Jim Qwilleran je sympatický starý mládenec s velkou láskou a důvěrou ke kočičímu pokolení. Po úspěšném působení v oddělení umění novin Daily Fluxion získává pověření dalším pro něj velmi nezajímavým úkolem a tím je tvorba nové přílohy „Komfortní bydlení“.
Už první reportáž o domě sběratele jadeitů, pana Taita, doprovází poprask, protože se zdá, že byla podnětem pro loupež sbírky jadeitů a eventuální vraždy paní Taitové. Jim se jako bývalý reportér zabývající se kriminalistikou zaplétá do vyšetřování a snaží se uniknout z redakce bydlení. Šéf však pro jeho snahy nemá pražádné pochopení.
Paní Taitová však zemřela na zástavu srdce zřejmě leknutím a z loupeže je panem Taitem obviňován jejich sluha. Jim Qwilleran má značné pochybnosti o „velké“ lítosti nad ztrátou bohatství, jenž je prezentováno panem Taitem. Jediný, komu je celá záležitost evidentně jasná, je siamský kocourek Koko, který již projevil své znalosti lidské duše dříve. Stává ne nevrlým a ničí vše, co mu přijde do tlamičky. Až časem se ukáže, že dánské křeslo, růžové šaty a další byly sežrány ze zcela zjištného důvodu.
I druhá Qwilleranova reportáž je pořádnou bombou, protože se ukáže, že dům jenž byl předmětem článku nefunguje jako ubytovna pro mladé ženy, ale tak trochu jako veřejný dům.
Konec příběhu znamená pro Koka navíc získání kočičí přítelkyně Yum Yum a pro Jima větší důvěra ze strany šéfredaktora. Nejvyšší odměnu však získává přece jenom Koko. Totiž novinářský průkaz.
Pomalu si začínám na tuto dvojičku nyní posílenou o kočičku Yum Yum zvykat do té míry, že se mi stýská po dalších příbězích výjimečně chytré kočky a nedočkavě pátrám po další knize.
Originál: The Cat Who Ate Danish Modern, 1967
Vydal: Oddych ve spolupraci s GABI, 1995; in: Tři případy a Jim Qwilleran
Překlad: Oldřich Vidlák
