Místo poděkování přátelům či rodině najdete na začátku titul, autorku, copyright a věnování. Zpověď náhodné teroristky od Mary Alice Bakerové. Vlastně kniha v knize.
Kráska v nesnázích
Právě Mary je vypravěčkou celého románu. Čtyřiadvacetiletá holka z kalifornského maloměsta. Násilnický otec, přítel, který moc inteligence nepobral, zkrátka nic moc záviděníhodného. „Chtěla jsem pocháze z rodiny, která má víc peněz než problémů,“ píše Mary. Snad jen její fotografický talent, který ale v salonu Perníková chaloupka nemá možnost příliš zazářit. Právě přítel Wrex Mary jednou zaplete do jistého předání na losangeleském letiště. Z obyčejné hodné holky se najednou stává hledaná teroristka na útěku. Díky návštěvě ruského bistra nachází útočiště u dvou umělců a dojde zmínka i na Milana Kunderu.
„Četlas někdy Milana Kunderu?“ zeptá se jí malíř Billy.
„To je ten chlápek, co podle jeho knihy natočil film, že jo?“¨
„Nesnesitelná lehkost bytí.“
Odložil štětec, oblíkl si župan a řekl: „Kundera kdysi napsal něco o kýči. Říká, že ho můžeme nenávidět, jak chceme, ale že patří k lidský údělu.“
Situace se ale začne měnit, když vyjde najevo, kdo Mary ve skutečnosti je. Pro lidi začíná být důležitý jejich vlastní život, jejich kariéra. Že se stýkají s hledanou osobou, je přece může hodně proslavit. Ale aby byli proslavení, ona musí být dopadena.
Kniha působí ze začátku jako pohodová, čtivá, svižná, oddechová detektivka s kráskou v nesnázích, která si na spisovné vyprávění nepotrpí.
„V židli nejblíž u okna seděl nacpanej tluste chlap, tak kolem pětačtyřicítky. Nohy měl položený na rohu stolu.“
Ani o vtipné, někdy až ironické hlášky, není zrovna nouze, třeba právě se zmiňovaným mužem vede Mary o několik stránek později následující rozhovor:
Ztlumila jsem kazeťák a řekla: „Jestli se budeš takhle cpát a kouřit, tak tě to zabije.“
Ben pootevřel jedno oko a řekl: „Hm, taky způsob, jak zhubnout, ne?“
Britská detektivkářka Val McDermid píše o tom, že je kniha „velmi, velmi vtipná„, humoru ale postupně ubývá a kniha přestává být oddechovým čtením. Třeba německý Spigel zas psal o „dechberoucím noir románu“.
Napsáno v Praze
Pro české čtenáře není ale zajímá jen zmínka o autorovi, který svá nová díla píše francouzsky, ale i samotný vznik knihy Na mušce Elvis. Autor Robert Eversz v roce 1992 zanechal Holywood Holywoodem a přemístil se do Prahy, napsat právě Na mušce Elvis. Kromě poznámky o Kunderovi – a zmínění Ivany Trump – to ale z ničeho jiného cítit není. Do Prahy a Budapešti mimochodem situoval další knihu Gipsy Hearts, na jejíž obálce můžeme pozorovat Karlův most. České obálce ne, protože česky zatím nevyšla. Stejně tak jako další dobrodružství Mary, kterých je celkem pět, a tvoří řadu Nina Zero, jak se Mary označí, když telefonuje s jedním policistou ve svém prvním příběhu.
Její první příběh, který není jen thrillerem, ale i pohledem do holčičí duše, doporučuji. Snad jednou vyjedou česky i další…
Vlastní web
Postavě Niny Zero jsou věnovány stránky www.ninazero.com a angličtiny znalí si knihou mohou prolistovat na Googlu. A když už jsem u těch webů, při brouzdání českými jsem sice našel anotaci, infromaci o tom, že by kniha vznikla v Praze ale ne. Škoda.
Originál: Shooting Elvis (1996)
Překlad: Hana Zahradníková
Mladá fronta, Praha 2008,
edice Nejlepší detektivky, svazek 9 – bezplatná příloha týdeníku Mladá fronta Plus
216 stran
Předchozí vydání: MF, Praha 2007
