Výtečný román vás nenápadně vtáhne a už nepustí. Profesorka s kulkou v krku, kde se tam vzala?
Hlavní hrdinka si žije svůj poklidný a rutinní život do chvíle, kdy náhodou zjistí, že má v krku kulku. Od té doby už nic není jako dřív. Všechno kolem ní se rozpadá, jistoty se hroutí. Její praví rodiče byli zavražděni, ona sama je adoptovaná, náboj v hlavě je pozůstatek z vražedného útoku, který přežila. Caroline se proto zákonitě chce dozvědět o své skutečné minulosti co nejvíc, jenomže jak čtenáři detektivek moc dobře vědí, nebývá to zrovna dobrý nápad…
Ústřední zápletka mi hodně připomněla Agathu Christie a její Zapomenutou vraždu, kde si hrdinka koupí dům a najedou zjistí, že si na něj pamatuje, i když to není možné. Nevím, jestli to Mary Louise Kellyová napsala záměrně, ale i tady je kratičká pasáž, kdy je Caroline ve svém rodném domě, který je pro ni cizí, a najednou určitě ví, co bude na zdi za rohem. Okamžik rozpomínání na dávnou minulost je téměř totožný a fanoušci Agathy budou jistě zvědaví, jak se zápletkou naloží 21. století. Tady máme ale jeden zásadní trumf: tu kulku.
Hlavní hrdinka Caroline Cashionová mi byla sympatická hned od první stránky, kdy přiznala, že celé dny leží v knihách a ještě ji za to platí. Coby profesorka francouzské literatury si to může dovolit. Navíc svůj příběh vypráví v 1. osobě, takže se do ní můžete tím snáz vcítit. Nemluvě o tom, že Caroline jakoby přímo oslovuje čtenáře („Musím se vám přiznat, že…“) takže máte intenzivní pocit, že jen sedíme někde na kafi a posloucháte stěží uvěřitelnou historku své kamarádky.
Faktem ale je, že základ té historky má reálný původ. Mary Louise opravdu potkala někoho, kdo měl v sobě kulku a nechápal, kde se tam vzala. Že kolem téhle historie dokázala vystavět tak rozmanitý a zajímavý příběh, to už je jiná věc. Mary Louise má dar psát čtivě. Chvíli spolu s Caroline trnete, pak se zas smějete, když jí bratři vysvětlují baseball. A na konci jen žasnete.
Román rozhodně není žádný nervák, kvůli kterému byste nemohli spát. Ale zvědavost je hrozná mrcha. A vy moc chcete vědět, jak se Caroline popasuje s dalšími událostmi, které svým šťouráním uvedla do pohybu. Najednou zjistíte, že se vám hrdinka dostala pod kůži. Že vám na ní záleží, že jí rozumíte. Tím víc vás pak zarazí, co všechno dokáže udělat – nejsem si moc jistá, jestli by běžná profesorka s nosem zabořeným do Flauberta a Sartra zvládla to, co Caroline – ale správná detektivka má mít překvapivé finále, a tady to je splněno v mnoha ohledech.
Román Kulka je chytrý. A úplně jiný, než jak se tvářil ještě v polovině. Na srovnávání s Agathou jsem dávno zapomněla, protože Mary Louise Kellyová jela po vlastní ose. Spíš mi po dočtení naskočil jiný román, Revír od Helene Turstenové. Holt silné a kurážné hrdinky jsou zrovna v kurzu…
Originál: The Bullet, 2015
Překlad: Milena Pellarová
Vydal: Knižní klub, 2016
333 stran
