Černý démant (Martin Walker)

cerny-demantU knih Martina Walkera si přijdou na své jak milovníci detektivek, tak i obdivovatelé sladké Francie. Kdo tam byl alespoň jednou (nebo četl knihy Petera Mayleho), toho chytla Francie za srdce. A Walker se nejspíš Maylem inspiroval a také si tam pořídil dům, zapojil se do sousedských vztahů a stal se čestným Francouzem. Může tak o zemi galského kohouta zasvěceně vyprávět a čtenáři se díky němu dozvědí detaily, jaké v průvodcích nenajdou.

Jak už název tohoto třetího románu v sérii napovídá, půjde tu o záležitost čistě francouzskou a to jsou lanýže. Dozvíme se leccos o jejich hledání i prodeji. Ale protože autor nezastírá, že život není jen růžový, zapojí svého hrdinu, périgordského policistu Bruna, do vyšetřování „lanýžové mafie“. Někde uprostřed řetězce dodavatelů a obchodníků totiž dochází k přimíchávání nekvalitního čínského lanýže, který ničí kvalitu francouzského zboží. Ale pokud vám to na detektivku připadá málo, vězte, že v románu se bude proplétat hned několik případů, záhad a nepříjemností. Od politického boje o křeslo starosty až k čínským gangům, které si zasedli na místní Vietnamce. Ale největším případem bude brutální vražda Brunova známého přes lanýže a lov sluk, Hercula Vendota.
Může být motiv skrytý v Herculově minulosti ve zpravodajských službách? Nebo v jeho působení v Alžírské válce – nebo té vietnamské? Bruno se s pomocí různých složek francouzské policie snaží rozmotat tuhle záhadu, ale protože jsme tam, kde jsme, hodně se u toho vaří a jí a taky hraje ragby. Nevěřili byste, co všechno se dá zjistit nad citronovými koláčky…

Romány Martina Walkera jsou dosti klamné a ošidné. Člověk si řekne „jé, knížka z Francie! Slunce, prázdniny, pohoda…“. Jenže. Takové jsou jeho knihy jen na první dojem. Ale už v předchozích dvou románech Walker prokázal, že se nijak nepokouší ignorovat negativní věci. Naopak, v jeho knihách se dočteme i o spodních proudech xenofobie, ekoterorismu nebo o boji soukromých vinařů s nadnárodními koncerny. Zkrátka Walker rozhodně nezavírá oči před realitou. A tak i když jsem byla zvědavá na všechny ty postavičky z minulých dílů, zajímalo mě také, do čeho palčivého šťouchne autor tentokrát…
A byla jsem opravdu zaskočená. Nenapadlo by mě, že budu ve francouzské detektivce bádat nad vietnamskými klany a triádami. Ale český čtenář možná ani netuší, že Francie má s Vietnamem mimořádné vztahy už z koloniální éry, vztahy rozhodně jinačí, než jaké máme my.
Obyčejný venkovský polda Bruno Courréges se tak z vyšetřování útoku na místního stánkaře pana Vinha dostane až na koordinační schůzku policie s hlavami různých mafií, což byl také obrat, který vyvedl z míry. Ale jinak?
Spousta Francie a pobavených úsměvů: Bruno chaoticky proplouvá souběžnými případy, aby je zdárně vyřešil, k tomu hraje Pére Nöella na vánočním večírku, shání škole novou profesorku přírodopisu a snaží se prokličkovat mezi „svými ženami“.
Kdo nečetl předchozí dvě knihy, bude maličko tápat ve vztazích, ale kdo zná, bude jako já podezírat nového kandidáta na starostu úplně ze všeho, jen aby vypadl ze hry a nekazil svými čachry báječnou idylku v St Denis…

Podtrženo, sečteno – tohle vymyšlené městečko v Périgordu odráží aktuální problémy, tedy i vraždy a organizovaný zločin, ale přes to všechno je to Francie, a ta francouzská mentalita dýchá z každé stránky… Neznám žádnou jinou detektivku, kde by se tolik jedlo a slavilo. Ideální čtení pro všechny, ale hlavně pro ty z nás, co letos v létě zůstávají doma…

Originál: Black Diamond, 2010
Překlad: Jan Klíma
Vydal: Dokořán, 2014
230 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.