Do vydání nového románu s Harrym Boschem spisovatele Michaela Connellyho zbývá jen pár měsíců. Co takhle se mezitím podívat na Harryho druhý případ? Objasňování zdánlivé sebevraždy kolegy zavádí Bosche do podsvětí Los Angeles, odkud vedou drogové cesty až do Mexika. Působivý román v tradici tzv. „Drsné školy“, odehrávající se počátkem devadesátých let.
Detektiv Harry Bosch si užívá poklidného večera ve svém domě na kopci nad Los Angeles. Společnost mu dělá pouze jazzová muzika ze starého gramofonu a zapnutá policejní vysílačka. Když se z ní ozve hláška o nálezu mrtvého těla v ošuntělém motelovém pokoji, Harry zpozorní. Má přece pohotovost, tak proč ho k tomu nezavolali? A proč je v éteru kolem (na první pohled sebevraždy) takový rozruch?
Telefonátem na ústředí si detektiv potvrdí svou neblahou předtuchu. Jde nejspíš o Calexica Moora, kolegu, se kterým se Bosch nedávno krátce setkal. Moore se už několik dní pohřešoval a v oddělení navíc kolovaly spekulace, jestli nepřeběhl na stranu zločinců.
Harry by případ rád vyšetřoval, ale je z něj brzy odvolán. Dostane za úkol vyřešit některé případy za nemocného kolegu. Jako první si bere na starost zdánlivě banální případ mrtvého hispánského dělníka, který byl nalezen v zapadlé uličce. Postupem času se však v tomto a v dalších případech objevuje jméno mrtvého policisty. Je to náhoda? Harry je přesvědčen, že je za tím něco víc, a rozhodne se navzdory všem nařízením a zákazům od nadřízených přijít věci na kloub. Je mu jasné, že se policie snaží z nějakého důvodu vyšetřování Moorovi smrti zamést pod koberec, a tak se nebude moci s výsledky pátrání nikomu svěřit. Bude v tom sám, musí vyšetřovat jen na vlastní pěst.
Americký autor Michael Connelly, původní profesí novinář, představil svého detektiva Hieronyma „Harryho“ Bosche v roce 1992 románem Černá ozvěna. Následně se k této postavě začal vracet téměř každý rok a dodnes vyšlo v sérii „Harry Bosch“ sedmnáct románů (osmnáctý – s názvem Přeběhlík – vyjde na konci listopadu tohoto roku). Kromě toho vyšlo ještě pět titulů v řadě „Mickey Haller“, což je losangeleský advokát a nevlastní bratr Harryho. První příběh s tímto právníkem byl zfilmován a v Česku uveden pod názvem Obhájce. Bosch se dočkal dvou řad stejnojmenného televizního seriálu (třetí řada se chystá). Z toho vyplývá, že Connelly je velmi plodný a úspěšný autor. Obliba jeho knih neklesá.
Příběhy s Harrym Boschem jsem objevil až teprve v patnáctém románu série (Pád). Zpočátku jsem se příliš nepřikláněl k častému srovnávání autora s Raymondem Chandlerem a Bosche s Philem Marlowem. Možná to bylo dáno tím, že Marlowe proslul svými sarkastickými hláškami, zatímco Bosch humorem velmi šetří. Zatímco Marlowe má rád svou whisky v šuplíku pracovního stolu a zdánlivě se moc nepřetrhne, Harry Bosch postupuje metodicky, zakládá složky, ověřuje fakta atd. Abychom našli spojitosti, musíme hledat víc. Příběhy obou literárních hrdinů spojuje stejné místo děje – Los Angeles. Pro mnoho lidí symbol luxusu, oslnivého Hollywoodu s jeho filmovými hvězdami, ale pod tím vším teče stoka špíny v podobě drog, bídy, zoufalosti, prostituce a organizovaného zločinu. Tohle věděl Marlowe, ví to i Bosch. Oba své město svým způsobem milují i nenávidí a oběma je smutno z toho, co se z něj stává. Marlowe je soukromý detektiv, a tak případy řeší na vlastní pěst. Harry je sice policista (zpočátku z oddělení vražd, později z oddělení nevyřešených případů), ale jak je mu často vytýkáno, „nehraje s týmem, ale sám za sebe“. I on často zločiny řeší po svém a leckdy musí vykonat spravedlnost vlastní rukou.
Podle řady přispěvatelů diskuzního fóra na autorově oficiální stránce patří právě Černý led (jde o název pro směs tvrdých drog, nové „zboží na trhu“) spolu s Posledním kojotem k nejlepším autorovým dílům. I když jsem ještě nepřečetl všechny Connellyho romány, musím dát těmto čtenářům zatím zapravdu. Právě tady prosakuje všudypřítomná melancholie hlavní postavy, bezmocně a snad i odevzdaně sledující morální i sociální úpad „Města andělů“. V tomto románu se více než v ostatních autor Chandlerovi přibližuje. Špinavé motely, pouliční prodejci drog, omšelé a zapadlé nálevny, bezútěšnost utápěná v levném alkoholu, mexické gangy, korupce v řadách policie a státních úředníků, politikaření.
Uvnitř hospoda připomínala černou díru s dlouhým, okrouhlým barem a bez stolů. Posedět s přáteli v boxu se tu nedalo. Byla zařízená na osamělé opíjení. Ideální místo pro manažery sebevrahy, co si potřebují dodat odvahy, zkrachovalé policajty, přemožené samotou, již si zabudovali do vlastních životů, spisovatele, kteří už nemají o čem psát, a kněze, neschopné odpouštět hříchy ani sobě samým. Místo tichých pitek do němoty, dokud je za co. Za židli u baru se platilo pět dolarů a jeden za sklenici s ledem do přinesené whisky. Sklenice stála tři baky, ale většina hostů stejně brala svůj lék neředěný. Bylo to tak levnější a rychlejší. Jméno Poe v názvu prý nemělo nic společného se známým básníkem, nýbrž vyjadřovalo sdílenou filosofii zdejší klientely: Pohoda osamělého egoisty.
Str. 102-103
Ti, kdož čtete příběhy s Harrym Boschem, už víte, že má dceru. Tady ho ještě zastihujeme coby svobodného a bezdětného třicátníka. Veterána z Vietnamu, milovníka jazzu a studeného piva. Ale především jako velmi chytrého, nekompromisního a neúplatného policistu. I přes svůj relativně mladý věk toho zažil tento iluzí zbavený samotář už hodně a na jeho uvažování je to znát. Vyrůstal v různých dětských domovech, které se na něm v určité míře podepsaly, stejně jako pozdější válečné zkušenosti. Právě proto z něj cítíme smutek při vyšetřování kolegovi smrti. Pár měsíců před tím, než byl nalezen mrtvý, se rozešel s manželkou. Když jí Harry vyslýchá, uvědomuje si, že se mu líbí a nechápe, jak to mohl Moore „tak zbabrat“. Tuhle otázku si klade později ještě několikrát. Ostatně téma minulosti, s chybnými rozhodnutími a dávnými křivdami, se nese románem velmi výrazně.
Přitom všem však autor nezapomíná na udržování čtenáře v napětí. I když se příběh odvíjí poměrně pozvolně, je tu stále ono vzrušující odkrývání něčí – v tomto případě kolegovy – minulosti. Byl tím, za koho ho všichni pokládali? Proč musel zemřít? Co skrýval? Později přibývají další klienti na pitevní stůl a je otázkou, kdy se i Harry ocitne v ohrožení. Závěrečná pasáž příběhu se odehrává na americko-mexickém pohraničí a částečně i v Mexiku. Na konci románu nás čeká překvapivé odhalení, jak se na správný detektivní (v tomto případě spíše kriminální) román sluší. Opět si můžeme na konci říci, že jsme to mohli tušit (navíc jistá „finta“ už byla použita ve více románech), ale neuvědomili si to. Nicméně alespoň jsme si o to víc vyvrcholení románu užili.
Michael Connelly obdržel za Černý led od japonské společnosti Maltese Falcon Society of Japan Cenu Maltézského sokola (Maltese Falcon Award), a to za nejlepší příběh roku se soukromým detektivem (zde se ta podobnost s Marlowem a pátráním na vlastní pěst jen potvrzuje). Pokud ve Vaší sbírce tato druhá kniha série chybí, měli byste to napravit. Najdete tu to nejlepší z tzv. „Drsné školy“ – melancholii, smutek, sociální kritiku, ale také napětí a charismatickou hlavní postavu.
Originální titul: The Black Ice (1993)
Vydáno: St. Martin’s Press, New York (1994)
Vydání v České republice: Domino (2000)
Přeložil: Zbyněk Gross (2000)
312 stran
