Na podzim 2011 vydalo nakladatelství MOBA první část tetralogie Johana Theorina, knihu Mlhy Ölandu, která obdržela cenu za nejlepší švédskou detektivku roku 2007 a v roce 2009 získala od CWA britskou cenu John Creasey New Blood Dagger za nejlepší debut. Společně s například Joem Nesbøm a jeho Spasitelem nebo Larssonovou Dívkou, která si hrála s ohněm získala kniha také nominaci v mezinárodní kategorii.
Staříci na stopě
V roce 1972 se v mlze na ostrově ztratil malý chlapec Jens a v první polovině devadesátých let, kdy se převážná část knihy odehrává, se obnovuje pátrání. Ale žádné houfy reportérů, potetované hackerky nebo rozsáhlý policejní aparát. Do pátrání se pouští trojice důchodců v čele s dědečkem zmizelého chlapce, bývalým námořním kapitánem Gerlofem. Gerlofovi, kterému to i v osmdesátce stále myslí, ale je kvůli zdravotním komplikacím v domově důchodců, někdo zašle sandálek. Zřejmě patřící zmizelému chlapci. Zájem projevuje i jeho dcera Julia, oslovující jej spíše křestným jménem než tati. Právě ona objeví jednoho z pátrajících důchodců mrtvého v kamenolomu. Julia se také seznamuje s místním policistou Lennartem, který jí pomáhá ve vyšetřování a také ji připadá stále sympatičtější.
Kapitoly odehrávající se v polovině devadesátých let střídají pasáže s Nilsem Kantem. Je to člověk, o kterém se mnoho povídá. Má sice na ostrově hrob, ale existují zvěsti, že stále žije. Nebo dokonce souvisí s Jensovým zmizením, i když už v té době měl být mrtvý? Sledujeme jeho příběh od dětství v roce 1936. Na konci druhé světové války zabil Nils dva vojáky, později se ukrýval v Latinské Americe, několik kapitol je zasazeno do Kostariky a osud ho zavedl například i do Panamy.
Stíny války
Děj knihy neplyne závratným tempem. Theorin tajemství naznačuje postupně, odtajňuje je pomalu a všechny souvislosti se propojí až na konci knihy v povedeném rozuzlení. I přes pomalé tempo však dokáže napínat, například v situaci, kdy dochází ke zvratu, kapitola často končí a děj se přesouvá do minulosti, ve sledování příběhu Nilse Kanta. Theorin kromě toho píše neobyčejně poutavě. Krásný, vytříbený jazyk vynikne především při líčení atmosféry ostrova, takže když se s oblibou mluví o mrazivých severských detektivkách, tohle je správný příklad. A horka Kostariky jsou tu určitým protikladem.
Potěšující je i psychologické ladění knihy, nahlédnutí do duší jednotlivých postav. Nils jako chlapec vyrůstající do Nilse puberťáka a pak do dospělého Nilse, který by se konečně rád vrátil domů ke své matce. Gerlof, který je kvůli fyzickým bolestem někdy odkázán na cizí pomoc, ale přesto se snaží vytrvat v pátrání. Julia, která se postupně sbližuje se svým otcem a začíná se smiřovat s tím, že její Jens už nežije.
Zásadní rozdíl oproti jiným severským detektivkám je, že se případ Theorinových hrdinů Gerlofa, Julie i Lennarta osobně dotýká (ano,i Lennart má své důvody, které se dozvíme) a nepátrají tedy jen ze služební povinnosti a s tím spojené touhy po pravdě.
Jiné, leč dobré
Oproti knihám Stiega Larssona, Joa Nesbøho nebo Larse Keplera nepíše Theorin tak líbivě, v jeho příbězích není tolik akce, je to zkrátka zase jiné čtení. Kdo jeho Mlhy Ölandu zatím nečetl nebo v konkurenci dalších severských detektivek na předvánočním trhu ani neobjevil, měl by jim věnovat pozornost. Do knihy se sice každý nemusí začíst lehce a hned, je však poutavá a výborně napsaná. Ukazuje, že severská detektivka není jednoduše zaškatulkovatelné čtení. Theorin není druhý Larsson, výrazný konkurent, který nabízí odlišný druh detektivek rozhodně ano!
Další ölandskou detektivku s Gerlofem chystá MOBA na květen 2012 a v českém překladu se bude jmenovat Smršť. Věřím, že se je na co těšit.
Originál: Skumtimmen (2007)
Překlad: Martina Knápková, Eva Otépková
Vydalo nakladatelství: MOBA, Brno 2011
edice Severská detektivka
384 stran
www.mobaknihy.cz
