Steve Berry: Co vlastně víme o Kryštofu Kolumbovi?

Pražské knihkupectví Neo Luxor pozvalo v rámci oslav svého desátého výročí jednoho z neprodávanějších autorů současnosti, amerického spisovatele Steva Berryho. Ač nebyly jeho začátky právě snadné a byl mnohokrát odmítán, dnes můžeme díky jeho bestsellerům (dosud se ve zhruba v 50 zemích prodalo více než 14 milionů jeho knih) prožít báječná dobrodružství v různých koutech světa, třeba po boku s bývalým agentem ministerstva spravedlnosti Cottonem Malonem. Tak zní jméno hlavního hrdiny série zatím sedmi vydaných románů.

Zatímco na předchozích besedách, kterých jsem se zúčastnil, stačilo přijít pár minut před stanoveným začátkem a vždy jsem našel místo k sezení, tentokrát tomu bylo naopak. Už deset minut před plánovaným zahájením byla nejen všechna místa obsazena, ale kolem stál dav dalších čtenářů, touže po setkání se svým oblíbeným spisovatelem. Vše nasvědčovalo tomu, že tentokrát přijede opravdu HVĚZDA.

Kolem šestnácté hodiny měl příjemně vypadající šedovlasý muž v brýlích téměř problém projít davem ke konferenčnímu stolku. Společnost mu kromě moderátorky dělala také paní Karin Lednická, majitelka nakladatelství Domino. Ta se záhy vyjádřila, že je pro ně velká čest přestavit českým čtenářům nejen Steva Berryho osobně, ale především jeho novou, dva dny starou knihu Kolumbova záhada, která patří k Berryho nejlepším titulům. A není to jen tím, že se částečně odehrává v Praze. Domino v Česku vydalo zatím všechny Berryho knihy. Z rukopisu Záhady však byli v nakladatelství opravdu nadšeni.
V Praze je Steve už podruhé, poprvé toto město navštívil loni v únoru. V rámci hledání nových témat navštívil židovskou čtvrť a mnohá další místa. Příběh Kolumbovy záhady takvystavěl na základě své návštěvy.
Svým nevtíravým šarmem přispěl k velmi uvolněné a příjemné atmosféře besedy. Zejména když přerušil moderátorčino představování svého nového díla a požádal, aby čtenáři znovu zvedli výtisky jeho knih, které drželi v ruce. Suše dodal, že si chce udělat fotku, protože ten les rukou s jeho knihami by mu doma nikdo nevěřil…
Dělá úspěch se známým spisovatelem ještě dnes něco? Na to Steve odpovídá, že ano, protože při psaní je člověk sám, hledá materiály, píše, edituje, a pak prožívá velké napětí, zdali se kniha bude líbit. Když pak vyjede mezi lidi a vidí ten příznivý ohlas, znovu a znovu si ho užívá. Pro spisovatele je tím největším komplimentem.
Ve svých knihách čerpá především z historie. Příprava knih podle něj přináší hledání a studování témat, inspiraci časopisy, televizními pořady či vyprávěním lidí. Přípravné práce na knize trvají zhruba rok a půl. Svá témata konzultuje prvotně s odbornými publikacemi a potom s lidmi, kteří mají k danému tématu co říci, kteří se o danou problematiku zajímají.

Pokud by se měl více o své nové knize rozmluvit, pouští se do polemiky, kdo vlastně zná dobře Kryštova Kolumba. Víme, kdo je, ale víme, kde se narodil? Kde vyrůstal? Kdo jsou jeho rodiče? Ani vlastně nevíme, jak se ve skutečnosti jmenoval. Stal se slavným mořeplavcem, ale jak? A kde se to v něm vzalo? Tedy to, co se o něm píše je kopie kopie. Berry říká: „Takže vlastně o něm nevíme nic. To, co vás učili ve škole, zapomeňte.“ Jinými slovy, přečtěte si v knize, jak to bylo… Nebo jak to mohlo být.
Napínavé příběhy v Berryho knihách vyvolávají logicky úvahy o zfilmování. Steve by si to sice velmi přál, ale uznává, že by to nebylo jednoduché. Děj jeho knih se odehrává na mnoha místech světa, což by vyžadovalo hodně cestování štábu. A koho by si představoval v roli Cottona Maloneho? Poněkud překvapivě odpovídá, že George Clooneyho (Maloneho jsem si přece jen představoval mladšího), nicméně ve střízlivější úvaze přiznává, že by Malone mohl být typem Daniela Craiga (James Bond), ale při psaní postav se spíše nechá inspirovat lidmi ze sousedství a přáteli. Mimochodem, právě ženská postava v Kolumbově záhadě má svůj předobraz v rakouské novinářce, která žije v Praze, a hlavní záporná postava v jeho literárním agentovi.

Zajímalo mě, proč Berryho literární hrdina žije v Kodani, kde má malý antikvariát. Není to zrovna obvyklé útočiště pro bývalého agenta. A ještě jsem si rýpnul, zdali Steve neuvažuje o tom, že by Maloneho přesídlil do Prahy, protože i zde máme mnoho krásných antikvariátů (otázka vyvolala v lidech celkem pobavení). Steve odpověděl, že kdyby Prahu znal dříve, než stvořil Cottona Maloneho, tak by ho sem „poslal“. Nicméně on sám se v Kodani narodil, proto zvolil toto město. Ale Malonemu by prý Praha určitě také slušela. Možná si tu časem otevře pobočku…
Došlo i na známý fakt, že byl Steve Berry zpočátku mnohokrát odmítán. Dnes k tomu s nadhledem dodává, že zřejmě začal knihy vydávat proto, že se mezitím změnil svět.
Další pobavení publika vyvolal postarší muž, který přiznal, že je na autogramiádě omylem, protože si kdysi chtěl půjčit knihu od spisovatele jménem Barry. Ale spletl se a vypůjčil si Berryho, konkrétně Templářské dědictví. Moc se mu to však líbilo a do spisovatele se pak dle svých slov úplně zamiloval. K tak roztomilému příspěvku do besedy mohl pouze Berry vztyčit oba palce.