Modlitba (Phillip Kerr)

Vybírat knihu podle obálky je jako kupovat zajíce v pytli. Překvapení zaručeno…

Gil Martins pracuje u FBI už nějak moc dlouho. Viděl a zažil tolik hrůzy, že nechápe, jak si někdy vůbec mohl myslet, že Bůh existuje. Jeho odklon od víry ale neskousne jeho žena Ruth, Gil se proto tím víc zakousne do své práce v oddělení domácího terorismu. Dostane se nám náhledu do vyšetřování militantních skupin nejrůznějších fanatiků, ale nejen to. Středisko FBI v Houstonu paralelně řeší spoustu případů a Gilův přítel biskup Coogan mu přihraje ještě jeden: sérii podivných úmrtí předních ateistů a kritiků náboženství, kteří se před svou smrtí začali chovat divně. Všichni však zemřeli z přirozených příčin a Gilův tým se tak nemá čeho chytit. Stejně tak tápe i tým, vyšetřující sérii vražd prominentních filantropů, lidí s dobrým srdcem, u kterých byste spíš čekali Nobelovku za mír než kulku do čela. Neměli žádné nepřátele, nejsou žádní svědkové útoků… Záhada.

Gila je snadné si oblíbit. Je klasickým případem agenta, který bere svou práci vážně, ale aby se z ní nezbláznil, snaží se o ironický odstup, trousí hlášky a vtípky. Byl by prostě jen dalším úplně normálním vyšetřovatelem, o jakých píše každý druhý – až na ten důraz na víru. Otázka víry se v téhle knize hodně řeší, v mnoha ohledech je přímo klíčová, proto je důležitá i pro Gila a proto je také hlavní hrdina každou chvíli v kostele – nejen pracovně. V oddělení domácího terorismu se najde spousta náboženských fanatiků a Gil už si na kostely vytvořil i tabulku hodnocení…

„Pod křížem byl umístěný oltář, pravděpodobně podobný švýcarskému Velkému hadronovému urychlovači. Ve vzduchu nad místy k sezení, kde několik tisíc lidí trpělivě čekalo na začátek bohoslužby, visel obrovský obraz Krista. Tolik to vypadalo jako na scéně nějaké bondovky, že když pastor nakonec za hromadného potlesku vešel, málem jsem čekal, že přinese bílou kočku.“

Jeho detailní znalost náboženství mu přijde vhod, když se ocitne tváří v tvář nejpodivnější kauze celé své kariéry: co když vraždí Bůh? Anebo Gilovi ze stresu a vyhoření definitivně hráblo?

Román mi připomněl jinou knihu, Přirozené příčiny od Jamese Oswalda. Ten byl také na hranici detektivky a mysteriózna. V anotaci na Modlitbu uvádějí psychothriller, na obálce stojí horor. Nedivím se, že v tom nakladatelství nemá jasno, román jde totiž zaškatulkovat jen stěží. Autor holt nutí lidi víc přemýšlet… Modlitba je totiž dle mého tak ze tří čtvrtin klasická policejní procedurálka, a ten zbytek… ten se prostě zařadit nedá. Mohu jen uvést, že závěr čtenáře opravdu překvapí, hlavně tím, jak úzkostlivě se autor celou dobu držel standardních postupů psaní detektivky o federálech a jejich vyšetřování, a pak to jedním šmahem celé popřel. Nechal své čtenáře nevěřícně zírat a revidovat své názory na knihu. Fascinovala mne obálka a díky ní jsem čekala něco docela jiného. Výsledek mne zaskočil a vyvolal celou řadu otázek, což je určitě přesně to, co autor zamýšlel – zasít do duší čtenářů nejistotu… Splněno.

Originál: Prayer, 2013
Překlad: Radovan Zítko
Vydal: Argo, 2016
359 stran