Nájemný zabiják znovu vyráží zlikvidovat pár týpků, co si to možná zaslouží, možná ne. V akcí nabitém thrilleru můžete Viktorovi počítat skóre…
Nepřítel je volným pokračováním románu Lovec, kde byl nájemný vrah Viktor jaksi odhalen, přišel o své naprosté utajení a už není svým vlastním pánem. Dál sice pečlivě a profesionálně zabíjí své cíle, ale jeho zaměstnavatelem a zadavatelem zakázek je CIA. Z narážek na děj předchozí knihy se dá vyvodit především fakt, že to muselo být hodně divoké…
Jak stručně popsat obsah? Akce, akce a zase akce. Střelba v Bukurešti, masakr v Hamburku, výbuch v Berlíně, a mezi tím sem tam nějaký děj. I když ten tady je malinko navíc, opravdu jen jako úlitba pro ty náročnější, co si potrpí na zápletky. Prim tu ale naprosto s přehledem hrají taktika, paranoia a smrt.
Tohle je čtení především pro drsné chlapy – však jsem už výtisk viděla v tramvaji číst jakéhosi pána – které baví dvoustrana věnovaná popisu zbrojní výbavy. Tudíž kdo se chce dozvědět, jaká puška je nejlepší pro snipera, ať neváhá a začte se. Já spíš pasu po té zápletce a tyto dojemné scény muže a jeho zbraně netrpělivě přeskakuji.
A vskutku, pod vším tím střelným prachem se rýsuje skutečný příběh: zabijákovy cíle se rekrutují z řad obchodníků se zbraněmi a zdá se, že šéfové z CIA mají za lubem rozpoutat mezi zbylými překupníky boj, aby se vymlátili sami mezi sebou. Navíc je jen otázkou času, kdy už jim Viktorovy schopnosti nebudou k užitku a dají příkaz k jeho „eliminaci“. Ale jak už to tak u pečlivých plánů bývá, dříve nebo později se děsivě zvrtnou. A neplatí to jen na plány zlotřilých tajných agentů. Viktorův plán jednoho útoku doznal jistých trhlin a najednou má tolik nepřátel, kteří chtějí jeho hlavu, že je ani nestíhá počítat.
Chladnokrevný zabiják s vlastním kodexem cti není nijak převratně originální postava, ale ani neurazí. Sice jsem nepochopila, čím by si mohl získat přízeň čtenářů (krom toho, že ušetřil pár náhodných svědků a je ve velké bryndě, což je milé tak nějak škodolibě,) ale tady nejde o nějaké sympatie. Jde tu o to, udržet čtenáře ve střehu a nabídnout jim záplavu akcí, střelby a podrazů, což se myslím celkem podařilo. Tom Clancy to není, ale i snaha se počítá.
Navíc Tom Wood své čtenáře protáhne tolika městy na různých kontinentech (sympaticky převažuje Evropa), že třeba přitáhne do Minsku americké turisty, dychtící shlédnout lokality. A kdo ví, možná už v příští knize Viktor někoho efektivně sejme uprostřed matičky Prahy…
Originál: The Enemy, 2012
Překlad: Hana a Martin Sichingerovi
Vydala: Metafora, 2013
428 stran
www.metafora.cz
