Měla vražda šestnáctiletého mladíka rituální podtext? Policie se při vyšetřování pořádně zapotí. První příběh s psychologem Sebastianem Bergmanem nyní v audioknižní podobě.
Téměř před třiceti lety se scénárista dramatického oddělení švédské veřejnoprávní televize Michael Hjorth blíže seznámil se svým kolegou Hansem Rosenfeldtem. Bylo to v době, kdy Hjorth se svými kolegy pracoval na televizním seriálu, který vytvořili rok předtím. Rosenfeld pak pro něj napsal jednu epizodu. Nato začali Hjorth s Rosenfeldem společně psát sérii příběhů o psychologovi Sebastianu Bergmanovi, který se nakonec stal hrdinou ucelené, osmidílné série. Autoři vždy věděli, kdy chtějí sérii ukončit a jak to se Sebastianem dopadne, jen si nebyli jisti, kolik času k tomu budou potřebovat. Už v sedmém dílu Kdo seje vítr začali spřádat vlákna k poslednímu dílu Tíha viny (vyšel i česky). Vám, co tahle série unikla, nebo si ji chcete znovu připomenout, možná přijde vhod postupné audioknižní zpracování, kterého se v režii Michala Bureše ujalo vydavatelství OneHotBook a skvělý interpret Aleš Procházka. Zatím byly takto vydány tři díly.
Když se šestnáctiletý Roger nevrátil domů z návštěvy v bytě své dívky, zalarmovala jeho matka policii. Bylo ale už pozdě. Chlapcovo tělo bylo zanedlouho nalezeno potopené v tůňce za městem. Pachatel mladíkovi zasadil bezpočet bodných ran, a nakonec mu vyřízl srdce. Jelikož je tu možnost, že šlo o nějaký rituál, sahá případ nad rámec možností místní policie ve Västeråsu, a tak přijíždí státní kriminálka ze Stockholmu, v čele s Torkelem Höglundem.
Ve stejné době přijíždí do Västeråsu psycholog Sebastian Bergman, aby zde vyřídil dědictví po své matce, respektive prodal dům, který mu odkázala a o který ani trochu nestojí (s matkou ani s otcem nikdy neměl zrovna vřelé vztahy). Padesátník se nechtěně zaplete do vyšetřování chlapcovy smrti a znovu se potkává se svými dávnými známými od kriminálky, pro kterou občas pracoval jako konzultant. Opět se nechává najmout. Většina detektivů ho pro jeho málokdy snesitelnou povahu nemusí a spolupráci se sebestředným a přehnaně sebejistým mužem odmítá. Nakonec ale musí uznat, že na jeho názorech opravdu občas něco je (ostatně Sebastian má za sebou úspěšnou kariéru a vydal řadu uznávaných knih). Psychologa ale ve Västeråsu drží něco mnohem víc než snaha pomoct policii – v domě matky najde dopis od jakési Anny, která zřejmě kdysi něco měla se Sebastianem, a vzešlo z toho dítě, o kterém psycholog nikdy nevěděl. Žena se před nějakými třiceti lety domáhala kontaktu na Sebastiana, ale matka mu dopis nikdy nepředala. Sebastian se rozhodne – s tajným využitím policejních zdrojů – Annu najít.
Dvojice autorů staví na klasickém schématu, kdy se ukazuje, že oběť zase nebyla tak nevinná, což do hry vtahuje další a další motivy a podezřelé. Zároveň vychází najevo, že místní gymnázium, kam zavražděný mladík chodil, zase není tak prestižní, jak by ho jeho vedení rádo vidělo. Román se opírá o dvě hlavní dějové linie. Jednak o samotné vyšetřování vraždy (nezůstane jen u jedné, ale na tu druhou si budete muset počkat), a jednak o Sebastianovu snahu udělat něco s vlastním životem – přes řadu krátkých románků je vlastně pořád osamělý muž.
Je jasné, že se autoři hodně soustředili na důkladné vykreslení hlavních postav. Ať už to bylo jejich záměrem či nikoliv, nejsou to ale zrovna charaktery, které bychom si hned oblíbili. Dokonce se dá říci, že několik z nich je poměrně protivných. Například Vanja Lithnerová, často poměrně příkrá a ostrá, ke které není jednoduché si najít cestu, v tomto ani v dalším románu. Torkel je šéf celostátní komise pro vyšetřování vražd, ale dost často působí poměrně vlažně. S ním pracuje Ursula, jeho občasná milenka, která se někdy chová drobet nepochopitelně. Ale možná je to opravdu záměr, abychom si k těmto postavám postupně našli cestu. Každá má pochopitelně i své světlé stránky, které se – jak jinak – objeví ve správném okamžiku.
Nakonec je tu samotný Sebastian. Arogantní, občas i nesnesitelný, navíc sebevědomí mu rozhodně nechybí. Už od školy měl neskutečný úspěch u opačného pohlaví, následovalo studium ve Spojených státech, publikování řady úspěšných a citovaných knih, praxe policejního psychologa, přednášky na fakultě. Kdo by u toho zůstal skromný a postávající tiše v koutě, že? Můžeme na něj proto mít různé názory, ale je pravda, že svoje kvality v knize několikrát prokáže a na některých místech dokonce exceluje. Scéna jeho spoluúčasti na výslechu šestnáctileté přítelkyně Rogera je skutečnou lahůdkou.
Příběh graduje způsobem odpovídajícím současnému detektivnímu thrilleru, včetně falešných vodítek i několika zdánlivých odhalení pachatele. Ve skutečnosti se ale odkrývají další motivy a zápletky, v podezření je kde kdo, aby nakonec všechno bylo jinak, než jsme čekali. Leckteré vysvětlení nás sice napadne mnohem dříve, ale tak docela se nepotvrdí, což musí čtenáře tipujícího pachatele potěšit. Byla by přeci nuda uhádnout vše už v polovině knihy.
Všechny audioknihy se Sebastianem načítá herec Aleš Procházka. Je to přímo luxusní volba. Jeho medově zabarvený sametový hlas s jistou dávkou pikantního koření se skvěle poslouchá, zejména v pasážích točících se kolem Sebastiana. Interpret je veterán dabingu, léty osvědčený a prověřený a jeho přednes skutečně povyšuje požitek z příběhu na mnohem vyšší úroveň.
Pod pojmem „severská detektivka“ si řada čtenářů představí ponuré příběhy o hodně temných stránkách lidské psychiky. Řada příznivců krimi žánru dokonce tyto detektivky odmítá číst kvůli jejich přílišné brutalitě. Že to jde i jinak, že lze psát knihy „ze severu“ v jiném, spíše anglosaském stylu, dokazuje právě dvojice Hjorth & Rosenfeld.
Knižní předloha:
Originální název: Det fördolda (2010)
Vydání v České republice: Host (2013)
Přeložila: Helena Matocha
464 stran
Audiokniha:
Vydáno: OneHotBook (2023)
Čte: Aleš Procházka
Celková délka: 16 hodin 51 minut
