Nový díl oblíbené série francouzských detektivek Fred Vargas s komisařem Adamsbergem se z Paříže přesouvá do pověrami opředené Bretaně…
Komisař Adamsberg má rád záhady. Do jedné bretaňské vesnice se prý vrátil přízrak, který zvěstuje smrt – strašidlo z místního hradu, jehož dřevěná noha vyklepává přicházející úmrtí a děsí tím pověrčivé vesničany. A taky tam žije potomek spisovatele Chateaurbrianda, který je mu dokonce velmi podobný. Místní celebrita je teď ale podezřelá z vraždy…
Adamsberg se přátelí s místním komisařem a celá ta věc ho z nepochopitelných důvodů fascinuje, a to natolik, že ho ministr vnitra celým případem pověří – musí zachránit Chateaubrianda před vrahem, který to na něj chce hodit a zesměšnit tak francouzský literární odkaz. Jak by to vypadalo v médiích? A tak komisař bere půlku své pařížské party a vyráží do Louviecu…
Na tuhle knížku jsem se těšila dlouho, celých šest let, takže si z předešlých dílů pamatuju jen dojmy. Skvělý překlad, poťouchlý humor, literární a historické odkazy (autorka je historička, takže se není co divit). Zápletky zamotané natolik, že se v nich nevyznají ani vyšetřující, a komisař, který místo pátrání dělá dlouhé procházky, na nichž loví nápady a ztracené myšlenky. A báječně praštěná parta kolem Adamsberga, který je mezi těmi cvoky nekorunovaným králem. Pamatuji si, že tam měli obryni, odborníka na ryby a pohádky, alkoholika, rváče a trumberu, který se hodí jen na roznášení kávy. Prostě sbírka individuí, která by jinde nefungovala zdaleka tak dobře, pokud vůbec. A tady jsou zpátky v plné síle, i když jen polovina.
Vůbec mě nepřekvapilo, že se hlavní vyšetřování opírá o kousance blech a vraždy koček – Adamsbergovy metody jsou totálně bizarní. Ale v obyvatelích Louviecu jsem se ze začátku malinko ztrácela, pokud nebyli něčím zvláštní (jako zpívající hostinský, klevetivá bába nebo bývalý Hrbáč) chtělo to diagram. Ale naprosto jsem si užívala spletitost případu, který se nedal nijak odhadnout a zatáčel nečekanými směry. Jen ta „vesnice“ mi vrtala hlavou – Louviec má podle všeho fungující internát, nevěstinec i elektro, takhle si v Bretani představují „osadu“? Nicméně se brzy ukáže, kdo je ve vsi na čí straně, když policajtům půlka osazenstva pomáhá ve zběsilých manévrech, jež doprovázejí vyvrcholení celého případu….
Nevím, co na knihu bude říkat někdo, kdo nečetl žádný předchozí díl, kdo nezná pozadí celé té kriminálky ani bláznivé zápletky a zašmodrchaná vyšetřování. Ale dost závidím těm, co se pro tuhle zvláštnost nadchnou a najdou si dřívější díly a teprve si přečtou, jak se Adamsbergův tým dával dohromady. Možná se k nim vrátím taky, protože vargasovky patří k těm vzácným detektivkám, které můžete číst opakovaně, i když už znáte pachatele. Je to prostě požitek. A k tomu si dám sklenku chouchonu, což je bretaňská verze medoviny, který v tomhle dílu všichni popíjejí, aby jim to líp myslelo…
Originál: Sur la dalle, 2023
Překlad: Kateřina Vinšová
Vydal: Argo, 2024
411 str.
