Blanche na útěku (Barbara Neelyová)

Blanche na útěkuBlanche prostě neměla svůj den. Namísto obvyklé pokuty jí soudce za vystavení nekrytých šeků poslal do doopravdickýho vězení. Sice jen na měsíc, ale pro někoho s klaustrofobií a dvěma dětma na krku nepředstavitelná doba. Proto když se naskytne malilinkatá šance ze soudní budovy vzít roha, panikou hnaná Blanche neváhá ani vteřinu.

Blanche Whiteová pracuje jako uklízečka a pomocnice v domácnosti, a protože ví, že je v tom dobrá, za svou práci se nestydí. Ale ostatní to vnímají kapku jinak, obzvlášť když je Blanche černoška, co se pokouší prosadit na zkostnatělém Jihu.
Naštěstí se při svém nerozvážném útěku dostane do čtvrti, kde měla dojednanou výpomoc, a protože rodinka o změně plánů informována nebyla, Blanche snadno vklouzne do své role pomocného personálu. Tím, že ze sebe dělá hloupější, než je, a taky díky přirozené neviditelnosti služek si vcelku brzy udělá obrázek o domácnosti, se kterou bude trávit týden na venkově: uťápnutá ženuška, sebevědomím hýřící manžel, bohatá tetička-alkoholička a milý, retardovaný hoch, který má zdědit tetiny peníze. Kolik takových rodin už Blanche viděla.
Za ta léta, kdy pracovala u bohatých bělochů, už tuhle partu prokoukla. A stejně, jako se  praxí naučila vnímat atmosféru domu, dokáže vycítit i napětí v rodině. A v téhle konkrétní se k něčemu schyluje. Čím déle je v domě, tím větší získává dojem, že všichni krom pomalejšího Mumsfielda něco hrají, že nikdo není doopravdy sám sebou…
Bylo to zvláštní a napínavé sledovat z Blanchina úhlu pohledu dění v domě – z útržků rozhovorů, podivných telefonátů a drbů známých klepen si dávat dohromady zmatený obrázek vztahů, intrik a záhad. Ale jak do toho zapadá místní šerif?
Když však onen šerif údajně spáchá dost nepravděpodobnou sebevraždu, napětí v domě se málem dá krájet. Blanche si je jistá, že ví, kdo je za šerifovu smrt zodpovědný, ale utéct z domu nemůže, sama je na útěku a takhle by na sebe jen přitáhla pozornost. Musí tuhle hru hrát dál, jakkoli je nebezpečná…

Ačkoli je příběh napsán v lehkém duchu, kdy se čtenář může usmívat nad Blanchinou jemnou manipulací domnělými pány domu, má i své spodní proudy. Odehrává se totiž v době, kdy mají ještě všichni černí v živé paměti řádění Ku-klux-klanu, nespravedlnost systému a strach. A Blanche kolem sebe i teď vidí ty rozdíly a propast, která ji dělí od lidí, jimž působí dobře rozkazovat černému služebnictvu.
Barbara Neelyová stvořila v postavě Blanche Whiteové silnou hrdinku s pevnou vůlí, kterou je snadné si oblíbit a držet jí palce, obzvlášť když příběh vygraduje do nečekaně dramatického finále. Vůbec se nedivím, že kniha po svém vydání sklízela jednu cenu za druhou. Má v sobě víc, než by se na první pohled zdálo. Není to jen detektivní příběh o jedné rázovité černošce, co strká nos, kam nemá. Je to i svědectví o době, kdy se o rasové rovnoprávnosti hodně mluvilo, ale převedení do praxe mělo stále své trhliny…

Originál: Blanche on the Lam, 1992
Překlad: Hana Hlaváčková, Štěpán Hnyk, Zuzana Hřebcová, Eva Kalivodová, Radka Knotková, Dana Křepelová, Michaela Zelingrová
Vydal: Pistorius & Olšanská
183 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA