Detektivní příběh, výjimečný svou atmosférou, se točí kolem zvláštně naaranžovaných vražd dvou mladých lidí, kteří na první pohled neměli nic společného…
Nevím, jak to dělá, ale autorka umí vtáhnout čtenáře do děje hned první větou, naprosto si ho podmaní. Pak už se člověk může jen nechat unášet zvláštní poezií jejího vyprávění, které dokáže najít krásu i ve všedních věcech, které zvládne ze slov na papíře vykouzlit hotové obrazy – opuštěná pláž; káně kroužící nad polem; mrtvý ve vaně, zasypaný lučním kvítím…
V ostrém kontrastu s všeobecnou malebností northumberlandské oblasti je pak sama hlavní hrdinka, inspektorka Vera Stanhopeová, která je všechno možné, jenom ne okouzlující. Poprvé ji vidíme očima jiné postavy, a ta ji hodnotí slovy „tlustá ženská s mohutnýma tlapama.“ Což není zrovna lichotivé. Postupně však vysvítá, že má do pěstěné dámy opravdu dosti daleko. Žije sama v zabordeleném domě, hodně pije, nesnáší kohouta svých sousedů. Sama sebe vyrovnaně hodnotí jako „starou zapšklou megeru“. Její policejní tým z ní má hrůzu a ona v nich vidí bandu neschopných idiotů. Světlou výjimku tvoří pouze seržant Ashworth, který jediný obstál v inspektorčině přísném měřítku dokonalosti a na kterého se často spoléhá. Vyslýchaným říká milánku, ale zároveň z nich dokáže dostat první poslední. Vera je zkrátka zvláštní a komplikovaná postava, ale zakrátko zjistíte, že se při jejích výstupech na scénu usmíváte…
Příběh si hodně všímá psychologie postav, autorce často stačí pár vět k tomu, aby si čtenář udělal dobrý obrázek o lidech, kolem kterých se vyšetřování točí. První zavražděným byl tichý kluk, vždycky trochu pomalejší v chápání. Jeho matka Julie má sklon k hysterickým scénám, otec s ním nikdy neměl trpělivost, sestra se za něj styděla před spolužáky. Pak je tu nabubřelý profesor Peter a jeho vzorná ženuška Felicity, kterou už role ženy v domácnosti pomalu nudí. A Peterovi tři přátelé Clive, Gary a Samuel, jeho věrní dvořané, se kterými na procházce najde druhé mrtvé tělo. To patřilo krásné mladé studentce Lily, pro jejíž stárnoucí rodiče je ztráta jediného hýčkaného dítěte zdrcující ranou.
Postupné odkrývání vzájemných vazeb mezi postavami je pak Veřinou hlavní náplní, u které si téměř přede spokojeností. Konečně se tu něco děje…
Skryté hlubiny nepatří mezi ty detektivky, u kterých byste zapomněli napětím dýchat. Jejich síla je spíš v tom, jak se dokáží zachytit drápkem a donutit čtenáře přemýšlet o příběhu i během dne v práci. (Kde vlastně brala krásná Lily peníze na nájem? Opravdu všichni tři přátelé Petera tak hltají? Vždyť je to idiot!)
Britská produkční společnost, podepsaná pod Vraždami v Midsomeru, natočila podle této řady televizní seriál, který se má brzy objevit na programu České televize. Jsem na něj hodně zvědavá. Je mi jasné, že v nové formě příběh ztratí takovou tu melancholickou náladu, která vyprávění provází, zároveň ale může získat na tempu a ráznější dynamice, což by rozhodně na škodu nebylo. A i když je herečka Brenda Blethyn pro roli Very stále příliš hubená, coby náladová inspektorka bude výborná. Obzvlášť v oblíbené a klamné poloze „ale milánku, mě si vůbec nevšímejte, jsem jen tlustá blbá policajtka, co já můžu vědět…“
Ann Cleevesová napsala příběh, který je dárkem pro všechny milovníky klasické britské detektivky. Naprosto ideálně se záhada s uzavřeným okruhem podezřelých louská v neděli na terase, nejlépe u čaje a se spoustou volného času na dobrou knihu…
Originál: Hidden Depths, 2010
Překlad: Edda Němcová
Vydal: Knižní klub, 2012
www.bux.cz
316 stran
