1.
„Já jsem vždycky věděl, že u policie zbohatnu!“
Slova Drsného Harryho ve chvíli, kdy mu kolega do ruky vrazí tašku plnou výkupného určeného ovšem pro lotry.
Nejsou to nijak zvlášť pokleslé filmy!
Ale podobně jako třeba filmová série Čelisti, odpuzuje některé „slabší povahy“ i pětice filmů o policejním inspektorovi Harry „Dirty“ Callahanovi, se kterým neodmyslitelně srostl herec Clint Eastwood (nar. 31. května 1930).
Na morální profil těchto snímků každý z nás může mít vlastní názor. Podle toho mého jde o pohádky. O nic více, o nic méně. A to o pohádky s každým dalším pokračováním za vlasy víc přitažené.
Přitom je ale zvláštní, že přemrštěnost zde předváděných situací obvykle ještě nepůsobí směšně, tak jako tomu bývá v mnoha dnešních filmech. Naopak, ty situace působí dokonce věrohodně.
Jak to? Má na tom bezpochyby podíl i herec (a v jednom případě série také režisér) Clint Eastwood. Jen prostřednictvím své osobnosti dokázal věrohodnost zformovati i tam, kde by devětadevadesát herců ze sta zkolabovalo.
2.
Filmy o Drsném Harrym (kterého měl původně hrát Frank Sinatra!) vznikly v letech 1971-1988, od kteréhož roku i marně čekáme na šesté pokračování. Bude jistě natočeno, ale nevěřím, že ještě s Clintem. Role se nepochybně ujme jeho mladší duplikát. Problém je zatím jenom v tom, že takový duplikát ještě nikdo nenašel.
Ten ryzí Drsný Harry už to pak nebude, to si prostě přiznejme: asi jako ze Steva Martina se také nestal druhý Clouseau, a to se o to v nové verzi Růžového pantera pokoušel značně urputně. Ale už vstupme do Eastwoodova světa! A je tu…
Film první říká zde Callahanův šéf.
Ta věta je více než na místě. Předjímá a symbolizuje celý Harryho přístup k dopadávání zločinců. Jest to přístup poněkud westernový a svou zbraň, tedy revolver Magnum 44, drží městský bojovník taktéž silně westernově, a tedy protipředpisově, ne oběma rukama, nýbrž jen pravicí a s hlavní trochu dolů… Přesto či právě proto odstřeluje drsný Callahan tímto „kvérem“ zločince až jako králíky.
„Bylo by nechutné, kdyby policie musela užívat takovéto zbraně,“
Hned jedna z vůbec prvních scén v prvním filmu ostatně ukazuje až neskutečnou spoušť, již natropí „špinavý“ (jiný výklad slova dirty) polda pouhými pár výstřely. Tyto rány jako hrom přičarují na ulici za pomoci hydrantu dokonce i vodotrysk, ale kanonáda ani tím nekončí. „Sám veliký“ kráčí jako sebevrah k bance takto vyválčenou krajinou a samozřejmě mu není zkřiven lotrasy ani vlásek na obočí… Mimochodem, onu poutavou scénu s hydrantem později Clint Eastwood zrežíroval a zparodoval ve své komedii Žár velkoměsta…
Výše naznačený přímočaře brutální způsob jednání je dnes ve filmech přečastý. Ale roku 1971? Pro diváky se zdál být šokující a jeden kritik dokonce snímek Dirty Harry označil za nekrofilně fašistickou báseň. Dnes nechápeme. Přesto právě tento snímek předjal nyní běžnou podobu akčně kriminálních thrillerů a inspiroval třeba i natočení podstatně neskutečnějšího a absurdnějšího filmu Přání smrti (1974) s Charlesem Bronsonem, na který pak také navázala ještě čtyři, v tomto případě ale opravdu diskutabilní pokračování. To třetí je přímo ukázkou filmového vyžívání se v masakru a svou ulétlostí se snad až dotýká týchž enkláv poezie, jako když současný guvernér státu Kalifornie pálil v Komandu kulometem přes jemné záhony růží…
Ale raději k rozumnějšímu Harrymu. „Vyžeru všechno nejhorší,“ konstatuje, a to nám znovu připomíná, že slovo DIRTY je skutečně možné přeložit i jako ŠPINAVÝ. I tak se ale tento ztepilý (ale nijak zvlášť svalnatý) muž snaží udělat své město ČISTÝM.
A staví se k tomu úkolu paličatě, zarputile… a nekorektně. Nejen jeho symbolický běh k velikému kříži přitom ve filmu naznačuje i snahu tvůrců o jistý přesah. Na ten bohužel bylo v pozdějších dílech více nebo i méně rezignováno.
Ale tady ještě ne! Ve scénáři prvního filmu, který společně napsal jistý manželský pár (Harry a Rita Finkovi) a jenž se inspiroval skutečným případem nikdy nepolapeného vraha jménem Zodiac, se ještě najde snaha o umění, i když spojená se spoustou nelogičností a nepravděpodobností.
Bylo to už koncem šedesátých let, kdy začal Zodiac San Francisko terorizovat. Zřejmě šlo o psychopata. Postupně a patrně zcela namátkou (ačkoli se mi vtírá i vzpomínka na román Agathy Christie Vraždy podle abecedy, kde to namátkou naprosto nebylo) zabil asi pět lidí, přičemž policii výsměšně zasílal výhružné dopisy (dnes by možná šlo o maily). Podle všeho se ale pravý Zodiac už roku 1969 odmlčel – a nikdy nebyl vypátrán.
V případě prvního a nejdůležitějšího z filmů o Drsném Harrym stojí ale za zmínku nejen on. Je např. třeba zdůraznit, že hned dvě scény zde „jako záskok“ režíroval sám Clint Eastwood. Jde o pasáž se sebevrahem na střeše…, a pak o scénu s homosexuálem v parku. Ale když na konci filmu Harry znechuceně hází do řeky služební odznak číslo 2211, vězme, že se to Clintu Eastwoodovi pranic nelíbilo. Tu scénu údajně zpočátku odmítal natočit, ale režisér, který byl jeho přítelem, ho k tomu nakonec přesvědčil. Prohlásil totiž, že zde přece jenom nejde o vyloženou abdikaci, nýbrž o čistě momentální znechucení. Ale dívejme se dál!
Film druhý , kde Harry říká ve finále: „A člověk poznal meze svých možností!“
Roku 1973 tedy následoval snímek Magnum Force (čili Síla revolveru Magnum). „Ne, nikdy bych nevstoupil do dveří s Harrym,“ praví tu jeden, také dosti tuhý chlapík. „Až příliš moc lidí ho nemá rádo.“
Přesto Callahan opět přežije. Ale onomu výroku skutečně odpovídá neustálá a opět značně nepravděpodobná hrdinova samota, ke které je odsouzen ve většině klíčových okamžiků. Ach, proč jenom mu nikdo nepomáhá?
A co všechny ostatní policejní složky? Proč jdeš, Harry, do všeho sám? Ale takový už bývá western a v této jeho moderní variantě se padouch nakonec vyloupne přímo z Harryho šéfa, který je v samém závěru i s autem odpálen „až na Měsíc“. Právě z toho důvodu, aby „poznal meze svých možností“.
Film třetí
Zde jiný Callahanův šéf říká: „Harry! Ty mi připadáš jako z jinýho světa!“
A úhledný farář konstatuje: „Jste ostudou tohoto města!“
Prostřední snímek série se mimo to vyznačuje i stejně pohlednou jeptiškou, vyzbrojenou ovšem samopalem. Ten film se jmenuje The Enforcer (1976), a to lze přeložit jako Vykonavatel či Neúprosný. Vraždící teroristé podle vynucují milion dolarů, ale Harrymu se jejich touha po zbohatnutí příliš nelíbí. A dál?
Zatímco první film se ještě zcela obešel bez milostných peripetií a vzplanutí, tady už se to dál nedalo táhnout a Callahan se i v tomto směru dostává do určitého nebezpečí. Je mu přidělena parťačku, se kterou tedy neochotně vytvoří tandem, ale brzy jí taky stroze vysvětlí, jak to s prací po jeho boku bude: „Kdo chce bejt dřevorubec, tak musí tahat velký klády.“
Ale také jedna památná otázka bude zde položena. Zní: „Jak velkej blázen může bejt policajt?“ Odpověď? V Harryho podání opět mile strohá: „Až to zjistíš, dej mi vědět!“
Následoval film čtvrtý, ve kterém Harry pro změnu říká:
„My vás nenecháme jen tak odejít!“ A padouch na to: „Kdo my?“ A Harry: „Smith, Wesson a já.“
Vůbec nejdrsnějším dílem série se nepochybně stal tento Náhlý úder (1983). Snad i z toho důvodu, že právě tady se Clint poprvé chopil režie. Jeho protivnici zosobnila hercova tehdejší partnerka Sondra Lockeová. Hraje ženu, kterou znásilnili. Ona se mstí, a to hned dlouhou sérií vražd. Je Zodiakem v sukních, ale aby nedošlo k omylu: Eastwood ani tady neztrácí humor a zboxuje kupříkladu dva statné siláky. Udělá to v přítomnosti jisté vdovy a popotáhne kravatu, aby k té vdově prohodil pouze decentně: „Přijdu znova. Až odložíte smutek.“
Film tentokrát ukazuje americkou policii jako už natolik prohnilou a lumpy jako natolik zvrhlé, že vskutku nelze než stranit Harrymu, i když on sám je fakticky jen dalším ze zabijáků. Ale straníme. I když uprostřed snímku slavnostně otevírá kazetu s revolverem, kterým hodlá nadále nahrazovat zatímní policejní zbraň. Ne, neubráníme se samozřejmě úsměvu nad bronsonovsky přehnanou teatrálností té scény…
A dál? Po vzoru sira Alfreda Hitchcocka (film Cizinci ve vlaku, 1950) končí čtvrtý díl věru pitoreskním soubojem na dětském kolotoči. Harry pak definitivně poruší zákon, když kamufluje dívčinu nevinu. Co udělá? Nechá mnohonásobnou vražedkyni-mstitelku klidně uniknout.
Film pátý
Policista se na jeho konci ptá: „Kde je Rook?“ A Harry opáčí: „Visí tam vzadu.“
Až dosud poslední „kousek“ cyklu byl natočen roku 1988, což bude už dvacet let, a to pod titulem The Dead Pool (doslova Mrtvý bank). U nás bývá uváděn jako Sázka na smrt.
Režisér Buddy Van Horn jako by se zde na konci pomyslného oblouku dost přiblížil prvnímu z filmů a přidržuje se i jeho schématu. Ale také to navíc, co zde zříme, stojí za vidění, a nezapomenutelnou je dozajista sekvence honičky s dálkově ovládaným autíčkem-pumou, která v ulicích San Franciska věrně a na týchž místech kopíruje slavnou automobilovou honičku z filmu Bullitův případ (1968).
Pak je tu ovšem i běžecká scéna, a ta je zase obdobou honičky z Francouzské spojky (1971).
A co přihodili tvůrci „navrch“? Například píseň Vítej do džungle od metalových Guns ´n´ Roses. V malých rolích se objevují Liam Neeson a tehdy ještě nijak známý Jim Carrey, Eastwoodův přítel. Harryho parťákem je tentokrát sympatický Číňan ovládající bojová umění, dnes by ho nejspíš hrál Jackie Chan. A jinak?
Opět jsme, jak už je zvykem, svědky odstřelování zločinců co králíků, přičemž kamera Eastwooda při této činnosti megalomansky zabírá zdola. Osaměle zabijácké akce v jeho podání ale i nadále působí dost věrohodně, i když… Ne, nebudeme nad počty zlikvidovaných lumpů radši příliš přemýšlet…!
A co závěrečná sekvence?
Jak už naznačeno, ústřední lotr je zlikvidován dokonce pomocí harpuny. Zůstane viset na zdi, a to už je skutečně nutno brát s notným nadhledem a spíš jenom jako nadsázku.
A celek? Celá pentalogie?
Nezapomenutelnými jsou určitě úvodní scény Harryho příchodů k šéfovi, u kterého jej vždy čeká kárání, na které reaguje více než úsporně. V těch chvílích Harry opravdu připomíná spíše bytost z jiného světa, než běžného smrtelníka. A na úplný závěr ještě připomeňme vůbec nejpověstnější hlášku těch filmů, která, jak víte, zní: „Udělej mi radost.“ Callahan těmi slovy vyzývá už pokořené zloduchy, aby snad přece ještě tasili a nechali se tím pádem „odbouchnout“. Nikdy však netasí. Také herec a president Ronald Reagan jednou tento slogan použil, a to ve chvíli, kdy škemral o své znovuzvolení. Ostatně skoro jako od Clint Eastwooda převzatý působí i jiný jeho památný výrok „kdyby nastala krize, vzbuďte mne, i kdybych byl na zasedání vlády.“
Jako filmový kovboj ale Reagan na Eastwooda neměl a dobře to naštěstí věděl, zatímco Clint ještě lépe chápal, že aby uspěl, musí zůstat kovbojem i na ulicích velkoměsta.
