Další případ drsné školy
Může to vypadat jako další z knih hard-boiled school. Soukromý detektiv Nicky Belane z Los Angeles, který je vypravěčem příběhu a dokonce o sobě prohlašuje, že je nejlepší detektiv v LA, což rozhodně není pravda. Je tu klientka, která detektivovi zavolá, a pak se i v jeho kanceláři staví, aby dohodli podrobnosti případu, samozřejmě opepřené jízlivými hláškami. Dáma si přeje, aby našel Celina, spisovatele, který má být dávno mrtvý, ale podle ní žije. A přibývají i další klienti. Muž, který dámě Nicka doporučil, chce pátrat po jakémsi Červeném vrabci a jiný zakazník si zase přeje přistihnout manželku při nevěře. Objeví se i další, který pro změnu trvdí, že ho svádí mimozemšťanka, která se zřejmě snesla na zem.
Může se zdát, že tenhle detektivní chlapík má bujnou fantazii, ale jméno Charlese Bukowského dává tušit, že ono to možná bude komplikovanější než Chandlerovy či Hammetovy kousky drsné školy. Dáma, která Nicka navštěvuje na začátku totiž tvrdí, že je Smrtka, v průběhu příběhu se párkrát náhle zjeví a zase zmizí. Klient, který má zájem o Červeného vrabce zas vůbec nevysvětluje, co má vlastně onen Červený vrabec být. Přezdívka drsného gangstera, vzácná soška – a tím narážka na Hammetova Maltézského sokola – nebo snad nějaký vzácný exemplář ptáka?
Alkohol nesmí chybět
Nick, jak už to k detektivům drsné školy patří, rozhodně nepohrdne alkoholem. V kanceláři má svou láhev a pije každou chvíli a snad všude. Repertoár má poměrně pestrý. Láhev vodky, víno, čínské pivo v láhvi nebo třeba skotská se sodou. Jsou všechny podivnosti jako Smrtka, kterou Nick oslovuje zásadně „paní“, a třeba záhadná mimozemšťanka jen výplodem Nickovy alkoholem zkalené mysli? Nebo se na konci dočkáme nějakého hlubšího smyslu? Prozrazovat poselství a pointu knihy se přece rozhodně nesluší!
Tak jako tak, Nick zkrátka není zrovna hrdina, který by v člověk vzbudil dobrou náladu. Osamělý, třikrát rozvedený. Nejen že pije, ale každou chvíle se v baru a často i v rámci vyšetřování s někým dostane do konfliktu, takže o rvačky v této knize rozhodně není nouze. Stejně jako o sprostá slova a vulgární vyjádření, které ale k Bukowskému patří.
Pokud se přenesete přes drinky, které se pijí rychlostí blesku jeden za druhým, slovník, který by někdy zrovna nepotěšil anglické viktoriánky, tak má kniha kladné body. Krátké kapitoly na pár stran, někdy i jen na pár řádků, kromě pití alkoholu se Nick stihne zamyslet i nad životem, takže na své přijdou i milovníci filozofických pasáží.
Víc než jen detektivka
„Lidé čekají celý život. Čekají, aby mohli žít, čekají, aby mohli umřít. Čekají ve frontě na toaletní papír. Čekají ve frontě na peníze. A když nemají peníze, čekají ještě v delších frontách. Čekáte, až půjdete spát, a pak čekáte, až se probudíte. Čekáte na svatbu a pak čekáte na rozvod. Čekáte, až začne pršet, a čekáte, až přestane pršet. Čekáte, až se najíte, a pak čekáte, až se budete moci znovu najíst,“ zamýšlí se Nick asi v polovině případu a osobně tuto pasáž považuji za jednu z nejlepších z celého příběhu.
Škvár je poslední knihou Charlese Bukowského, a i když je tu vypravěčem Nick, jednou je letmo zmíněna i postava Chinaskiho (ano, shoda se jménem české kapely není pouze náhodná), objevující ho se v autorových jiných knihách.
Příběh je zkrátka jedním z těch, které ukazují, že detektivka může být i něco víc a že si s žánrem „pohrávali“ a stále pohrávají i významní autoři. Můžete se koneckonců nechat jen unášet neobvyklým příběm, nebo také hledat ony už naznačené skryté významy a alegorie. A zajímavé je ostatně už detektivovo jméno. Nick Blane. Mickey Spillane, jeden z autorů drsné školy. Rick Blaine. Chlapík z filmu Casablanca. Náhoda…?
Škvár rozhodně není škvár a dá se přelousknout během jednoho dne. Jen je riziko, že nebudete mít po něm zrovna dobrý pocit.
Originál: Pulp (1994)
Obsahuje doslov Geralda Locklina
Překlad: Jan Brázda
Pragma, Praha, rok vydání neuveden
224 stran
