Co spojuje kulhavého zvoníka, luxusní kurtizánu a věčně opilého detektiva? Katedrála v Lausanne! Společně budou bojovat proti zlu, které si nikdo na zemi neumí představit…
V lausannské katedrále žije v přístěnku pod zvonicí chromý mladík jménem Marc Rochat. Každou noční hodinu obchází s lucernou balkon obklopující věž a na všechny světové strany hlásí, že hodina odbila. Ač zdědil po rodičích celkem značný majetek a vlastní ve městě velký dům, který je napůl hotelem, přebývá převážně ve skromném příbytku. Čas mezi jednotlivými vyzváněními tráví kresbou vlastních komiksů ve společnosti tlustého kocoura, kterému říká Pan Booty.
V jednom z luxusních domů nedaleko katedrály bydlí luxusní prostitutka jménem Katherine. Uprchla sem ze Spojených států před berním úřadem a za svou společnost si nechá platit opravdu vysoké částky. Není divu, že přes den nemá skoro nic na práci, kromě odpočívání, nákupů či kouření marihuany.
Ulicemi Lausanne se potuluje ztroskotanec jménem Jay Harper. Tento Angličan má velkou oblibu v alkoholu, kanálu History Channel a nemůže si vzpomenout ani na adresu svého londýnského bytu. Nicméně si ho coby soukromého detektiva najal Mezinárodní olympijský výbor, aby jim pomohl najít jiného zoufalce, bývalou ruskou sportovní hvězdu. Muž, který byl kdysi dokonce i hvězdou NHL, Harpera sám kontaktuje a chce se s ním sejít v jednom z místních barů. Tam však nikdy nedorazí, a když se do hry vloží vysoký představitel švýcarské policie, začne Harper tušit, že se zde nehraje úplně čistá hra.
I Katherine brzy pozná, že tu nebude mít na švýcarských francích ustláno. Zjišťuje, že vysoké částky nedostávala pro nic za nic. Její bordelmamá Simone ji totiž prodala ruskému zbohatlíkovi jménem Komarovskij, který ji zdrogoval, abych si s ní mohl se svými kumpány dělat, co se mu zamane. Katherine se zázrakem podaří utéci z jakéhosi bytu a útočiště najde právě v katedrále. Marc, který žije tak trochu ve svém vlastním světě, ji považuje za anděla, o kterém mu kdysi vypravovala jeho máma, že k němu přijde, aby ho ochránil před „zlými stíny“.
„Zlé stíny“ jdou brzy i po Harperovi. Ten zjišťuje, že se má stát volavkou pro zabijáky, kteří zřejmě bývalého ruského sportovce sprovodili ze světa a mají na svědomí několik dalších, velmi odporných brutálních vražd. I jemu nezbude než se vypravit do katedrály, protože to vypadá, že tam se skrývá veškeré vysvětlení podivných událostí.
Strážci jsou románovou prvotinou amerického válečného zpravodaje Jona Steela (nar. 1950), který v roce 2008 proslul autobiografickou knihou War Junkie a za svého působení ve válce v Iráku natočil dokument Baker Boys: Inside the Surge, který získal několik ocenění. Sám pochází ze Spojených států, ale již nějakou dobu žije ve Švýcarsku, u Ženevského jezera. Dle jeho slov ho právě zde zavedl jistý přítel do místní katedrály, kde mu představil zvoníka. Steele byl fascinován tímto již téměř zapomenutým rituálem, chlapíkem, který vykonává službu, která se provádí nepřetržitě noc co noc už od vysvěcení katedrály papežem v roce 1275. Když tak stál na ochozu věže a díval se na noční Lausanne, se třpytícím se Ženevským jezerem (v knize Lac Léman) a horami v dálce, měl pocit, že stojí na posledním kousku ráje. A bylo mu jasné, že se zde rodí počátek příběhu…
Atmosféru města se mu skutečně zachytit podařilo. Když se do knihy začtete, rádi byste možná někdy byli v té zvonici s prostoduchým Marcem také. Možná dokonce začnete uvažovat o návštěvě Lausanne. Nevím sice, zdali se Steelovi podaří vzbudit zájem o tuto katedrálu stejným způsobem, jakým se před časem podařilo Danu Brownovi přilákat tisíce čtenářů do Říma nebo Stiegu Larssonovi do Stockholmu, nicméně já jsem několikrát neodolal, abych se na Googlu nepovídal na místo děje a umínil si, že pokud někdy do Švýcarska pojedu, do Lausanne se určitě podívám. Tolik tedy o atmosféře, která je opravdu působivá.
Jenže ještě na sté stránce čtete stále o tom, jak si Marc povídá se zvony a v podstatě se nic jiného neděje, na dvousté stránce už je vám při pohledu na celkový počet stran jasné, že Jonu Steelovi nevadilo nechat vás klidně dvě stě stránek čekat, než se něco začne dít. Pak nastává druhá třetina knihy, kdy se ráj začne kazit. Přibývají zohavené mrtvoly, které prudce kontrastují s idylickou atmosférou města, kde se zdá být vše dokonalé, čisté, kde jsou všichni slušní, pořádkumilovní a nikam nespěchají.
Začnou se vám také měnit pohledy na jednotlivé postavy. Zatímco je jasné, že Marcova mysl se stále více bez problému vrací do minulosti a zpět do přítomnosti, z nepříliš sympatické, ba spíše protivné a sebestředné Katherine se stává bytost, kterou je třeba chránit. Harperovo věčné opilství se částečně rozplývá a za ním se ukazuje, že má přeci jen nějaký charakter.
UPOZORNĚNÍ: Následující tři odstavce naznačují prozrazení děje.
Problémem je poslední třetina knihy. Pokud nechcete být ochuzeni (byť možná o nepříjemné) překvapení, přeskočte následující tři odstavce. Žánr se totiž značně změní. Zatímco kniha začíná jako bezstarostný, volně plynoucí idylický popis života v tomto více než stotisícovém městě, přechází poté v klasický thriller, nakonec se postupně mění v mystický či fantasy příběh o věčném boji dobra proti zlu. Navíc je trochu složité se v něm vyznat. Několikrát některá z postav pronáší udivené „Ale já tomu nerozumím!“, načež mně nezbylo než někdy pokývat hlavou a říci si: „Já už také ne.“
Někomu se může odklon k nadpřirozenu líbit, někomu – pokud nečte pozorně anotace a čeká, že se bude autor držet nastíněného žánru – může přinést zklamání. Já osobně jsem například stále čekal, že půjde o nějaký sen, drogový přelud (nebylo by divu), ale nešlo. Je také možné, že autor díky svým (jistě bohatým) zážitkům z frontové linie cítil potřebu uměleckého vyjádření zla a dobra. Myslím v té nejryzejší podobě.
Nelze se také ubránit otázce, jaké skupině čtenářů je kniha určena a jaký komu přinese požitek. Ti, kdo mají rádi anděly, démony nebo poselství z minulosti, budou čekat více než čtyři stovky stránek, než se dočkají. Ti, kdo jsou příznivci thrillerů či detektivek, založených na neúprosné logice a faktech a jejich jediné nadpřirozeno představuje, kam zmizel poslední kus salámu z ledničky, se budou nejspíše cítit ochuzení o rozumné vysvětlení. Na druhou stranu, je nutno přiznat, že i ti, kteří knihu otevřou, aniž by o ní příliš věděli, dostanou během četby několik náznaků, kam se kniha může ubírat (jeden lze najít například už v prologu).
UPOZORNĚNÍ: Konec částečného prozrazení děje.
Na první román to ale špatné není. V současné nabídce thrillerů kniha láká nezvyklým místem děje a atmosférou či nejednoznačnými, dobře vykreslenými postavami. Jen je místy trochu zdlouhavá. Osobně bych raději zkrátil úvod a zůstal u thrilleru, který by kontrastem mezi krásnými lokalitami a brutalitou čtenář dočetl s příjemným mrazením v zádech až do konce. Autor ovšem mínil jinak, zvolil závěr, nad kterým by si určitě leckteré hollywoodské trikové studio mnulo ruce s vidinou tučného honoráře. Snad se tedy vděčných čtenářů dočká.
Originální titul: The Watchers (2011)
Vydáno: Bantam Press / Transworld Publishers, Londýn (2011)
Vydání v České republice: Host – vydavatelství, s. r. o., Brno 2013
Přeložila: Kristýna Ševčíková (2013)
592 stran
http://nakladatelstvi.hostbrno.cz
