Po „spikleneckém“ a „špiónském“ detektivním románu má třetí dobrodružství Erasta Fandorina přízvisko „hermetické“, což poukazuje na to, že se bude pátrat v uzavřené společnosti. Podobně jako na Poirotově Karnaku, brázdícím Nil, i mezi sevřenou posádkou Leviatanu se plíží smrt…
Leviatan je exkluzivní a ohromný parník, který se toho jara roku 1878 vydal na svou první plavbu na trase Southampton – Kalkata. Na palubě má ubytováno na tisíc pasažérů, mezi kterými je ale jeden, který za sebou v pařížském domě zanechal deset mrtvých, a ze sbírky starožitností si odnesl jen pouhý šátek. Vraha a šílence se vydává na loď lapit pařížský policejní komisař Gauche, jež si podle indicií vytipuje okruh podezřelých, které nechá zapsat do jednoho jídelního salónu, aby je měl hezky na očích. Tak se ocitnou pohromadě japonský chirurg, stárnoucí Angličanka, nervózní baronet, těhotná Švýcarka, zapálený indolog a ruský diplomat. Plus lékař s chotí a první lodní důstojník, aby byla sestava kompletní. Erast Fandorin brzy z podezření vypadne, a tak aspoň Gauchovi přispívá drobnými radami a debatuje s Aono sanem (postavou Japonce si určitě autor udělal radost, jako uznávaný japanista tak mohl nepřímo vzdát hold svému oblíbenému národu…)
Ale mrtvých na lodi přibývá a cíl cesty se blíží, dokáží Gauche s Fandorinem odhalit vraha ještě před Kalkatou?
Tahle knížka je určitě nejlepší z řady, alespoň podle mě. Jednak díky způsobu, jakým se příběh posouvá vpřed – formou dopisů a deníků různých pasažérů z podezřelého salonku, a druhak mám prostě slabost pro námořní dobrodružství, a v kombinaci s detektivkou… Co víc si přát.
Vydal: Albatros 2006
Překladatel: Zuzana Soukupová
