Podmanivý kriminální román z akademického prostředí kodaňské univerzity se točí kolem ptáků, rodičů a tajemství, která nabourávají životy…
Už z prvních kapitol se dozvíme hodně o Darwinovi, dinosaurech a sporu o původu ptáků. Jak by také ne, když hlavní hrdinka Anna Bella Norová studuje buněčnou biologii a srovnávací zoologii a moří se s diplomovou prací právě na téma, z čeho dnešní ptáci vlastně pocházejí. Během chvilky vás vtáhne akademické prostředí Institutu biologie se všemi svými podivíny. Ať už je to Annin vedoucí práce protivný Helland, další diplomant a kamarád Johannes nebo externí vedoucí Tybjerg s pověstí plachého cvoka…
Na scénu vbrzku vstupuje Søren Marhauge, nejmladší kodaňský policejní komisař. Na dvaceti stránkách je nám tu představeno jeho zázemí, rodina i vztahy, a za tu jedinou kapitolu jsem si ho stihla oblíbit i dokonce uronit slzu nad jeho smutným příběhem. Posledním do trojice ústředních postav je Kanaďan Clive Freeman, biolog, zastávající právě opačný názor na vývoj ptáků, než jaký hájí profesoři v Kodani. S tím umanutým chlapem nejde moc sympatizovat, ale lze ho aspoň trochu chápat. Je to další postava, která se nám zažere pod kůži…
Profesor Helland je nalezen mrtvý a Søren dostane případ na starosti. I když to zprvu vypadalo na přirozené příčiny, z konceptu všechny vyvede nechutná a matoucí zpráva patologa, a tak se musí komisař vrátit na univerzitu, do prostředí, které je víc než uzavřené, a potkávat se tam s naježenou Annou, jež by rozhodně titul Miss Sympatie nezískala…
Měla jsem zpočátku dost problém se do Anny vcítit. Jistě, měla dost starostí kolem malé dcerky, na kterou nebyl čas kvůli diplomce. Pak smrt vedoucího práce, a Annina hlavní starost byla, aby jí kvůli tomu nepřesunuli obhajobu. Chovala se prostě divně a nějak jsme si nesedly. Ale postupně mi docházelo, že to celé bylo schválně, že ten problém byl v ní. Měla co dělat sama se sebou, a své problémy si začala připouštět a řešit až v průběhu času. Nakonec to s ní zas nebylo tak zlé…
Zatímco Søren pátrá oficiálně, Anna má přístup do všech kanceláří institutu a ke všem drbům a tak nějak samovolně sbírá informace z poněkud jiného úhlu. Ale vlastně se tu řeší především soukromé problémy. Anna jde do sebe a pátrá ve svém dětství po příčinách svého neklidu, Sørena zas doženou staré a nezhojené šrámy na duši… Pátrání sice stále probíhá, ale jakoby ustoupilo do pozadí a stalo se jen jakousi kulisou a katalyzátorem pro komornější dramata hlavních postav… Která se ukáží být mnohem zajímavější než stagnující vyšetřování.
Fascinující příběh se i přes řadu odborných pasáží čte málem sám od sebe, a o parazitech teď vím víc, než jsem kdy chtěla. Dinosauří peří bych nejlépe popsala jako úžasný psychologický příběh s vedlejší kriminální zápletkou; takový, kdy věci zprvu černobílé získávají nakonec různými úhly pohledu nepřeberné množství barev. Nikdo nezůstane stejný… Jen mrtví zůstanou mrtvými.
Originál: Dinosaurens fjer, 2008
Překlad: Kristina Václavů
Vydala: Jota, 2012
439 stran
www.jota.cz
