Ohnivý tanec je trochu odlišný od dosavadních knih Helene Turstenové. Možná i díky zvolenému prostředí – baletu je kniha jaksi jemnější, psaná méně dějově akčním stylem.
V Ohnivém tanci se setkáváme s inspektorkou Irenou Hussovou na začátku její kariéry, když s kolegy řeší případ požáru spojeného s vraždou. Podezřelá mladá baletka Sofie odmítá komunikovat, a tak je brzy případ pro nedostatek důkazů odložen. Po patnácti letech se Irena k případu vrací, Sofie se stala obětí a je nalezena uhořelá. Uzavřená Sofie, která se začala učit v baletní škole, připravila choreografii k představení s názvem Ohnivý tanec, jehož téma není vůbec náhodné.
Jako obvykle řeší Irena kromě pracovních záležitostí spoustu osobních problémů. Tentokrát je i díky tanci vtažena do případu inspektorčina dcera. Kupodivu potíže nastávají s Ireniným manželem, uznávaným kuchařem, u něhož z velkého pracovního vytížení dochází k syndromu „vyhoření“.
Tahle tak trochu jiná kniha Helene Turstenové se dobře čte i přes volnější tempo. Pro zpestření tentokrát autorka zvolila návrat hlavní postavy série do jejích začátků v göteborské kriminálce, což byl rozhodně zajímavý nápad. Ty, jimž vyhovoval rázný styl autorky, zvolnění v Ohnivém tanci možná právě nenadchne, snad ani snaha Turstenové o větší psychologické rozbory postav. Já však považuji obojí za zajímavou změnu. Co by bylo možné vytknout, je menší napětí, momenty překvapení a nižší gradace, což autorka většinou umí velmi dobře vytvořit. Jsem zvědavá, jak se autorka vyrovná s dalším dílem – zda bude pokračovat v uvolněnějším stylu a bude se snažit o lepší charakterizaci postav nebo se vrátí k tomu původnímu způsobu psaní.
