
Vydal: Argo, 2021
302 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA