Jméno Freeman Wills Crofts pravděpodobně čtenáři detektivek zaznamenali, už méně lidí ale myslím některou z jeho detektivek s inspektorem Frenchem četlo. Přesto bývá tento pán, který žil v letech 1879 – 1957, zmiňován jako jeden z hlavních členů anglického Detektivního klubu založeného v roce 1928.
Jedním z příběhů inspektora Josepha Frenche je i detektivní román vydaný česky jako Případ doktora Earlea, zatímco anglický název The Hog’s Back Mystery odkazuje na lokalitu, ve které se odehrává.
Na začátku příběhu přijíždí Uršula Stoneová za svojí známou Julii Earleovou, její sestrou a jejím manželem lékařem do hrabství Surrey. Nejdříve vše vypadá poklidně, ale pak Uršula náhodou zpozoruje v Londýně doktora v přítomnosti jiné ženy a také v případě Julie existuje podezření, že má milence, a ani se za ním nemusí do hlavního města. Celá situace se vyhrotí, když se Uršula jednoho dne vrátí k Earleovým z návštěvy od známých a doktor Earle beze stopy zmizí, přitom byl domácky oblečen a až na samotnou jeho nepřítomnost nic nesvědčí o tom, že by zmizel.
Případu se ujímá právě inspektor French ze Scotland Yardu a čeká ho opravdu piplavá práce. Jak se případ začíná komplikovat, začíná být kniha zajímavější.
Detektivní román z třicátých let je určitě zajímavou ukázkou, jak se detektivky psaly, ale přece jen můžu čtenáře i odradit. Napínavé nervy drásající scény samozřejmě neočekávejte. Co víc. Inspektor například zjišťuje něčí alibi. Od daného člověka se dozví, co dělal, a pak celou věc důkladně prověří. S takovouhle situací se setkáme několikrát. Kniha tak není o prošetřování mezilidských vztahů nebo povídání podezřelých u golfu, při nichž někdo náhodou utrousí důležitou informaci, ale především a hlavně o piplavé policejní práci plné zjišťování a ověřování informací.
O Croftsových detektivkách se často píše, že řešení mají hodně složitého technického charakteru, třeba opřeného o vlakové jízdní řády. Nebudu samozřejmě zmiňovat, jestli i tady hraje roli, v kolik odjel jistý osobní vlak do Londýna. Komplikovaná mapka silnic v okolí, kterou čtenáři naleznou úplně na začátku románu, může ale o lecčems napovídat. Co mě však hodně zaujalo, je řešení. Jak má ve správné detektivce být, i tady je totožnost pachatele odhalena na základě před tím řečených stop, v závorce se ale při Frenchově závěrečném proslovu ale vždy uvádí, na jaké straně byla daná informace zmíněná.
Případ doktora Earlea je třeba brát jako detektivní pohádku. Jinou a méně čtivou než detektivky Agathy Christie, ale přesto jedno z děl jednoho z podstatných představitelů žánru, i když dnes už poněkud odsunutou na jednu z vedlejší kolejí.
V překladu Ladislava Bezpalce vydáno jako součást knihy 3x inspektor French (Odeon, Praha 1975)
