První kniha Ti vyšla teprve v loňském roce. Jaký to byl pocit? A jakou to vlastně dalo práci „udat“ někde svoji PRVNÍ knihu?
Vzhledem k tomu, že jsem se jí snažila „udat“ šest let a rok jsem pak měla smlouvu s nakladatelstvím a čekala až vyjde, byl to, jak jinak, krásný pocit. Skoro jako dostat do ruky čtvrté dítě.
Jak jsi se vůbec dostala ke psaní?
Vždycky jsem psala a kreslila, byla jsem dítě s bujnou fantazií, první malovanou pohádku jsem napsala v první třídě. Malovat komiksy, životopisy fiktivních zpěváků, reklamní slogany, bláznivé nepoužitelné povídky mi vydrželo od první třídy pomalu až do dvaceti. Ale potřebovala jsem to vždy sdílet, samotnou mě to nebavilo. Takže jsem to nikdy nepsala sama doma, ale ve škole při vyučování a s nějakou kámoškou, nebo pro kámošky.
Tahle otázka mi už dlouho vrtá hlavou. Jsi matka tří malých dětí, chtějí po Tobě, aby jim maminka-spisovatelka vyprávěla vlastní pohádky?
Nežádaly to, ale já s tím začala a teď už musím. Naštěstí dvojčata chtějí slyšet dokolečka slovo od slova pořád to samé, takže mám dvě pohádky, ty melu pořád a nic jiného nevymýšlím. Pro vařečkové divadélko v Sadské jsem napsala asi 3 minipohádečky.
Jak vůbec dokážeš skloubit rodičovské povinnosti se psaním?
Dříve jsem psala od osmi večer do půlnoci, když šly děti spát, ale teď je to bída. Devítiletá dáma straší do deseti hodin a dvojčata se prospí ve školce a je těžké je udolat do devíti. Když už všichni spí a měla bych klid, připadám si vygumovaná a prázdná. Takže čtvrtý rukopis přibývá rychlostí jedna stránka za měsíc.
A teď zpět k obvyklým otázkám… Kam chodíš na nápady? (Hrozná otázka, třídní se mě na to ptal, dvakrát pani v Českým rozhlase.)
Jo, to je hrozná otázka. Těžko se to vysvětluje. Prostě „co by se stalo kdyby.“ A už to jede hlavou. Nebo se dostanu do nějaké situace a baví mě ji v duchu rozvinout. Těžko se to popisuje.
Vydala jsi zatím teprve tři knihy, proto ta otázka asi bude jednodušší. Kterou z nich Ty sama považuješ za nejlepší?
Nejvíce jsem se nadřela s první knížkou, ale vznikala s velkým zápalem, chutí a měla jsem to jakoby v hlavě. Druhá knížka-Nářek ze tmy byl hotový za třičtvrtě roku. Ten se psal sám, protože jsem v Tyrolsku byla a jen jsem popisovala co jsem viděla, pouze příběh byl vymyšlený. Tenký led jsem potila docela dlouho, občas jsem se dostala do slepé uličky a třeba dva měsíce nepsala jen proto, že mě nebavilo přemýšlet jak se hnout z místa. Ale k tvé otázce… Když po sobě čtu Tenký led, připadá mi nejvyzrálejší i po stránce dialogů a není v něm snad žádné místo kde bych si řekla „Ježišmarjá to je trapný, jak jsem to mohla napsat?“
Za poskytnutý rozhovor děkujeme.
